My god (Loki)

21.

Pondělí 25. 6. 2012

14:00

„Taky máte ten pocit, že Vás to žezlo někdy volá?" promluvím k Bannerovi, kterému od rána dělám společnost.
„Chvílemi ano, proč?" zeptá se.
„Nevím, jak to vysvětlit, ale mám pocit, že to, co je uvnitř toho patří ke mně," odpovím mu, a ukazováčkem se dotknu modré části žezla.
„To zní zajímavě," řekne po chvilce ticha. Seskočím ze stolu, na kterém sedím a přejdu k doktorovi. Zaujatě kouká do mikroskopu.
„Co to, že jsi dneska vylezla z postele?"
„Nechtěla jsem být sama," stroze odpovím. Mám narozeniny. První narozeniny od maminky smrti. Každý rok, co žila mi upekla muffin a do toho zabodla svíčku. Bylo to od ní velice milé gesto. Nevědomky se dotknu řetízku, který mám na krku.
„Cos dělala včera celý den?" položí mi další otázku. Nechápu, jak se může soustředit na svůj výzkum a zároveň se mnou vézt plnohodnotnou konverzaci.
„Studovala. Od předevčíra jsem zkoumala všechny možné zdroje, kde se psalo o aurách... vzhledem k tomu, že je to jediná z mých schopností, co se skoro nikdy nevypne jako ty ostatní. Zjistila jsem toho docela hodně. Mám pocit, že teď je i lépe dokážu číst a vidím jich víc. Ne jenom ty nejsilnější barvy což je docela zajímavé. Třeba vy jste důvěryhodný člověk, ale Fury je zahalen tolika tajemstvími, že nechápu, jak mu z toho ještě nepraskl mozek." Bruce se pobaveně zasměje.
„Přemýšlela jsem i nad Lokim," pokračuju v monologu. „Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že je v jeho hlavě někdo další. Někdo cizí, kdo ho ovládá. Ale jeho aura zářila silně, takže má i svobodnou vůli. Nevím, co si o tom mám myslet," povzdechnu si.
„Proč jsi tak posedlá Lokim?" Bruce na mě konečně podívá. Jeho výraz ve tváři je starostlivý. Pokrčím rameny.
„Něco mě k němu táhne. Něco uvnitř něj. Mám potřebu ho chránit. Thor už nad ním zlomil ochranou hůl, takže je teď řada na mně ho zachránit," povím odhodlaně.
„Víš, že nemůžeš zachránit všechny?" Kladně kývnu hlavou. V momentě, co se nadechnu, abych dál mluvil do místnosti vkročí Steve, se kterým jsem včera večer měla krátký rozhovor o jeho životě. Když jsem si o půlnoci dávala pauzu od studia, a procházela se po hellicarrier, tak jsem ho potkala kousek od relaxační místnost. Přijde mi zajímavé, jak je tahle letadlová loď udělané. Je tu snad všechno, co člověk může potřebovat. Steve mi nabídl tykání, a pověděl mi o Peggy s Buckym. Bucky mi z jeho vyprávění přišel jako velice zajímavý muž, který si absolutně nezasloužil zemřít. Rogersova aura byla při té konverzaci tmavě modrá a méně jasná jak ty ostatní. Byl smutný. Ztratil vše, co znal a žije v době, která není jeho vlastní.
„Všude jsem tě hledal, Letty," promluví na mě s úsměvem. Zvědavě povytáhnu obočí.
„Proč?"
„Mám pro tebe dárek," vysvětlí mi. Natáhne ke mně ruku s malou černou krabičkou. Překvapeně si jí od něj převezmu.
„Jak víš, že mám narozeniny?" Nikomu jsem o nich nikdy neřekla.
„Mám své zdroje," odpoví s úsměvem.
„Děkuju," špitnu s upřímností v hlavě. Můj pohled padne na krabičku, kterou pomalu otevřu. Do očí mi vhrknou slzy, když spatřím jemný stříbrný elegantní náramek, který má na malém dílci vyryté maminky jméno Nora. Řetízek na obou stranách zdobí malé stříbrné kuličky.
„Zapnuti ho," vytrhne mě ze smutného strnutí Steve. Odložím krabičku, a předám mu řetízek. Natáhnu k němu svou levou ruku, na který mi ho s jemností připne.
„Vím, že ti chybí, tak jsem ho nechal vyrobit, abys svou maminku měla ještě blíž," vysvětlí mi, proč mi daroval zrovna tohle. S díkem ve tváří jej pevně obejmu. Z objetí nás však vyruší odkašlání ředitele. Odtáhnu se od hrdiny. Zmateně se podívám na piráta.
„Jdu ti popřát k narozeninám. Sedmnáct let je... uhm je to velký věk k dospělosti," trhaně ze sebe dostane. Z úst mi unikne tichý pobavený smích. Fury ke mně natáhne svou velkou dlaň, kterou přijmu.
„Všechno nejlepší. Přeju ti, co nejméně problémů," popřeje mi, a rovnou mi do ruky vrazí další krabičku. Tahle je však o dost menší. Jsem překvapená, že jsem od něj dostala dárek. Celkově mě udivuje, že někdo vůbec řeší mé narozeniny.
„D-Děkuju," vykoktám, když dárek rozbalím. V černé krabičce je prsten se znakem SHIELDu.
„Není to obyčejný prsten. Je to i komunikační zařízení. Pokud budeš v ohrožení, tak logo stiskneš. Okamžitě to vyšle signál, že potřebuješ pomoc."
„Děkuju," povím znovu. Prstýnek si na sebe ihned nasadím. Není to sice můj styl, ale je hezké, že ředitel myslí i na mou bezpečnost.
„No teď je řada na mně," řekne Banner. Další překvapený výraz se objeví na mé tváři.
„Vy to víte taky?"
„Samozřejmě. Celý den jsem to před tebou tajil, abychom ti ty dárky mohli dát najednou... nebo aspoň v tomhle složení," pobaveně mi vysvětlí. Otevře bílou skříň. Zní vytáhne tmavě modrou krabici.
„Já mám taky dárek!" vykřikne Thor, když vletí do místnosti s velkou krabicí.
„Teď rozbaluje můj," zarazí ho doktor, který do mé ruky vloží dar. Sundám víčku z krabice, a pousměju se. V krabici jsou akvarelové barvy s dalšími potřebami na malování.
„Všiml jsem si, že si furt kreslíš do toho starého bloku, tak jsem ti pořídil tohle, ať se můžeš dál rozvíjet."
„Děkuju," se slovy Bannera obejmu.
„Teď já!" Thorův nadšený výkřik nás oddělí od sebe. Převezmu si od něj onu krabici. Otevřu jí. Překvapeně zalapám po dechu. Prsty se dotknu příjemné látky.
„To je tvůj bojový oblek," vysvětlí. Položím krabici na linku, abych z ní mohla dárek vytáhnout.
„Obleč si ho," řekne nadšeně, načež se zamračím. Nebudu se převlékat před tak starými muži.
„Můžeš se převléct v úklidovce," řekne Banner, kterému došel můj výraz v obličeji.

„Jak vypadám?" zeptám se, jakmile vylezu z místnosti.
„Jako bohyně," odvětí Thor. Zbytek přítomných však mlčí.
„Máš na sobě Lokiho barvy," zamumlá Steve, a mně dojde skutečnost jeho slov. Ve skle uvidím svůj odraz. Černo-zelené barvy vytváří dojem mystiky a zlaté akcenty tomu dodávají královský nádech. Dělá si ze mě Thor náhradu za svého bratra? Brnění, které pokrývá klíčové části obleku, je zdobeno detaily ve tvaru listů a větví, odkazujících na strom života. Zlaté prvky vytvářejí jemné linie, které dodávají brnění eleganci. Před oblečením kostýmu jsem si všimla, že je na zádech vyobrazen nádherný strom života, jehož kořeny se vinou po bocích a jeho větve se rozprostírají na ramenech. Na pažích jsou náramky, které jsou zdobené runami a různými symboly. Celý oblek je prošitý subtilními zlatými nitěmi, vytvářejícími složité vzory připomínající magické runy. Pohyb v kostýmu je však příjemný. Nikde mě to netahá. Je lehký a elastický.
„Ty náramky se rozzáří, když budeš používat magii. Každý symbol má význam. Některé jsou na ochranu, sílu, odvahu a uzdravení. Nechal jsem ho ušít na Asgardu. Vyslal jsem zprávu přes Heimdalla, aby nechal švadleny ušít oblek, který se k tobě hodí. Naše švadleny jsou kouzelné. Ušijí ti přesně to, co odpovídá tvé duši. Stačilo tě jen trochu popsat, a ony už věděly," Thor mi vysvětlí, proč můj oblek vypadá, tak jak vypadá.
„Takže je to malá kopie Lokiho?" řekne štiplavě Steve.
„Buď je to náhoda, nebo je její duše propojena s tou jeho," odpoví s klidem. Přijdu si teď tak krásná.
„Teď ti jen k tomu vymyslet přezdívku," změní Banner téma. V místnosti začalo být malé dusno. Nejspíš nejsem jediná, koho napadlo, že mě k Lokimu cosi opravdu poutá.
„Co třeba Aurora? Aurora znamená světlo a záři. Letty každou chvíli svítí jak vánoční stromeček," řekne pobaveně Steve.
„Nebo budu jen Letty, jako jsem teď," odpovím.
„Ne všichni potřebují alter ego," vstoupá do rozhovoru Fury. Na souhlas kývnu hlavou. Mým tělem projede nervozita.
„Nevíte, kde je Tony a Nat?" zeptám se. Než mi stihne kdokoliv z nich odpověď, tak se spustí hlasitý alarm. Loď sebou silně cukne.
„Máme tu červený kód! Letty, okamžitě zamiř do svého pokoje. Zůstaneš tam dokud pro tebe někdo nedojde. Bannere, dokážete se ovládat?" začne Fury dávat rozkazy. Nejspíš dostal nějaké informace, díky sluchátku, které má v uchu.
„Chci pomoc!" vyhrknu.
„Do pokoje! Okamžitě!" vykřikne až to se mnou trhne. Rychlým krokem kolem něj projdu. Rozhodně nepůjdu do pokoje. Musím za Lokim. Určitě v tom má prsty. Zrovna na mý narozeniny musí zaútočit.