Dcera trenéra

Část šestá

Pohled Sandry

Budík mi začal pípat kolem sedmé, zývla jsem a protáhla se. Koukala jsem do zdi než se otevřeli dveře a do pokoje vběhl Adrienek.

Usmála jsem se a natáhla k němu ruce. Vyzvedla jsem ho k sobě do postele.

"Dobré ráno zlato." Pozdravila jsem ho.

"Doblé láno maminko." Popřál na zpět.

"To jsi vstával sám?" Zeptala jsem se ho.

"Ne dědešek mě vzbudil a udělal snídani a řekl ať jdu vzbudit maminku." Zašišlal a obejmul mě.

Obejmula jsem ho na zpět a pomalu se s ním vylezla z postele. Došli jsme spolu do kuchyně kde na stole ležela snídaně a vedle lísteček.

Dobré ráno zlato, promiň ale už jsem musel běžet uvidíme se v práci.

S láskou, táta♡

Papírek jsem zmuchlala a vyhodila ho do koše. Položila jsem malýho na gauč a pustila mu pohádku, sama jsem si sedla ke stolu a začala snídat

Když jsem byla na jedená, vzala jsem si malýho do náruče a odnesla ho  do jeho pokojíčku. Pomohla jsem mu vybrat a následně obléct oblečení. Pak si šel zase sednout k pohádce s já se mohla rychle obléct a jemně nalíčit.

"Tak pojď." Řekla jsem a vypla televizi.

Adrienek vstal ze země a šel do chodby kde si obul boty. Vzala jsem si klíče a obula se taky, Adrienek mi podal ruku. Chytla jsem ho za ní a pomalinku jsme se rozešli k autu..

O 1 hodinu později..

Přijela jsem na Strahov a pár aut už tam se stálo. Vydala jsem se do své 'pracovny', když jsem tam vešla leželo tam pár krabic. Usmála jsem se a rychle se převlékla do bílého trička a bílých kalhot.

Vzala jsem si svoje bezdrátová sluchátka a zapla si do nich nějakou hudbu. Vše jsem vyndavala a skládala do polic a skříněk. Poslední krabice a já si mohla konečně sednout otevřela jsem ji a uviděla, no to si dělají prdel.

Do tak velký krabice dali dvě věci?!

Nemělo smysl si klekat a tak jsem se předklonila. Natáhla jsem ruce do krabice a vyndala jsem tak dvě poslední věci.

Když jsem měla hotovo vypla jsem hudbu a sluchátka schovala. Sedla jsem si ke stolu a otevřela šuplík kde jsem našla všechny zdravotní karty fotbalistů. Jako první jsem vylovila Filipa. Zasmála jsem se a kartu si celou pročetla.

Pořád má problémy s kolenem.

Zvedla jsem se a rozešla se do kabiny za klukama. Zaklepala jsem a vešla dovnitř, všichni se na mě podívali.

"Ahoj kluci." Pozdravila jsem je.

"Ahoj." Ozvali se kluci najednou.

"Kdo půjde ke mě na fizio?" Zeptala jsem se.

Přihlásili se Filip, Adamové, Láďa, Matěj, Honzové a Martin.

"Dobře tak nejdříve půjde Kara, po něm Matěj, pak Filip, po něm Megi, Hložan, Martin, Honza a poslední Láďa." Řekla jsem a pozorovala jak přikývli.

Odešla jsem z kabiny do své 'pracovny' a připravila si lehátko. Trvalo asi deset minut než dovnitř vpadl Adam.

"Ahoj, tak jsem tady." Řekl a usmál se.

"Ahoj, tak povídej copak tě trápí ještě jsem si totiž nestihla přečíst tvojí složku." Řekla jsem a stydlivě se usmála.

"Vpohodě, pořád mě nějak zlobí rameno." Řekl a poškrábal se na zátylku.

"Dobře, tak si svlekni tričko a sedni si na lehátko." Řekla jsem a v šuplíku jsem našla jeho složku.

"Hotovo." Ohlásil se.

Podívala jsem se na něj a zasekla se.

No doprdele to je tělo..