Dcera trenéra

Část čtrnáctá

Pohled Ládi

Když Sany odjela, vlezl su já do svého auta a vydal se domů. Doma su si dal sprchu a udělal snídani. Zítra hrajeme zápas proti Boleslavi, a tak máme dnes celý den volno. Rozhlédl su se po bytě a bylo tu strašné ticho, chyběla mi tu a moc. Připadám si jako zamilovanej puberťák který bez holky kterou miluje nemůže být ani minutu.

Jediná myšlenka která mě uklidňovala byla že ju zítra zase uvidím. Podíval su se jaký je čas a bylo něco kolem desáté, uklidil su nádobí do myčky a sedl si k televizi. Ani nevím co tam dávali protože su na ní furt myslel, vzpomněl su si zase na noc. Jak se po demnou chvěla jak krásně vzdychala, jak byla mokrá.

Potutelně su se usmál, najednou mi zazvonil telefon. Rychle jsem ho vzal v domnění že mi volá Sany, ale byl to Kara. Povzdechl su si a hovor přijal.

"Čau Bro." Pozdravil su.

"Čau, neruším?"

"Ne, co potřebuješ." Zeptal su se.

"Hele ty máš něco se Sandrou?" Zeptal se narovinu.

Bože co mu na tom mám říct. Jo bro vyspal su se s ní a nedám ti jí? To mi přijde docela blbí.

"No možná."

"Aha.. no přeju ti to. Chci aby byla šťastná i když nebude semnou." Řekl trochu sklesle.

"Adame mrzí mě že to dopadle takhle ale si hodnej kluk a určitě potkáš tu pravou." Snažil su se ho nějak povzbudit.

"Jo díky."

"Hele nechceš přijít a zahrajem FIFU." Nabídl su mu.

"Tak jo dej mi třicet minut." Řekl a hovor položil.

Vešel su do ložnice a na zemi su uviděl černou gumičku. Za pátral su v paměti a došlo mi že jí měla včera Sany na ruce ale ráno odcházela bez ní. Usmál su se a gumičku si navlékl na zápěstí pod hodinky. Najednou se bytem rozlehl zvuk zvonku.

Adam je tu..

Došel su ke dveřím a otevřel su.

"Čau tak jsem tu." Řekl a plácl si semnou.

"Čau pojď dál." Řekl su a odešel su do kuchyně kde su z ledničky vyndal dvě pivka. Adam zasebou zavřel dveře od bytu, sundal si boty a sedl si na gauč v obýváku.

Podal su mu láhev piva a rovnou su mu podal i otvírák. Došel su k telce kde leželi na skříňce dva ovladače.

Sedl su si vedle něj a hru su zapl.

Už jsme hráli tak hodinu a Adam vyhrával 2:1.

"V realitě jsi možná lepší než já ale ve hře na mě nemáš." Zasmál se.

"To určitě, jen tě nechávám vyhrát." Řekl su a ušklíbl se.

Jasně že su ho nenechával vyhrát a FIFA mu jde líp. Jenže na mou obranu já spíš hraju NHL-ko. V tom bych ho zase rozdrtil já. Než su se nadál byl večer a Adam odešel dom.

Udělal su si večeři a pak si šel dát sprchu. Už bylo 20⁰⁰ a tak su se rozhodl jít spát. Lehl su si do postele a na mobilu nastavil budík. Mobil su položil na noční stolek vedle postele a otočil se k němu zády. Do nosu mě udeřila její vůně, pořádně jsem ji nasál a s úsměvem su usl..