Dcera trenéra

Část třináctá

Pohled Sandry

Moment on mi řekl lásko? Pane bože, srdce mi začalo rychle tlouct. Zvedl hlavu z mého hrudníku a vlepil mi pusu na rty.

Do rtů jsem mu vydechla a víc se na něj přitiskla.

"Jak ses vyspinkala?" Zeptal se mě.

"Nejlíp jak jsem mohla." Zašeptala jsem a obejmula ho.

Láďa si na mě zase lehl a víc se na mě namáčkl, připadal mi jako Adrien když měl zlý sen.

"Láďo musím domů." Zašeptala jsem do ticha.

"Nee." Zakňoural a nehodlal mě pustit.

"Ládi prosím pusť mě." Zašeptala jsem a pohladila ho po vlasech.

Jen si povzdechl a převalil se na svou půlku postele. Vážně jsem řekla svou?   Sedla jsem si a vzhledem k tomu že už bylo světlo jsem si mohla prohlédnout jeho pokoj.

Byl sladěný do šedé a hnědé barvy, bylo to tu moc hezký. Na topení jsem našla pohozené své kalhotky, sice je to nechutný ale ty dvě hodiny mě nezabíjí. Když jsem si je oblékla začala jsem hledat své šaty.

Stála jsem na jednom místě a najednou jsem ze zadu na krku ucítila Ládi dech. Otočila jsem se na něj a moje holá prsa se namáčkli na jeho vypracovaný hrudník.

Podívala jsem se na jeho ruku a v ní držel moje šaty, natáhla jsem po nich ruku ale Láďa ucukl. Druhou rukou mi zvedl bradu a přilepil se mi na rty, když nedával pozor šaty jsem mu vzala a odlepila se od jeho rtů.

"Ty mrško." Řekla a vtiskl mi polibek na tvář a vydal se do koupelny.

Když jsem byla oblékla, sedla jsem si do chodby a začala si obouvat boty na podpatku.

"Půjdu s tebou." Řekl Láďa když přišel za mnou.

"To je vpohodě zvládnu to." Řekla jsem a usmála se.

"To věřím ale stejně musíme pro auta k té restauraci kde jsme byli včera."  Řekl a začal se obouvat.

"Ajo." Zasmála jsem se a Ládin se přidal.

Láďa mi otevřel dveře od bytu a já mohla vyjít, poté dveře zavřel a zamkl. Chytl mě za ruku a propletl si semnou prsty. Nevím co od minulé noci jsme ale doufám že něco víc než přátelé.

Přicházeli jsme se ranní Prahou, všude byl zatím klid. Zahrádky podniků začali otvírat..

Došli jsme k restauraci a našli svá auta, Láďa semnou došel k tomu mému a opřel mě o dveře.

"Kdy se zase uvidíme?" Zeptal se.

"Zítra v práci, máte přeci zápas." Řekla jsem a obejmula ho kolem pasu.

"Ajo."

"Láďo co teď vlastně jsme." Zeptala jsem se.

"Sany seš super holka ale známé se moc krátce na to abychom tvořili pár. Co kdybychom tomu dali volný průběh. Ať se poznáme my dva a ať se poznám i s Adrienem." Řekl a usmál se mě.

"Dobře, to zní rozumně." Řekla jsem.

Ještě jsme se rozloučili a já sedla dóz auta, nastartovala a vyjela směr domov. Ještě než jsem opustila parkoviště jsem zamávala Láďovi.

O 1 hodinu později...

Zaporkovala jsem před barákem, auto jsem zamkla a otevřela dveře od domu. Zula jsem si boty a vešla do obýváku. Na gauči seděl táta a půl kafe.

"Ahoj tati." Zašeptala jsem a sklopila pohled.

"Návrat ztracené dcery." Řekl.

"Tati moc se omlouvám."

"V pořádku, už bylo na čase aby sis užila. Užila sis to?" Zeptal se.

"Ano. Děkuju že jsi malýho pohlídal, teď se ale nezlob jdu si dát dlouhou sprchu." Řekla jsem a uchechtla se ...