Dcera trenéra

Část osmnáctá

Pohled Sandry

Jsem na kluky moc pyšná, v práci jsem byla do tří a pak se vydala pro Adrienka do školy. Sedla jsem do auta a nastartovala. Ke školce jsem dojela za 30 minut, vylezla jsem u auta a slyšela povyk dětí. Otevřela jsem branku plotu a vešla. Došla jsem až na malé hřiště a uviděla jsem jak se Adrienek baví s jednou malou holčičkou, byli tak strašně roztomilý.

Nemusela jsem čekat dlouho a můj syn si mě všiml. Popadl holčičku za ruku a rozběhl se zamnou. I mě holčičku pustil a skočil mi do nastavené náruče.

"Ahoj zlatíčko." Řekla jsem a pohladila ho po tváři.

"Ahoj maminko, našel jsem si kamarádku." Řekla a naznačil že chce položit.

"To je dobře a jakpak se jmenuje." Řekla jsem a s úsměvem se na ní podívala.

Holčička sklopila zrak a nervózně přešlápla.

"Jsem Anežka Hošková a jsou mi čtyři." Řekla a ukázala na prstech číslici.

"Ahoj Anežko, moc ráda tě poznávám. Já jsem Sandra ale jestli chceš můžeš mi říkat teto." Usmála jsem se na ní.

Najednou se Anežka podívala za mě a sklopila zrak k zemi. Otočila jsem se na místo kam koukala ona a v brance stál nějaký muž. Asi její otec. Přišel k nám a spražil Anežku hnusným pohledu.

"Tak ahoj Adri, ahoj teto." Zašeptala a s pánem odešla.

Vzala jsem Adriho za ruku a odvedlo ho do auta. Otevřela jsem dveře a posadila ho do dětské sedačky.  Pak jsem si sedla na místo řidiče.

O 30 minut později...

Adrienek sedí v obýváku a kouká na Déčko. Posadila jsem se k němu má gauč.

"Zlatíčko volala mi babička ze Španělska."

"A co žíkala?!" Vykřikl a já se usmála.

"Už by tě chtěli a dědečkem vidět."

Malej začal křičet a radovat se. Pak se mi posadil na klín.

"Taky se mě dneska v práci ptal Láďa, takový ten vysoký hnědovlasý kluk a přízvukem. A ptal se mě jestli bychom k němu jeli na víkend. Jel bys?" Zeptala jsem se ho.

Adrienek byl chvíli potichu ale pak se začal usmívat.

"Moc lád maminko, a stlejda Láďa bude můj noví tatínek?" Zeptal se.

Tohle mě docela zaskočilo, určitě bych s Láďou chtěla jednou jednu domácnost a třeba svatbu a to všechno. Ale nevím jak to vidí Láďa. Adrienek má svého tatínka ale bohužel kvůli paličatosti si nenechal nic vysvětlit.

"Tak co kdybychom zavolali babičce a domluvili to." Nabídla jsem.

Adrienek hned začala přikyvovat, slezl z gauče a utíkal mi pro mobil. Když mi ho podal tak si zase sedl, v kontaktech jsem našla jeho babičku a zmáčkla čudlík volat.

Hovor začal vyzvánět a po chvíli nám to zvedla.

"¡Hola abuela!" ("Ahoj babi!").

"Hola cariño." ("Oh ahoj zlatíčko.")

"Hola señora López, Adrienek dijo que le gustaría verla a usted también." (" Dobrý den paní Lopézová Adrienek říkal že by vás chtěl taky vidět.")

"Oh, eso es genial, ¿cuándo podrás volar hasta allí?" ("Oh to je skvělé, kdy budete moct přiletět?")

"Bueno, ya tenemos algo planeado este fin de semana, ¿así que el próximo viernes?" ("No tenhle víkend už máme něco v plánu ale příští týden v pátek bychom mohli.")

"Eso es genial, tengo muchas ganas de que llegue". ("Tak to je skvělé, už se moc těšíme.")

Uslyšela jsem klíče v zámku, to bude táta.

"Muy bien, los dejo para que tengan una agradable charla. Adiós por ahora señora López". ("Dobře, nechám vás, abyste si hezky popovídali. Zatím nashledanou paní Lópezz.")

"Hola niña, y me cuentas sobre la escuela." ("Nashledanou děvče, a ty mi řekni co ve školce.")

Malej si začal povídat s paní Lopézovou, zvedla jsem se z gauče a šla naproti tátovi.

"Ahoj tati."

"Ahoj zlato." Řekl a líbl mě na spánek.

"Tati pohlídal bys přes noc Adriena?"

"Jasan, půjdeš s klukama slavit viď."

"Jop, hele myslíš že bych si mohla vzít příští týden od pátku do neděle volno? Malej by chtěl navštívit prarodiče ve Španělsku."

"Myslím že jo, jsem hlavní trenér tak to nějak zkusím domluvit jo."

"Děkuju. Jo a Láďa mi nabídl abychom u něj s Adrienem zůstali na víkend, tak budeš mít o víkendu volný byt." Řekla jsem a zakmytala obočím.

Táta se zasmál a odešel do kuchyně...