Dcera trenéra

Část patnáctá

Pohled Sany

Celé odpoledne jsem strávila s taťkou a s Adrienem. Hráli jsme hry a různě si povídali, malej je ve školce spokojenej a to je moc dobře. Večer jsem pomohla Adrienovi se vysprchovat, pak jsem ho uložila do postýlky a přečetla pohádku.

Když usnul tak jsem odešla do koupelny a napustila do vanu. Svlékla jsem se a do té horké vody jsem si lehla. Pane bože, to jsem potřebovala.   Nevím kolik bylo hodin ale když jsem vylezla z vody tak už byla ledová. Převlékla jsem se do pyžama a lehla si do postele.

Zítra mají kluci zápas a tak si musím nastavit budík abych ráno vstala brzy. Hrají proti Boleslavi a je to důležitý zápas. Zívla jsem si a zavřela oči.

Ráno

Crrr...

Ach bože, nesnáším ranní vstávání. Otevřela jsem oči a sedla si, protáhla jsme se a pomalu se rozešla do koupelny. Tam jsem si udělala ranní rutinu a vydala se do kuchyně udělat snídani.

Udělala jsem palačinky, máme je rádi všichni. Zrovna jsem dávala na stůl talíře když do kuchyně přišel táta.

"Dobré ráno tati." Pozdravila jsem ho.

"Dobré ráno."

Usmála jsem se a vydala se vzbudit Adriena. Když jsem vešla do jeho pokojíčku, uviděla jsem ho jak je zamotaný v klubíčku. Pomalu jsem k němu přišla a sedla si na postýlku.

Začala jsem ho hladit po vláskách a šeptat.

"Vstáváme zlatíčko.."

Malej se na mě otočil a natáhl ručičky v náznaku náznaku aby mě mohl obejmout. Naklonila jsem se k němu a vzala si ho do náruče. Adrien se ke mně přitulil.

"Doblé láno maminko." Zašeptal a dal mi pusu na tvář.

"Pojď musíme se nasnídat a do školky. Dnes je pátek tak zítra budeš moct spát dlouho ju?" Řekla jsem a pomalu ho postavila.

Adrienek mě chytl za ruku a společně jsme se vydali do kuchyně. Když jsme přišli tak už táta seděl na svém místě a jedl. Malej ho pozdravil a táta mu pomohl na jeho židličku.

Společně jsme se na snídali a já pak pomohla Adrienovi se obléct a vydali jsme se pěšky do školky.

Dneska bylo krásně teplo a vzhledem k tomu že jsem museli vyjít brzo není problém abychom šli pěšky.

O 1 hodinu později...

Když jsem malého předala ve školce tak jsem se vydala na Strahov. Zápas je na Letné ale musela jsem tam jet kvůli tomu abych zbalila věci které na fiziu budu potřebovat. Byla jsem u sebe v kanclu a vyndala si složky všech hráčů abych si je mohla vzít sebou.

Bylo by super kdyby to bylo v elektronické podobě, rozhodně by to ušetřilo místo i papír. Složky jsem dávala do brašny když najednou někdo zaklepal. Otočila jsem se ke dveřím.

"Dále!" Řekla jsem.

Dveře se otevřely a do místnosti vpadl Filip.

"Ahoj mohla by ses mi prosím podívat na to koleno?" Řekla a snažil se usmát.

"Jasně, lehni si na lehátko."

Jak jsem řekla tak udělal. Přišla jsem k němu a opatrně mu začala sundávat tejpy. Muselo to být nepříjemné když měl na koleni chlupy. Koleno jsem mu poté prohmatala a vůbec se mi to nelíbilo.

"Co s tím mám?" Zeptal se mě.

"Hele Fildo, nemůžu říct stoprocentně co s tím kolenem máš ale rozhodně se mi to nelíbí. Takže ti doporučuji abys dnes nehrál a po zápase si došel za týmovým doktorem." Řekla jsem a pohladila ho po ruce.

"Jak musím hrát, jsem v základu."

"Buď budeš hrát a v základu budeš naposledy nebo nebudeš hrát a do základu se ještě podíváš." Řekla jsem přísně.

"Ah dobře fajn. Tak nebudu hrát a za doktorem zajdu." Řekl.

Koleno jsem mu pro jistotu zatejpovala a pomáhala se mu postavit. Doufám že to koleno na tom bude líp než si myslím...