Část třicátá

118 6 1
                                    

Pohled Sandry

Jakmile jsme přišli domů tak Láďa odnesl malýho do postýlky. Bylo strašně hezký je pozorovat jak spolu dovádějí. V chodbě jsem se zula a odnesla dvě tašky do kuchyně. Bylo v nich jídlo, stavili jsme se totiž v obchodě. Vzhledem k tomu že jsou už tři hodiny odpoledne a Adrienek se najedl v zoo, jsem nic vařit nemusela.

Uklidila jsem nákup do ledničky a šla si sednout do obýváku k televizi. Světě div se ale dávali tam nějakou komedii, tak jsem to tam nechala a šla se podívá na fotky co jsem nafotila. Malej byl z těch všech zvířat úplně unešenej. Koukala jsem na fotky a ani si nevšimla že si vedle mě sedl Láďa.

Začala jsem ho vnímat až v tu dobu kdy své rty přitiskl na můj odhalený krk. Položila jsem mobil a vzdychla.

"Láďo..." Zašeptala jsem.

"Hmm?" Zabručel a skousl kůži.

Bylo mi jasné že tam zítra budu cucák. Jen jsem se uchechtla s sedla na něj obkročmo. Láďa si položil ruce na můj zadek a zmáčkl ho. Potichu jsem vzdychla a přitiskla své rty na ty jeho.

Láďovi ruce bloudili po mém těle, vzal lem mého trička a chtěl mi ho sundat. Chytla jsem ho za ruce a odtáhla se trošku od něj.

"Počkej si na večer." Zašeptala jsem mu.

"A co bude večer?" Zeptal se.

Nahla jsem se k jeho krku a přejela po něm jazykem. Láďovi naběhla husí kůže a já se usmála. Přesunula jsem se k jeho uchu a zkousla mu ušní lalůček.

"Něco ti ukážu." Zašeptala jsem a následně z něj slezla.

Láďa zamručel, ale bylo vidět že je zvědavý co mu ukážu. Přitulila jsem se k němu a společně jsme dokoukali to co běželo v televizi.

Adrien se probudil chvíli po tom co ten film skončil. Přišel k nám do obýváku a sedl si mezi nás.

"V pátek odlétáme za babičkou do Španělska. Tak do školky půjdeš jen do čtvrtka." Řekla jsem mu a malej přikývl.

Nastal večer a Láďa se rozhodl že udělá večeři. Mezi tím jsem šla pobalit naše věci abych to nemusela dělat zítra.  Nechala jsem venku jen čisté oblečení a nějakou tu hygienu. Malej mi ochotně nosil vše o co jsem ho požádala.

"Už je večeře!" Křikl na nás Láďa.

Bylo divné takhle slyšet hulákat chlapa. Adrienek mě chytl za ruku a společně jsme se vydali do kuchyně kde už na stole leželi tři talíře a na nich lívance.

Sedli jsme si ke stolu a začali jíst. Když jsme dojedli tak jsem umyla a uklidila nádobí, Láďa mezi tím koukal s Adrienem na Auta 2.

Když jsem měla vše uklizené, jsem se přesunula do obýváku za klukama a podívala jaký je čas. Bylo 19:23, pane jo ten dnešek ale utekl. Holt čas rychle letí když se člověk baví.

"Pojď Adrieneku, půjdeme se umýt a pak se ještě můžeš dívat jo?" Řekla jsem a natáhla k němu ruce.

Adrien zakroutil hlavou a dál se díval.

"Teď ne mami, teď je to napínavý." Řekl Adrien.

"Já ti to stopnu a až přijdeš tak budeme pokračovat. Co ty na to?" Nabídl mu Láďa.

"Tak joo!" Křikl a skočil mi do náruče.

Jen jsem se na Láďu usmála a s Adrienem v ruce odešla do koupelny...

Dcera trenéraKde žijí příběhy. Začni objevovat