Část třetí

397 9 3
                                    

Pohled Sandry

Když táta s Rosou odešli položila jsem malého na zem.

"Tak co, ukázal jsi jim co jsem tě naučila?" Zeptala jsem se.

"Ano maminko, ukázal. A tleskali mi." Řekl sladce.

"Joo?" Zeptala jsem se a podívala se na kopačky přede mnou.

"Jo já vás představím." Řekl Filda.

Usmála jsem se a čekala co z něj vypadne.

"Tohle je Adam Hložek ale říkáme mu Hložane, ten vedle něj je Adam Karabec ale říkáme mu Kara. Tady ten je Kuba Kuchta. Tenhle je Martin Vitík ale říkáme mu Viťasi. A ten poslední je Ladislav Krejčí ale říkáme mu Krejdo, je to kapitán našeho týmu." Řekl.

"Ráda vás poznávám, jsem Sandra Kocmanová a tohle je můj syn Adrien Kocman ale to už víte." Představila jsem se.

"Těší nás."  Řekli na ráz.

Sedla jsem si na trávník a kluci si posedali vedle mě.

"Tak ptejte se ty otázky máte skoro napsané na čele." Řekla jsem a zasmála se.

Adrienek si sedle přede mě a opřel se o mě.

"Kdy jste přijeli ze Španělska?" Zeptal se Filda.

"Minulý měsíc, volala jsem ti a dokonce i psala ale nereagoval jsi." Řekl jsem a sklopila pohled k trávě.

"Promiiiiň, já vím že jsi mi volala ale všiml jsem si toho na tréninku a po něm jsem na to zapomněl." Řekl a obejmul mě kolem ramen.

"Tak povídejte dál." Řekla jsem.

"Promiň že se ptám ale kolik ti je?" Zeptal se Kuchta.

"V pohodě, 22 mi je." Usmála jsem se na něj.

"A malému je kolik?" Zeptal se Viťas.

"Řekni kolik ti je." Pobídla jsem Adrienka.

" Tolik." Řekl a na prstech ukázal číslo 4.

Kluci vyvalili oči, musela jsem se zasmát jejích výrazům. Bylo to strašné vtipné jak se tvářili.

"Počkej takže nám chceš říct že jsi byla v osmnácti to.." Řekl Krejda.

Přikývla jsem, v tu dobu jsem byla šťastně zadaná. Podívala jsem se na mobil a bylo už 12¹⁵. Tak strašně to uteklo.

"Tak jo kluci, už budeme muset domů. Fildo pojedeš semnou nebo tady ještě budeš." Zeptala jsem se ho.

"Počkejte na mě v autě, jen se převléknu a budu u vás." Řekl a pomohl mi se zvednout z trávníku.

"Tak ahoj kluci, uvidíme si zítra na fiziu." Rozloučila jsem se s nimi.

Adrienek ke mě natáhl svojí malou ručičku a já ho za ní chytla. Společně jsme se rozešli k autu..

Pohled Panyho

V kabině jsem byl jako první, měl jsem nehoráznou radost. Nikdo pro mě neznamená tolik jako můj syn (nevím jestli má dceru nebo syna tak v tomhle příběhu bude mít syna), Sandra a Adrien.

Se Sany máme dlouhou historii a jsem strašně rád že jsem jí tehdy na té párty potkal. Do kabiny vešli kluci.

"Hele jak znáš Sandru?" Zeptal se Hložan.

"Sany znám už 6 let, potkali jsme se na jedné párty. Jeden kluk mě vyprovokal a začali jsme do sebe strkat. Ona nás od sebe odtáhla, ošetřila mi rány. Proč se zajímáš?" Zeptal jsem se, bylo mi totiž jasný že se mu líbí a není jediný.

"Dáš mi její ig?" Zeptal se Kara.

Zasmál jsem se a kývl. Adam mi podal telefon a našel jsem její účet. Páni měla fakt hodně sledujících. Za ty 2 měsíce co jsme se neviděli se hodně změnila...

 Za ty 2 měsíce co jsme se neviděli se hodně změnila

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dcera trenéraKde žijí příběhy. Začni objevovat