Svítáni přišlo bohužel dříve, než bych chtěla.
Naposledy jsem se rozhlédla po komnatě. Byla....prázdná. Všechny věci mi zabalili už včera a odnosili je. Dárky od sourozenců jsem si dala do příruční menší tašky, v níž jsem měla nějaké knihy, které jsem si vzala, abych se po cestě zabavila. Diamantový orel se mi houpal na krku a příjemně hřál.
Klapání mých střevíců se rozléhalo opuštěnou chodbou, když jsem scházela ze schodů k předsíni, kde už stáli všichni nastoupení. Tísnivé, až mrazivé ticho, které nás v tu chvíli obklopovalo, bylo připomínkou toho, že něco končí a budoucnost se nejistě táhne před námi. Jakoby se s námi i náš domov loučil. Ty chodby, kterými jsme jako děti běhaly, závěsy, za nimiž se schovávali, okna, jimiž jsme se dívali do zahrady....jako by i zámek věděl, že přichází o část sebe samé.
Celé to ráno, v mých vzpomínkách zahalila bílá mlha. Sotva jsem si vybavovala tvář matky, plačící dojetím a otcův proslov o tom, jak na tento den čekal, jak nás připravoval a nyní nastala ta chvíle, kdy se začne měnit svět. Kdy pomocí našich sňatků dojde k symbolickému spojení čtyř zemí, které spolu mezi sebou měly sváry.
Objímání, slzy a loučení. Hořká pachuť smutku, která mě tížila na prsou, když jsem nastupovala do jednoho ze tří kočárů připravených na nádvoří. Lidé, kteří nám mávali a házeli na kočár květiny. Stráže, kteří kočár obklopovali.
Pak přišlo jen ticho, prašné cesty, lesy a dusot kopyt.
ČTEŠ
Země Měsíce a Slunce
FantasyPrincezna Elizabeth se má stát ženou prince Nikolaje. Její život má být jednoduchý. Obyčejný. Jenže v den, kdy se spolu se svými sestrami rozjedou každá ke svému budoucímu manželovi, se ona ocitne někde úplně jinde než měla být...V zemi Měsíce a Slu...
