Země Měsíce a Slunce

16 kapitola

ELIZABETH

Sledovala jsem, jak si Samuel vkládá do úst míchaná vajíčka, která pak zapíjí sklenicí pomerančového džusu. Sama jsem si ho také nalila. Bylo to něco, co jsme u nás měli jen výjimečně. Tropické ovoce v naší zemi nerostlo a tak ho museli dovážet na lodích. Bylo neskutečně drahé a cenné. Když už nějaká zaoceánská loď s ním přijela, bylo hned rozprodané. U nás na stole se objevovalo po většinou při nějaké vyjímečné příležitosti. Tady....Tady to byla běžná věc. Pomeranče, mandarinky, grappy, banány, ananasy a spousta dalších, některé jsem dokonce ani neznala. Jako třeba kivi, nebo dračí ovoce. Jak jsem pochopila, i tady se pěstovalo v omezeném množství, i tady bylo cennější než jablka, avšak mnohem dostupnější.

To první rano, kdy jsem tady snídala a všechno to ovoce jsem spatřila, nevěděla jsem, které ochutnat dřív. Skončilo to tak, že jsem zbytek dne trpěla hroznou bolestí břicha z toho, jak jsem se přecpala vším možným a moje tělo se nebylo schopno rozhodnout, jestli to všechno vyzvrací a nebo to zvládne zpracovat.

"Sára tady není?" prolomila jsem ticho.

"Ne. Odletěla hned brzo ráno."

"Kam?" vylétlo ze mě ještě dřív, než jsem se nad tím zamyslela.

Odložil sklenici s džusem vedle talíře a dál se věnoval svému jídlu. "Asi tě to překvapí, ale není její jedinou zábavou točit se kolem tebe."

Zamračila jsem se. Nic takového bych si ani nemyslela. "Jen mě překvapuje, že je tak často pryč. Tohle je přece její domov."

Zaraženě ke mě vzhlédl, jako bych snad měla vědět něco, co mi asi očividně nedocházelo. "Tohle je domov krále, královny a jejich potomků."

"Ale, já myslela, že tu bydlí. Je to tvoje sestra, vyrostla tu..."

Zavrtěl hlavou. "Nebydlí tu od doby, co nám zemřeli rodiče a já byl oficiálně jmenován králem. Odstěhovala se tehdy k tetě, která ji pak vychovávala a jakmile dosáhla plnoletosti, rozhodla se za svůj domov zvolit sídlo u pobřeží. Tady začala trávit čas, až když se blížila chvíle, kdy jsi měla dorazit ty, jako moje budoucí manželka. Zjevně se bála, že bych mohl udělat nějakou neuváženou hloupost a její přítomnost mi v tom zabrání."

"Jako třeba uzavřít rituální svazek a propojit tak svůj život s nepřítelem." nadhodila jsem.

Samuel se na chvíli zarazil. "Jako třeba..." pokrčil rameny a koutky úst se mu zvedly do lehkého úsměvu.

"Chtěl si, abych zemřela?" a je to tady, chvíle pro konfrontaci.

Hrudník se mu napnul, když se zhluboka nadechl. "Přiznávám, že některé moje představy se nesešly dohromady s realitou."

Pevně jsem semkla rty a polkla nehezkou poznámku, která se mi drala z hrdla ven. Natáhla jsem se pro šlehačkový zákusek, položila si ho na talířek a spolu s ním vstala. Rozhodla jsem se, že si ho raději sním sama v soukromí knihovny, kde nebude nikdo, kdo by mi mohl zkazit jeho chuť. „Můžu jít odpoledne ven?" zeptala jsem se ještě pro jistotu ode dveří. Nedokázala jsem si představit, že bych dnes měla být celý den zavřená uvnitř. Nečekala mě hodina s mistrem, ani jiný program.

Zvedl ke mně pohled. Vypadal, jako by ho moje otázka překvapila. „Samozřejmě. Jsi snad dospělá. Můžeš si jít kam chceš. Nemusíš se na to ptát."

Zarazila jsem se „Kam chci?"

Protočil otráveně očima. „Samozřejmě v rámci hranic téhle země."

***

Listovala jsem knihou, která pojednávala o krevních slibech a poutech, zákusek ležel netknutý přede mnou na menším stolečku a v hlavě se mi pořád dokola opakovala jeho slova. „Samozřejmě. Jsi snad dospělá....."