Země Měsíce a Slunce

2 kapitola

Samuel

Prošel jsem chodbou. Vstoupil do svého pokoje. Nezdržoval jsem se v něm více, než bylo nutné. Meč i kabát jsem odhodil na postele pokračoval dál přes pokoj ke dveřím, které vedly do mé menší soukromé pracovny.

Arkan, můj strýc, rádce i dobrý přítel už seděl na menší pohovce u okna a vychutnával si tu nejvybranější skotskou, kterou tahle země nabízela. "Jdeš pozdě." posunul druhou nalitou skleničku, kterou měl před sebou, po stolku mým směrem.

Vzal jsem si ji, když jsem kolem něj procházel. Obešel ho a unaveně se zabořil do křesla za pracovním stolem. Promnul jsem si svaly na krku. Dnešní výcvik v aréně byl více než namáhavý. "Zapomínáš. Král nikdy nechodí pozdě. Jen ostatní přišli dřív."

"Samozřejmě, Vaše veličenstvo." Odpověděl s posměškem. Jiní, by si to nedovolili. Ale tenhle muž byl tím, kdo mě podržel, když jsem se musel na rychlo ujmout vlády. Stál mi po boku a podporoval mě.

"Takže....neseš mi doufám jen dobré zprávy." Zakroužil jsem zlatavou tekutinou.

"Záleží na tom, co jsou dobré zprávy." zhluboka se napil a sklenici vyprázdnil. "Úmluva byla stvrzena krvavým slibem a i když je tvůj otec už mrtev, stejně je platná a jeho slovo přechází na tebe."

"To víme už dlouho. Nemůžu z toho manželství vycouvat. Ale mluvil jsem dnes ráno s kněžkami. Jsou ochotné zařídit vše pro to, aby mohl případně proběhnout rituální svazek."

Arkan se zachmuřil. "Ty do toho vážně chceš jít! Vždyť tím můžeš ztratit možná víc než ona."

Pokrčil jsem rameny. "Zoufalá situace, zoufalé činy." Přitiskl jsem sklenici ke rtu. Arkan už stál, aby mohl nám oběma dolít i když já svůj příděl ještě neměl vypitý. Lehce to zaštípalo v krku a zahřálo tělo, jak mi tekutina putovala vnitřnostmi do žalůdku. "Ale bylo by to úplně krajní řešení."

Můj strýc se natáhl s karafou, aby nám oběma dolil. Pak vytáhl svitek papíru, který měl srolovaný a zastrčený ve vysoké botě, hned vedle dýky. "Tohle je všechno, co se mi povedlo zjistit."

Rozvinul jsem papír a zběžně po něm přejel pohledem. "Mají být 3 ne?"

"Ano, ale nejmladší z nich, Elizabeth, se má stát ženou prince Nikolaje. Takže mi přišlo zbytečné o ni něco víc zjišťovat. Zbývají Evelin a Evangeline. Nevím, která z nich bude tvoje. Obě jsou si prý celkemm podobné. Obě trénované pro boj z blízka i na dálku. Král je vychovával spíš jako vojáky, než jako princezny. Co se mi povedlo zjistit, tak magii se nevěnuje ani jedna z nich. Jejich otec ani matka magii neovládají, takže je pochopitelné, že nejspíš ani ony nemají žádné nadání. Co je plus pro nás. Aspoň budou míň nebezpečné."

Až na to, že je vychovali jako smrtící zbraně, pomyslel jsem si hořce.

Odsunul jsem papír po stole dál od sebe. Nebylo tam nic nového ani užitečného, co bych ještě nevěděl. "A ta nejmladší, Elizabeth?"

"Jak jsem řekl, je už přislíbena Nikolajovi-"

"Co o ní víš?" přerušil jsem ho netrpělivě. Nemusel mi to připomínat.

Arkan se na chvíli zamyslel. "To je takový jejich prostoduchý přívěsek. Tahají ji všude s sebou, ukazují ji ve společnosti. Taková usmívající mrkací panenka. A má si ji vzít Nikolaj." zopakoval už asi potřetí onen důležitý fakt. "Takže zpátky k těm dvěma-"

"Fajn,chci tu nejmladší. Elizabeth. Orlov a Dakaj jsou jedna ruka. Takže jehosynáčkovi určitě nehodlá král poslat zákeřnou mrchu. Vychovává pro nějdokonalou manželku. Zjisti kdy přesně budou vyjíždět z paláce. Podplať, vydírejnebo očaruj koho bude potřeba. Ale u hranic, chci vyzvedávat ji. Ukážeme králi,že si nemůže určovat všechno, co se mu zachce. Bonus bude, že naštvemeNikolaje. Toho sráče nemám rád. A pokud o ni tak stojí....tak bude mít holtsmůlu."