Fleur De Lis

Kapitola 1

Jane

Na bledou tvář si nanáším tenkou vrstvu pudru. Oči barvy hořké čokolády si zvýrazňuji tmavými očními stíny a nakonec si potřu růží rty. Tmavě hnědé vlasy si nakadeřím a svážu do volného drdolu, takže mi několik pramenů v jemných vlnách splývá na ramena. Zaplétám si do nich několik perliček, aby v hlavní síni mé vlasy zářily, a celý svůj vzhled završuji perleťovou maskou zdobenou stejnými perličkami a bílými pírky.

Při kontrolování v zrcadle si povzdechnu a namotám jednu loknu na prst. V dlouhých levandulových šatech působím jako křehká, nevinná, ale chlípná květinka, která u mužů vzbuzuje touhu. Ač jsem hubené postavy, křivky mi rozhodně nechybí a u mužů jsem se tak stala celkem oblíbeným zbožím.

Už přes rok pracuji v Liliovém domě. Nevěstinec vlastní slečna Lilian, ovšem tady vystupuje pod pseudonymem Královská lilie. Každá žena, co pro ni pracuje, má na pravé lopatce vypálenou lilii. Sice působí mile, ale ve skutečnosti je to velmi prohnaná a krutá pletichářka. Seznámila jsem se s ní pár dní po tom, co jsem dorazila do Londýna. Nemohla jsem sehnat práci a pomalu mi došly peníze i na ubytování. Potkala mě na ulici a využila mé beznaděje ve svůj prospěch. Líbila se jí má tvář a postava. Nabídla mi práci i s ubytováním a stravou. Svitla naděje, než jsem se dozvěděla, co práce u ní obnáší. Každou noc sdílet lože s jiným mužem, jen abych si vydělala nějakou tu penci, se mi nakonec nezdálo jako ideální nápad, ovšem domů jsem se vrátit nemohla. Nezbývalo nic jiného, než nabídku přijmout.

Nyní svádím bohaté muže – obchodníky či nižší šlechtice – a nabízím jim tělesnou rozkoš, jen abych pomohla svým nejbližším.

Otočím se právě v čas, kdy se otevřou dveře mého pokoje a dovnitř vejde kyprá černovlasá dívka v rudých šifónových šatech. Má nejlepší přítelkyně si z očí odhrne zatoulaný pramínek a zkoumavě si mě prohlíží.

„Kde se touláš, Valenty? Lilian už se po tobě shání," řekne starostlivě Rose, dodá: „začíná být nerudná."

Přikývnu. Ne jednou jsem od ní dostala výprask i za větší maličkost, než je pozdní příchod.

„Za chvíli začne aukce květin," připomene mi. „Uvidíme, jestli se nám tím zpečetí dnešní noc."

„Myslíš, že dneska budeš v aukci?" zeptám se jí zamyšleně.

Každou noc se draží pět nejpůvabnějších květinek. Každá dívka je jinak upravená. Některé dostanou velmi odvážný a pomalu nic nezakrývající šat a jiné - jako třeba dnes v noci já - mají o něco soudnější šat. Ovšem rozhodně nelichotí dnešní slušné módě. Muži si proto mohou vybrat mezi různými typy žen tu, která jim nejvíce vyhovuje. A dívky, co se neúčastní aukce, stráví večer hýčkáním mužů, kteří si je později mohou vybrat za společnici, ale už ne za takovou cenu.

Zavrtí hlavou. „Netuším," odpoví a pošoupne si na tváři sametovou masku. „Měli bychom jít dolů. Jsem si jistá, že se to brzy dozvíme."

Přikývnu a vyrazím za ní dveřmi ven z pokoje. Šifónové sukně šustí při každém našem kroku, když sestupujeme do hlavního sálu. Hned mě do nosu praštila ta známá, nasládlá, štiplavá vůně lilií, která se táhne po celém patře. Jak já ji nesnáším. Vázy a květináče s liliemi jsou všude rozmístěné a bezchybně naaranžované. Zároveň ale cítím vůni tabáku a alkoholu.

Hned u schodů na nás čeká Lilian ve svých klasických bělorůžových šatech s vějířem z bílých pavích per. Ve zlatých vlasech se jí třpytí diadém z perel. Zamračí se hned, jak nás spatří.

„Máte zpoždění a věřte, kdybychom nepospíchaly, potrestala bych vás."

Sklopím zrak. „Omlouvám se, madam."

Na tváři se jí usídlí úlisný zmijí úsměv. „Však ty mi to ještě vynahradíš, Jane." V nevěstinci nepoužívám své pravé jméno. Vystupuji tu jako Jane, abych ochránila alespoň zbytky mého starého já. „Dnes jdeš na aukci, květinko, tak se koukej snažit." Povzdechne si, stáhne svůj gigantický vějíř a pořádně mě štípne do tváří, až to zabolí. „Ach... udělej něco s těmi tvářemi, jsi bílá jako stěna."

Dotknu se bolavé tváře a pokorně přitakám. „Ano, madam."

Protočí panenky a bradou mi naznačí, abych jí šla z očí. „Jdi za ostatními děvčaty. Za chvíli začíná aukce."

Pokloním se a hodím pohled na Rose, když se vydám davem do další místnosti. Ještě však zaslechnu, jak jí Lilian říká, aby zabavila ostatní hosty.

Cestou do aukčního sálu vnímám, jak po mně sem tam nějaký muž hodí zvrhlým pohledem a nestoudně si prohlíží mé tělo. Už dávno jsem si na to zvykla. Ze začátku jsem se v jednom kuse ošívala, ale po několika výprascích jsem se to naučila ignorovat. Ovšem nikdy jsem se nezbavila strachu z toho, kdo si mě při aukci koupí. 

Zdravíčko ... začala jsem s přepisováním Fleur de Lis a pevně doufám, že se vám její nová podoba bude líbit a třeba i více než ta předchozí... Nevím jestli někteří z vás kteří jste tento příběh už přečetli se k němu znovu vrátíte, pokud ano moc děkuji a snad s ním bude spokojeni. A samozřejmě zde vítám i nové čtenáře. Budu moc ráda za vaše ohlasy a komentáře. Budu se snažit každý týden dávat jednu kapitolu. 

Mějte se krásně  xx