Fleur De Lis

Kapitola 3

Jane

Mžouravě se zadívám kolem sebe. Henry je už vzhůru. Stojí u postele, zády ke mně, zastrkává si košili do kalhot. Po ramena dlouhé hnědé vlasy, které měl včera svázané do culíku, mu nyní volně spadají do obličeje.

Líně si protáhnu končetiny, omotám si kolem těla přikrývku a posadím se. Spěšně si narovnám škrabošku. „Dobré ráno, pane." Pozdravím. Za tu noc jsem zjistila, že je to skutečně milý, vtipný člověk se slabostí pro lehké ženy. Pracuje ve službách jeho Veličenstva. Do teď nemohu uvěřit, že za mě mohl utratit takovou sumu. Jen doufám, že z těch peněz také něco uvidím.

Otočí se ke mně, věnuje mi jeden ze svých okouzlujících úsměvů. „Dobré ráno, Jane." Prsty jedné ruky si prohrábne kaštanové vlasy. „Už jsem na odchodu."

Kývnu. „Beze spěchu, pane. Myslím, že si vás bude paní hýčkat, poté co jste za mě zaplatil včera tolik peněz."

Zasměje se. „Za dobrou společnost si rád připlatím." Prohodí, když se nahá vysoukám z postele. Jako dravec číhající na svou kořist sleduje každý můj pohyb, a proto si co nejpomaleji oblékám tenký satemový župánek, který mě příjemně chladí na kůži.

Ohlédnu se na něj přes rameno. „Možná bych pro vás mohla ještě něco udělat." Zavrním.

V očích se mu odrazí touha, poté co ke mně pomalím krokem zamíří. Jeho dech cítím na krku, když si mě k sobě přivine. Rukama mi přejíždí po křivkách. „Líbíš se mi." Nakloním hlavu na stranu, když mi rty přejede po obnažené šíji. „Chci, abys někam přišla."

Nechápavě povytáhnu obočí. „Nerozumím vám."

Odtáhne se od mého krku a zpříma se mi zadívá do očí, které nyní působí o něco vážněji než před pár okamžiky. „Přeji si, abys dorazila na slavnost, kterou pořádá princ." Na chvíli se odmlčí. „Jeho Veličenstvo mi dalo za úkol, pozvat na jeho jarní ples ty nejlepší londýnské společnice."

„Jeho Veličenstvo si shání milenku?"

Přikývne. „Ano." Pohladí mě po tváři. „Princ má zvláštní choutky, Jane. Líbí se mu krásné necudné ženy. Ale nikdo nesmí nic vědět. Na tom plese si má vybrat tu nejlepší." Odmlčí se. Palcem mi přejede po spodním rtu. Zalapám po dechu. „Pevně věřím, že si vás velmi oblíbí." Zašeptá.

Vyruší nás zavrzání dveří. Na to se v nich objeví Lilian v dlouhé růžové róbě. Hodí po nás zkoumavý pohled, ke kterému patří její typický falešný úsměv. „Omlouvám se za vyrušení, ale už je čas pane. Jinak byste si musel připlatit." Ušklíbne se.

Henry ode mě odstoupí. „Jsem už na odchodu." Oznámí, natáhne se pro svůj tmavý kabát.

Přistoupí k němu blíž. „Nemějte na spěch." Zašvitoří. „Copak jste to tu šeptal, Jane?" Ha! Já věděla, že poslouchala za dveřmi. Tahle zmije musí vědět o všem co se v tomhle domě děje. Něco jako soukromí tu není.

Ovšem Henry zareagoval pohotově. Z vnitřní kapsy saka vyndává menší perleťovou obálku a podává ji mé zaměstnavatelce. „Tímto bych Vás a pár vašich děvčat chtěl požádat, abyste se zúčastnili maškarního plesu jeho Veličenstva."

Lilian na něj ohromeně zůstává hledět. To je už podruhé, co ji tento muž ohromil natolik, že na něj zůstala hledět s otevřenými ústy. Tohle se jen tak nestává... pomyslím si.

„Ovšem," pokračuje Henry, „mám podmínku."

Lilian stále neschopná slova jen oněměle kývne.