Fleur De Lis

Kapitola 25

Valenty

Probouzí mě slabé bouchnutí dveří. S nelibostí otevírám oči a pohledem pátrám po zdroji toho zvuku. Přesto hlavu nechávám stále na polštáři. Místnost prosvětluje měkké světlo, takže poznám, že už je ráno. Na sobě mám stále včerejší šaty, ale jsem zakrytá vlněnou dečkou. Nejspíš jsem musela usnout.

Do pokoje vešla mladá služebná. Přes židli přehazuje čisté šaty a pak se vydává ke mně, aby mě vzbudila. „Slečno?" přejede mi po ruce.

Kývnu. „Jsem vzhůru." Řeknu a posadím se. Chytím se za hlavu, ve které mi třeští.

„Lord Henry vám posílá čisté šaty." Pozorně ji sleduji. „Mám vám sem přinést snídani?"

Zavrtím hlavou. Což jsem nejspíš neměla dělat, jelikož mi do hlavy vystřelí příšerná bolest. A to nemluvě o mé stále bolavé tváři. „To je v pořádku." Prohrábnu si vlasy. „Najím se dole s jeho lordstvem."

Souhlasně se na mě usměje. „Pomohu vám se převléknout."

Soukám se z postele a přitom se chytnu za bříško. V tu chvíli se mi obrátí žaludek a zvedne se. Začnu zvracet do malého kovového kbelíku. Okamžitě ke mně přiběhne služebná a pomůže mi s vlasy.

„Jste v pořádku?" zeptá se mě, když se bezvládně zhroutím na podlahu vedle postele. Cítím se hrozně slabá.

Zavrtím hlavou. „To bude jen-jen nevolnost." Prohrábnu si vlasy.

„Jste úplně bledá." Poznamená a rychle mi podá vlhký hadřík, kterým mi otře tváře a pak mi ho položí na čelo. „Nevypadáte moc dobře. Mám požádat, aby zavolali lékaře?"

Zavrtím hlavou. „To je v pořádku. Vím, co to je." Se zavřenýma očima si předu po bříšku. Ty mi dáváš.

Dívka se na mě chvíli nechápavě dívá a pak se na mě chápavě usměje. „To je skvělé, slečno, moc vám to přeji." Smutně se na ní podívám. Kdyby jen věděla.

Rukama se zapřu, „Pomůžete mi prosím." Dívka mě okamžitě chytne za ruku a pomáhá mi na nohy a vede mě k toaletnímu stolku. Oplachuji si obličej studenou vodou a pak si ho utírám do suchého ručníku.

Pak se s její pomocí oblékám do čistých jednoduchých světle modrých šatů. Vlasy mi spíná do volného copánku a pak mi nabízí, že by mi mohla lépe zamaskovat modřinu pod okem. Zdá se, že právě teď mám poprvé pádný důvod si vzít škrabošku, ale neberu si jí.

Dívka mě zavede do jídelny, kde už sedí Henry s polo dojedenou snídaní a s rozečtenými novinami. Jakmile si mě všiml, okamžitě se postaví a odtáhne mi židli, abych si k němu přisedla. „Dobré ráno, Valenty. Rád vás vidím." Také se posadí. „Nepředpokládal jsem, že se přijdete najíst dolů. Kdybych to věděl, určitě bych na vás počkal."

Usměji se. „To je v pořádku, Henry. Chtěla jsem se najíst dole."

Přikývne. „Co vám mohu nabídnout?"

„Popravdě mi bude šálek čaje bohatě stačit, pane." Henry se podívá na sluhu v rohu a ten mi hned podává porcelánový šálek černého čaje. „Děkuji mnohokrát." Špitnu.

„Nebylo vám dobře?"

„Ano." Přitakám a usrknu si čaje. „Prý je to u početí časté."

„To máte pravdu." Souhlasí. „Ale i tak byste měla něco sníst."

„Opravdu nemám hlad." Popravdě mám žaludek na vodě.