Fleur De Lis

Kapitola 12

Jane

Pane bože. Proč umí tak úžasně svádět? Je jasné, že teď pro něj udělám, cokoliv si řekne... A on to ví. Už po tom prvním polibku jsem věděla, že je zle. Probudilo to ve mně něco, co jsem nikdy předtím nepocítila. Dál pokračuje v líbání a jemném oždibování mého krku. Rukama putuje po mých zádech, až na mé hýždě, pevně je zmáčkne. Zalapám po dechu a opřu se víc o jeho silnou hruď. Jak jen tohle dělá? Jeden dotyk a jsem jeho. Podlehla jsem mu... Pustila jsem se do boje, který jsem neměla možnost vyhrát.

Hlavu si opírám o jeho rameno. Mám pevně semknutá víčka a dýchám skrz pootevřená ústa. Vtiskává mi krátký polibek do koutku úst, na bradu, podél čelisti, až k uchu, kde mezi zuby sevře můj ušní lalůček. Zasténám a na krku cítím jeho úsměv.

Otáčí mě k sobě čelem. V jedné ruce pevně svírám svícen, zvedám k němu pohled. Má zrychlený dech a tmavnoucím pohledem fixluje ten můj. Pomalu vydechuji zadržený vzduch z plic. Do dlaní bere mou tvář a sklání se k dlouhému a příslibnému polibku, který se mění v líbání. Jeho jazyk využívá mého stenu, aby mi vklouzl do úst a začal si hrát s tím mým. Okamžitě mu vycházím vstříc. Jedním pohybem boků mě zády tiskne k mohutné knihovně, tak že zároveň vnímám jeho erekci. Jakmile to ucítím, vázne mi dech a v podbřišku mě zašimrá.

Odtahuje se. Čelo opírá o mé a ztěžka dýchá. „Jak moc já tě chci." Zašeptá a znovu se mi vrhá na ústa. Tentokrát jen velmi krátce. Mezi zuby sevře můj spodní ret. Silně ho skousne a pak zase pustí, zároveň po tom místě přejede jazykem. „Pusť ten svícen." Přikáže mi.

Zhluboka se nadechuji. „Nevím jak, když si mě tu přišpendlil." Zašeptám.

Přimhouří na mě oči. Jednu ruku nechává sklouznout na můj pas, a pak mě konečně odlepí od knihovny. Trochu neohrabaně nechávám dopadnout svícen tak, aby se nepřevrhl. Když se mu pak podívám do očí, šibalsky se mu v nich zablýskne.

„Otoč se." Navádí mě, přimhouřím jedno oko, ale poslechnu. Políbí mě pod uchem, „Už celý den toužím ti ty šaty sundat." Řekne a zatáhne za šněrování, které v tu rán povoluje a on je má během chvíle rozepnuté. Pak přejíždí rukama na má ramena a nechává mi šaty sklouznout k nohám. To samé dělá i s korzetem. Už mám na sobě jen průhlednou košilku.

Znovu mě chytá za pas a nechává vystoupit z šatů. Otáčím se čelem k němu. Rukama stále spočívá na mých bocích a prsty lenivě vykasává látku košilky, dokud nedrží její okraj a nepřetáhne mi ji přes hlavu. Z vlasů mi vytahuje sponu, kterou s rachocením nechává dopadnout na podlahu a vlasy mi nyní volně padají na záda a prsa.

Ruce mi zatíná do vlasů, rty opět silně tiskne k mým ústům. Jazykem mi přejíždí po rtech, dokud nevzdychnu a on se mi podmanivě neprodere dovnitř. Na novo mě začíná líbat. Silně a dobyvačně. Hladově a vášnivě. Toužím po něm víc než po jakémkoliv jiném muži. Jak jsem mu já hloupá mohla tak dlouho odolávat? Proč mě zajímali hloupé lilie? Připravit se o chvilku s tímto mužem je zločin.

Zatímco mě dál zuřivě líbá, přesouvám ruce na jeho pevnou hruď, která se mi zdá nějak moc oblečená. On sám je nějak moc oblečený. Chytám ho za klopy kabátu a snažím se mu ho sundat, což znamená, že mě musí na chvíli pustit. Rozepínám mu i vestu, která rázem končí na podlaze. Z kalhot mu vytahuji ještě košili a dlaněmi se pod ni vkrádám, abych se ho mohla dotknout na hrudi.

Cítím, jak se mi zuby zakousne do spodního rtu, náhle mám jeho ruce znovu ve vlasech a čelem se opírá o mé. „Už to nevydržím." Zašeptá. Palcem mi přejede po tváři. A znovu mě dlouze políbí. „Celý den se na mě usmíváš... Kroutíš se přede mnou... Natřásáš se a vystavuješ mě všem svým kouzlům... Chci tě tak moc, že si to ani neumíš představit..." poslední slova řekne tak tiše, že je sotva slyším, jak mi vzrušením hučí v uších. Ještě víc se k němu natisknu, na břiše cítím jeho silnou erekci. Zakrouží boky a já zasténám. Už ho chci...