Fleur De Lis

Kapitola 19

Jane

Snad jsem se tentokrát s výběrem trefil.

Tvůj Sebastian

Neubráním se smíchu. Jak já ho miluji. Přitisknu si k sobě jednu slunečnici a zadívám se na svou „vězeňskou snídani". Ještě jednou se musím zasmát. Pamatuje si to.

S hladovým pohledem se zadívám na plný tác jídla.

Po snídani vstávám z postele, natahuji se pro župan a rychle se do něj navlékám. Cestou ke skříni zabloudím pohledem k zrcadlu. Zamyšleně se v něm prohlížím. Připadám si... jiná. Ano... Jiná. Nevím, čím to je. Fyzicky mám pocit, že jsem se změnila.

Má tvář? Možná. Mé oči. Zdají se mi být jiné. Téměř bezstarostné. Ale není to ono, co právě upoutalo mou pozornost.

Rozepínám si župan a pozorně sleduji křivku mého bříška. Různě se natáčím a prohlížím si ho ze všech úhlů. Dlaněmi pevně svírám své lehce vypouklé bříško. Vytřeštěně na něj hledím a přejíždím po něm dlaněmi. Ani jsem si nevšimla, že do místnosti vstoupila Virginie Emily.

„Slečno?"

Rychle si zadělávám župan a prudce se na ní otáčím. „A-Ano...?"

Usměje se a odloží nějaké věci na prádelník. „Děje se něco?"

Sakra! Jak teď z toho?

Jde ke mně a zvědavě si mě prohlíží. Pak natáhne ruku k zapínání mého županu. Překvapeně na ní vytřeštím oči a snažím se jí v tom zabránit, ale ona mě odbude mávnutím ruky.

„V pořádku, slečno. Nemusíte se bát." Konejší mě a rozhaluje můj župan. Nevím proč, ale celá zrudnu studem.

Zlehka se dotkne mého bříška. Dostávám husí kůži, jenže v tu chvíli mám už na svém lůnu položené obě její studené dlaně. Strnule tam jen tak stojím a sleduji, co dělá s mým podbřiškem.

„Co-co se děje?" vykoktám.

Mladičká služebná se zasměje. „Musíte si s někým promluvit, slečno." Oznámí mi a já v tu chvíli doufám, že tím někým nemyslí Sebastiana. „Má babička... Ona vám pomůže. Nemějte strach."

Úlevně si vydechnu. Ale přesto ve mně začne narůstat obava. „Kdo... Jak mi pomůže?"

Urovná mi župan a zpříma se mi podívá do očí.

„Babička je léčitelka. Jednoduše může vám pomoct. A myslím, že by se vám to hodilo." Vysvětlí mi.

Nevím proč, ale mám nutkání jí obejmout. Pevně jí sevřu v náručí a z očí se mi zakutálí pár slz. „Děkuju." zašeptám.

Virginie Emily mě pohladí po zádech. „To je v pořádku. Přivedu ji co nejdříve."

Odtáhnu jí na délku paží a zadívám se jí do tváře. „Slibte mi, že vévodovi o tom nic nepovíte."

Položí mi ruku na rameno a pousměje se. „Slibuji, Jane."

~

Sebastiána nacházím sedět v salónku s novinami v rukách. Využívám toho, že je ke mně zády a neví o mé přítomnosti, pomalu se k němu plížím a svými dlaněmi mu zakrývám oči. Trochu se lekne. Skláním se k němu a do ucha mu zašeptám. „Jak se má můj věznitel?"