Temná stránka

10. kapitola - Slythy a chipsy

"C-cože? Jak to myslíš, Harry? Vždyť já jsem tě nikdy nezradil, ani jsem ti nikdy nelhal." Nechápal Voldemort.

"Vážně?" pronesl Harry falešně sladce. "A co to jak jsi říkal Pošukovi s Řádem, no?"

"Moc se omlouvám, ale to celé bylo součástí krytí. Vážě moc mě mrzí, jestli se tě to nějal dotklo-"

"Dotklo?! JESTLI SE MĚ TO DOTKLO?! NO JASNĚ, ŽE SE MĚ TO DOTKLO!! Jak by se mě to taky mohlo nedotknout, když to bylo o mně? Jsem tvůj syn u Merlina..." Byl zoufalý.

Po chvíli, kdy nikdo nepromluvil, se zase Harry ozval. Jeho hlas zněl zlomeně.

"Bavilo tě to? Myslím to, jak jsi říkal o mé neschopnosti."

"Ne. Každé slovo, které jsem jim řekl, byla lež. Za každou slabiku jsem se proklínal," přiznal.

"Opravdu... tati?" v jeho hlasu zazněla naděje.

"Jistě. Nevěříš mi snad?"

"Ano, věřím."

"Pojď ke mě, synku," řekl láskyplně.

Harry k němu přišel a změnil si podobu. Pán zla si ho prohlédl, ale nezaznamenal za těch pár hodin žádnou změnu.

Potom ho objal kolem ramen, což mu Harry oplatil.

"Ehm, ehm," odkašlala si Bella, přičemž se ti dva od sebe odtáhli, aby ji mohli věnivat pozornost. "Chtěla bych se ti, Harry, omluvit za to, co jsem ti naposled řekla. Doopravdy jsem to tak nemyslela, jen jsem byla v tu chvíli trochu... Však víš."

"Jasně, Bello," Harry to už vlastně ani neřešil, ale byl rád, že se mu omluvila.

"Pardon, ale jaksi nechápu, o čem se tu mluví," žádal Voldemort o vysvětlení.

"Ehhh, jak jsme byli na cestě na Grimmundovo náměstí, tak jsem na Harryho trochu... vyjela," snažila se žena o přijatelné vysvětlení.

"Jak vyjela?!" řekl Pán zla podezdřívavě.

"Jen jsem přehnaně reagovala to je vše."

"A o čem že to bylo?"

"Ehhh," Bella nevěděla, jak vysvětlit, že to bylo kvůli němu.

"O tom, že Slythovi nechutná zmrzlina. O ne. Slythy." Sáhnul si pod kabát a nahmatal ho.

"Co se s ním stalo?" vyzvídal Voldy.

"On... Remus ho... proměnil - vzlyk - v krysu," vysoukal ze sebe těžce.

"Cože?! On! Já ho zabiju! Jak si mohl dovolit mu ublížit?! Ten hajzl!" Nadával a vyhrožoval.

"N-ne, tati. To není jeho chyba, že ho proměnil. S-slythy vlastně přede mě skočil, když na mě letěla ta kledba. Původně jsem měl být ta krysa já. Teda ubránil bych se, ale to Slythy tak rychle neodhadl," uklidňoval otce Harry.

"On si dovolil ublížit ti?! Tohle nepřeži-" chtěl ze sebe sypat dál ale synek ho zadržel.

"Prosím přestaň, tati. Byla to moje chyba, to já ho vyprovokoval."

"To ale na věci nic neměnil. Bude trpět-"

"Nezapomeň, že je vlkodlak a ti se dají lehce naštvat. A navíc jsem narazil na jeho citlivý místo," snažil se vše nějak vyřešit.

"Ale stejně svému trestu neujde," ujasňoval Voldemort.

"Dobře, ale málo."

"Fajn. A teď bys mi mohl ukázat Slythera, můžu mu pomoct," pravil najedou klidným hlasem.