4.kapitola - Pán zla na scéně

960 67 3
                                    

-na Grindmundově náměstí 12-

Harry právě bojoval, když vpravo zahlédl něco oranžového a hned po tom uslyšel ten nenáviděný hlas. Malém ho trefilo, když zaslechl, co říká. Její dům? Jak si něco takového mohla být zasloužit, po tom co provedla.

"TY KRETÉNE! CO SI TO DOVOLUJEŠ NIČIT MŮJ DŮM?! ZABIJU TĚ, MALFOYI! RYCHLE TO UHAS, TY HAJZLE NEBO TĚ OPRADU ZABIJU!''

Jako na povel se všichni přítomni otočili na tu šílenou ženskou a muže značně vyvedeného z míry.

V tom se ze stínů vynořila postava, kterou všichni hned poznali a zakameněli. Až na jednoho. Ten vykročil směrem k samotnému Lordu Voldemortovi.

''Můj pane, uhaste to prosím,'' obrátila se na hadího muže žena tiše, ale i tak to slyšela celá místnost. Všem bez velké námahy došlo, že Lastrangerová nic jiného kromě černé magie nesvede. Aniž by se Voldemort jakkoliv pohnul, byl oheň pryč a zbyly po něm jen ohořelé trámy.

''Pottere, kde máš svého Brumbála, aby tě chránil. Jsi přece 'Brumbálův miláček' nebo ses jen vytahoval?'' ušklíbl se Pán zla.

''Podíval sssesss do toho rodokmenu?'' zasyčel Harry a nedbal nad právě pronesenou větou. Muž stojící naproti němu se trošku zarazil, jakým hlasem s ním mluvil. 'Změnil se, možná by se po trošce přesvědčování ke mě přidal. Společně by jsme porazili Brumbála a pak bych ho konečně mohl zabít...' napadlo najednou Voldemorta. 

''Proč ti na tom tolikk zzzáležžží? Bojíššš ssse, žžže bych měl sssyna a ten by tě mohl chtít zzabít?'

''Moje důvody tě zzzajímat nemusssí. Ptám ssse tě naposssled: Podíval sssesss tam?!''

Kdyby Voldemort nebyl Voldemort, tak by mu z jeho ledového hlasu asi naskočila husí kůže... "Ne. Protožžžže kdybych nějakého sssyna měl, tak bych o něm sssamozzzřejmě věděl. A pokud vím, tak minimálně šššessstnáct let k tomu nebyla příležžžitossst,'' po jeho slovech se zdálo, že Harry trošku pobledl.

''A co když ti někdo silný třeba vymazal paměť?'' řekl teď už normálně. Jeho protivník vypadal, že by ho nejradši zabil. Něco takového neměl říkat.

''Ty o mě chceš pochybovat?!''

''To bych si přece nedovolil,'' zatvářil se jako neviňáček. Všichni vykulili oči ještě víc, protože něco takového ještě neviděli. Odporovat Pánovi zla!

''Crucio.'' Zavrčel Voldemort s napřaženou hůlkou, ale tomu se Harry jednoduše vyhnul.
Najednou se mu v hlavě objevil hlas a řekl: 'Použij na něj Vale sees, chlapče.'

Ten neotálel a namířil na Voldemorta hůlku: ''Vale sees.''

Pán zla vykouzlil neznámý štít, od kterého se kletba odrazila narazila do pana Weasleyho. Prolomily se mu kolena, chytil se za hlavu, bylo to jako by mu někdo vyřezával orgány z těla a to bylo skoro správně. Ve vnitřku těla se mu tvořily velké řezné rány, do orgánů také. Byl na něj opravdu hrozný pohled, i když zvenku jeho tělo vypadalo normálně.

Voldemort, než ho stačil kdokoliv zadržet, chytil Harryho a přemístil se s ním rychle pryč, tim se kouzlo zrušilo. Za nimi i jeho věrní. Ani ne o sekundu později se tam s tichým prasknutím objevil Brumbál.

''Kde je Harry?!'' podíval se po všech přítomných s nadějí v očích.

''Unesl ho Temný pán, Brumbále," odpověděl mu na rovinu Moody. "Musím s vámi mluvit. O samotě.''

"To bude muset chvíli počkat, Alastore. Co se tu pro Merlina stalo?'' zeptal se když uviděl pana Weasleyho u kterého nyní klečela jeho žena.

"Ani sám nevím,''začal Remus. "Seběhlo se to rychle. V jednu chvíli Lastrangerová křičela na Malfoye, že je to její dům, a ať ten oheň uhasí, potom o to skoro na kolenách prosila Vy-víte-koho, pak se s ním Harry o něčem bavil hadím jazykem. Harry na něj vyslal nějakou neznámou kletbu, kterou Vy-víte-kdo odrazil na Arthura. Ten se začal svijet v bolestech, jako při nejhorší kletbě Cruciatus. Nakonec ti dva zmizeli a s nimi i Smrtijedi."

"Běžte někdo zavolat Poppy. A ty mi Remusi řekni, jaké kouzlo Harry použil," tušil že mu něco unikalo, ale ani za Merlina nemohl zjistit co.

''Bylo to nějak Vale sees myslím," podíval se po ostatních a ti mu přikývli.

''To ne,'' povzdechl si Brumbál smutně.

''Co se děje, pane řediteli?'' zeptal se George.

''To kouzlo bylo slyšeno jen u Voldemorta a Salazara Zmiozela. Podle jedné legendy ho smí použít pouze Zmijozeův dědic, jinak se obrátí proti tomu, kdo ho vyslal, až ho úplně zabije.'' Všichni v místnosti jakoby zapomněli dýchat, tak radši dodal. ''Ale podle toho co vím se to ještě nikdy nestalo, protože všichni se nejspíš příliš bojí. Takže by obyčejnému člověku možná nic neudělalo, jako tady Harrymu.'' pousmál se u toho smutně. Sám tomu však nevěřil.

"Co je s Harrym?'' ozvalo se seshora. Stála tam Hermiona, Ron a Fred, kteří se na ně vyděšeně dívali. Měli o Harryho strach.

. . .

-v Temném sídle-

Harry se ještě nikdy nepřemísťoval, tak mu nyní bylo trochu nevolno, ale vydržel to a začal se rozkoukávat po sále. Ten byl plný Smrtijedů, kteří už měli sundané masky, takže pár z nich poznal. Buď se dívali na Harryho s výsměchem nebo mírně zkoumavě.

''Moji věrní, jak vidíte, tak slavný Harry Potter mě poctil svou návštěvou. Ten útok na ústředí Fénixova řádu se z větší části vydařil. Musím ty schopné z vás pochválit za dobrou práci a s ostatními si to vyřídím později. Teď se můžete rozejít.'' Slavnostně prohlásil Voldemort. ''Ty ne Luciusi.''

Malfoy tam zůstal a nejistě se podíval na svého pána. Netušil co by po něm mohl chtít, nic přece neprovedl. Nakonec nasadil svůj normální ledový výraz.

''Zklamal jsi mě Luciusi,'' začal Pán zla když všichni odešli. ''Myslím že jsme se nedomlouvali na podpálení domů. Měli jste tam jít, zničit to tam a všechny pobít. Čemu jsi na tom nerozuměl?!''

''Říkal jste zničit, můj pane, to je to stejné jako popálit,'' odvětil opatrně.

''A slyšel jsi co říkala Belatrix?''

''Mlela pátý přes devátý tak jsme jí nikdo nerozuměl, pane.''

''Tak pro tvou informaci říkala, že je to její dům, který zdědila. Vzpomínáš si, že za svobodna se, stejně jako tvoje žena, jmenovala Blacková, ne?'' Lucius se na něj podíval jakože pochopil.

''Ano, můj pane."

"Měl jsi si na to vzpomenout dříve. Crucio." Blonďák se začal svijet v bolesti ale nekřičel, musel to vydržet. Jak Voldemort skončil, propustil ho.
Když otevřel dveře ven, vyrazila dovnitř Belatrix. Šla ihned k trůnu, kde seděl její Pán a poklonila se mu.

"To je fronta, kdybych to věděl tak bych si vzal aspoň něco ke čtení. Nebo jsem tam rovnou mohl zůstat. Jsem zvědavej kolik ještě přijde lidí..."  začal si mumlat Harry, ale ti dva po něm hodili pohledy aby byl zticha. "No jo no, já budu mlčet, jen když mě něčím zabavíte."

Temná stránkaKde žijí příběhy. Začni objevovat