Temná stránka

8.kapotola - Návrat

...dva dny před začátkem školního roku...

V síni v Temném sídle stály dvě postavy, asi tak metr od sebe a čekali. Byli to totiž Bellatrix Lastrangerová a Pán zla, který už nebyl takovej slizák, jako před měsícem.

Na Harryho přání si změnil podobu, akorát mu ty červené oči zůstaly. Za tu dobu si svého syna nadevšecko zamiloval a ten jej taky. Popravdě bez sebe za poslední tři týdny neudělali ani krok. Harry s ním, samozřejmě zamaskovaný, chodil na nějaké akce a logicky spolu ani nespali ve stejném pokoji.

Bohužel nyní musel Harry zpátky do Bradavic, jelikož na žádnou jinou školu nechtěl. Voldemort se o něj bál, ale nebylo to nic platné.

Bellatrix byla pro Harryho celý jeho pobyt tady jako chůva nebo máma, ale ani jeden cokoliv o tom nechtěl slyšet. Její pán ji už nemučil nebo něco takového, protože si to Harry nepřál a dokonce se k ní choval normálně, téměř jako kamarád.

A najednou... se oba dva lekli, protože se rozrazily dveře dovnitř vstoupil Harry, ve své Potterovské podobě. Za ním se plazil jeho had Slyther, kterého si vymrčel u svého táty. A to doslova - dva dny držel hladovku a choval se uraženě, až potom omdlel vyčerpáním. Slyther byl kobra černá, samec a v této době velice vzácný had a také on sám velice hrdý.

Pro vysvětlení, měl po celou dobu zde svou pravou podobu, ale nyní mu dal otec hodinky, na kterých když zmáčkne spodní stranu, zároveň řekne v hadím jazyce "zzzměna" a bude na tu podobu myslet, tak se do dvou sekund přemění. Dokonce se pomocí nich může přeměnit i zpátky. 

"Můžeme vyrazit, tati?" řekl radostně, i když tam byly skoro nerozpoznatelné stopy zármutku, Harry.

"Moc se ti omlouvám, Harry, ale budeš muset jít jen s Bellou. Stavíte se na Příčné ulici a ty si koupíš vše, co potřebuješ do školy. Potom tě Bella dovede ne Grimmauldovo náměstí a nakonec jim tam všem řekneš na čem jsme se domluvili. Všechno jasné?" řekl Voldemort jeho typickým chladným hlasem, ve kterém však zazníval smutek.

Harry zavrtěl hlavou: "Žádné, všechno je mi jasné," odvětil ledově, až tuhla krev v žilách.

"Harry, synu, opravdu se ti moc omlouvám. Nemyslel jsem to tak, že bych tě neměl rád nebo tak něco, ale vážně by to bylo riskantní. Jak pro mě, tak pro tebe. To snad chápeš, ne?" lítostivě na něj koukal, což bylo u něj, jako u Lorda Voldemorta velice nepraktické, ale Harry i Bella si zvykli, takže no problem.

"Já to chápu," přidal do nynější odpovědi trochu více tepla. "A rozumím ti, tati!" přišel k němu a objal ho kolem ramen, akorát se musel postavit na špičky, protože byl v téhle podobě o trochu menší. "Nejraději bych nikam nešel a hlídal tě, abys nevyvedl nějakou blbost."

"Hmm. Počkej, odkdy já vyvádím blbosti," odtáhl se od něj a zadíval se mu do očí.

"Možná sis toho ještě nevšiml, ale už je to pěkná řádka let. Sice tě zas tak moc dlouho neznám, ale je to alespoň od té doby, co jsem se narodil," zauvažoval.

"Vážně?"

"Jistě, vždyť si toho všiml každý. Tak když nepočítám většinu tvých Smrtijedů, je to určitě Brumbál, bradavický profesorský sbor, který obsahuje minimálně deset lidí, dále tak polovina ministerstva včetně Popletala, který je do konce takový tupec, že si ani nedokáže zavázat tkaničky. Potom je to samozřejmě-"

"Hej stop. Dobře vím o co ti jde," přerušil ho jeho otec, než by Harry začal vyjmenovával všechny možné občany v Anglickém světě kouzel. "Oddálení odjezdu se ti nepodaří a ty to moc dobře víš."