Temná stránka

25. kapitola - Temnota rodu Salazara Zmijozela

Uběhl týden od Harryho a Theodorova sobotního setkání s Pánem zla a mladý Nebelvír se nemohl přinutit jít některý volný večer do části knihovny s omezeným přístupem a najít knihu, která by mu dala požadované odpovědi.

Harry trávil své večery ve společnosti mladého Zmijozela, a když se vyjímečně rozhodl nestrávit s ním i celou noc, často se procházeli až do pozdních hodin a Harry už na nějaké knihy neměl ani pomyšlení. Když u sebe neměl Thea, nechal okolo sebe ovinout pevné tělo Slythera, který si ho neustále dobíral, kdy budou mít tím dobře voňavým chlapcem mláďata. Harry poté byl nucen vysvětlovat, že u lidí chodí věci jinak a to také neznamená, že on sám přivede domů háďata.

Byl páteční večer, když Harry vyklouzl pod rouškou tmy z Nebelvírské věže a pod neviditelným páštěm, s věrným hadem okolo ramen, krážel temnými chodbami Bradavic.

Dříve toho dne se Theovi omluvil, že se bude jeden večer věnovat svým nebelvírským přátelům, aby si z nich neudělal brzy nepřátele. Už tak se jim zdálo podivné, kam každý večer mizí. Nechtěl svému příteli lhát, ale nebyl připravený mu říci pravdu. Zaprvé proto, že už po rozhovoru s otcem věděl více než bylo potřeba a zadruhé protože by ho chtěl za každou cenu doprovázet, kdyby náhodou potkal profesora Raddla a nedej Merline byl s ním osamotě.

"Zzzassse přemýšššlíššš nad ním?" tázal se zvědavý had a svýma černýma očima si ho zkoumavě prohlížel.

Harry přikývl a stočil se za roh. "On je to jediné, nad čím dokážžžu přemýšššlet," povzdechl si tiše. "Nechtěl jsssem ho dnesss nechávat sssamotného, ale musssím najít tu knihu, Ssslythy."

"Ti knihu jsssi měl mít najitou užžž před týdnem a ne ssse sss ním olizzzovat," brblal had a Harry by se i zasmál jeho volbě slov, kdyby nevěděl, že má pravdu. Každým dnem, kdy tu knihu neměl a nevěděl, jak se plně ovládnout, byl pro ostatní studenty stále větším rizikem.

"Já vím," povzdechl si opět chlapec a byl rád, když už byl u knihovny.

S pomocí složité inkantace překonal zábrany a alarm do části knihovny s omezeným přístupem a přešel k polici, u které napoledy skončil s hledáním. Byl si jistý, že ta požadovaná kniha bude úplně posední, na kterou položí ruku a do té doby se musel probrat všemi ostatními. 

Trvalo další půl hodinu, než dokončil jednu polici a vrhnul se na další. Zbývaly mu další tři.

A jeho křehké trpělivosti nepomáhal ani fakt, že si Slyther neustále stěžoval, jak je to hledání únavné. 

Byl už skoro u konce, když se na chodbě objevilo světlo.

"Sssakra, Filch," zasyčel chlapec a přehodil přes sebe i přes hada neviditelný plášť. Pokusil se ještě skrýt do temnějších koutů, aby neriskoval případnou srážku s nevrlým školníkem.

"Copak tu čicháte, paní Norrisová?" zaslechl Harry nakříplý hlas. "Že by se nějakému studentíkovi podařilo dostat přes zábrany?"

Harry se jen modlil k samotnému Merlinovi, aby ho ta kočka nevyčmuchala. Neměl tušení, jaké má to zvíře čuch na hady, ale doufal, že špatný.

Kočka přiběla k místu, kde se Harry ještě před chvílí probíral knihami, zaprskala a jako střela vyběhla ven.

Harry s pobavením sledoval, jak školník rychle vyběhl za ní a cestou si něco muslal pod vousy. Nechápal podivné chování kočky, ale byl rád, že je pryč.

Když si byl jistý, že už žádné nebezpečí nehrozí, sudnal si plášť a přešel ke knihám.

"Mám to!" vykřikl po chvíli do ticha knihovny, až se lehl ozvěny vlastního hlasu a rychle si zakryl pusu.