Temná stránka

13. kapitola - Že by láska?

Ležel v posteli, hlavu zabořenou do polštáře, zatímco si Slythy stěžoval na místní podmínky pro hady. Chlapec mu už po několikáté opakoval, že sem hadi normálně nesmí, ale on ho neposlouchal. Pořád mlel své, až se Harrymu začaly z toho jeho nadávání klížit oči. Ale usnout nemohl. Bylo toho na něj dnes moc.

Od příjezdu kolem něj skákali jeho kamarádi, jestli mu Voldemort neudělal nějaké bebí. U Salazara, nebyl přece malej, aby mu foukali každou modřinku! Deprimovalo ho to, ale kvůli krytí musel poslouchat a držet hubu. Potom ve Velké síni, když jim ten senilní dědek řekl, že Obranu bude letos učit Tobias, ozvaly se vzdechy ze všech stran. I od... Deana a... 'What's?! Theodora? No to snad ne! Theo je na kluky? Zatraceně, budu se ho na to muset zeptat. Snad to ve vlaku... Ne! To nemohlo být to, co si myslím, že to bylo. Určitě jen prozkoumával terén. Čistě z vědeckého hlediska. Musel. Dop*dele.'

Navíc neměl ponětí, jak Ginny říct, že se s ní rozchází, protože zaprvé už nebyla jeho typ a zadruhé ho štval tenhle typ vztahu, když je jako paní Weasleyová v mladším podání. Kdyby ji dal kopačky a ona při tom uronila jedinou slzu, tak by ji za to její bratři moc nepochválili. Minimálně by ho fyziky poznamenali na doživotí - takže se s rozejít jemně.  Ale jak, když je nehorázně citlivka? 'Už to mám,' za radoval se, 'táta mi poradí...  sbalil přece i moji mámu, i když mu při tom neviděla pod kapuci,  ale kdo to řeší.'

"Držžž hubu,  Ssslythere  a pojď konečně ssspát,  mám tvejch řečí po krk.  A ne, neobjednám ti krysssy ažžž zzz Brussselu! Běžžž ssse podívat do sssklepení,  tam mají hadů až moc. A krysssy tam budou bezzzpochyby taky," brblal Harry,  zatímco probodával svého hada pohledem. Tomu se v očích objevily plaménky naděje.

"Vážžžně?" zeptal se a ani nečekal na odpověď  a odplazil se pryč.

"Hadi jsou snad horší než ženský. Člověk jim řekne o výprodeji a ani se nenaděje a jsou pryč," zabrblal si do peřiny a po pár vteřinách přišel vytoužený spánek.

.  .  .

"Ssslythere Černý, jestli okamžitě nevylezzzeššš, pošššlu tě domů v krabici od bot," chodil Harry po chodbách a hledal Slythyho. Bohužel ho už dvacet hodin neviděl a málem chytnul hysterickej záchvat. 'Tady si to někdo hezky odskáče,' poznamenal v duchu.

Byla hodina před večerkou a chlapec procházel chodbami sklepení riskujíc, že ho nějakej zatoulanej Zmiozel uvidí.

Najednou zmerčil pár metrů před ním něco, co se k němu  blížilo. Bylo to dlouhé  asi jako dva hadi... 

"Ssslythere, kdo to je a proč je v tvé přítomnosssti?! " vyjel na něj hned, jakmile se k nim více přiblížil.

" Eeh, čauky Harry, tohle je Asssha, žžžije ve sssklepení. Je to had Draca Malfoye, je to taipan a ví, kde tu jsou nejlepššší... ehm... krysy," pokusil se, aby to znělo věrohodně, ale před Harrym nic neutají.

"A to jssste ty krysssy chytali přesssně dvacet hodin? " pozdvihl tázavě obočí. Slythy se v jisté míře zčervenal, ale než stačil odpověděl, někdo ho předběhl.

"Harry? Co tu děláš?" ozval se za ním hlas Theodora Notta. Ten si hned všimnul dvou hadů za ním. "T-to jsou h-h-hadi? Prosím Harry, ustup. J-já se jim postavím, zab-zabiju je."

"Tó je ále íchtýt," protáhla Asha a ležárně dala si ocas pod hlavu. Harry najednou zapomněl na Theodora a plně se otočil na svého hada.

"Ssslythere, OKAMŽŽŽITĚ SSSE SSS TADY TOUTO... NEVZZZDĚLANOU KRÁVOU PŘESSSSTANEŠŠŠ BAVIT NEBO TĚ POŠŠŠLU DOMŮ A NAGINY BUDE JEDINÁ, KOHO UVIDÍŠŠŠ! ROZUMÍŠŠŠ MI JASSSNĚ?!" řval na něj Harry a oči mu pod tím náporem vzteku žčernaly. Asha se někdy v polovině uraženě odplazila pryč a Slyther se krčil u zdi jako malý. Theodor na to zíral a nemohl uvěřit, jakou zlost může ze sebe pouštět. 'Ti hadi ho museli pořádně naštvat' pomyslel si uspokojivě.

"H-har-ry...? T-to není moje vina. Pros-ssím, uklidni ssse. Ona mi to... poblouzzzznila hla-hlavu," prosil ho, ale Harry na to nedbal a vytáhl hůlku, oči stále černé. Pro Slytherovu smůlu ji namířil na něj.

"Vale sees," pronesl a had se začal zmítat v bolestech. Najednou Theodorovi došlo, co Harry děla a bylo mu toho neznámého plaza líto. Přiběhl ke chlapci, sebral mu z ruky hůlku a povalil jej na zem.

"Co si jako myslíš, že děláš?" zasyčel na něj Harry a snažil se ho ze sebe shodit. Avšak marně, Nott byl příliš těžký a příliš silný. Z čista-jasna si vzpomněl na to, jak se takhle prával s Dudlyem.

"J-já se ti moc omlouvám, Harry, ale nemohl jsem si pomoci," řekl mu, přičemž sledoval, jak se Harrymu vracejí oči do původní podoby.

Oboum se jim hlavou hemžily myšlenky jako na kolovrátku, přičemž nebyli schopni ze sebe vysoukat jednu smyluplnou věc. Harryho myšlenky byly typu: 'Není doopravdy gay, že ne?' Zato Theodorovi typu: 'Mám ho políbit?' 

Přesně deset minut ležel Theodor na Harrym a Harry pod ním. Deset minut si navzájem koukali do očí s otázkou visící ve vzduchu. Deset minut uplynulo, než byl alespoň jeden z nich schopen a připraven k nějakému kroku. Deset minut vše se jakoby zastavilo na místě a nehodlalo se hnout. Deset minut byli jen oni a vše ostatní jakoby v jiné galaxii. Deset minut nemělo nic smysl... ani myšlenky vířící jim hlavou.

Po těch deseti minutách se něco stalo. Oboum se jim v očích zajiskřily jiskřičky, ale Theo ty Harryho pochopil trochu jinak. Naprosto jinak...

Najednou Theodor Harrymu připadal mnohem blíž než si myslel. A pořád se nebezpečně přibližovat, s očima zavřenýma a rty našpulenými. Byl jen malililinký kousíček od zelenookého chlapce,  když...

Harry zděšeně vyskočil na nohy a odskočil od druhého chlapce minimálně o metr.

"Co... Jak... Proč... Ne... Promiň... Nevěděl... Já... Doprdele... Ginny... Homosexuál... Otec...  Ne... Jak... Nemůžeme... Sakra... Nechci... Teda chci... Ne... Proč... Líbat... Ne... " Harry začal šíleně panikařit,  pobíhat od stěny ke stěně a mávat rukama. Theo  nebyl schopen jediného slova. Jen se na Harryho smutně koukal. Myslel si, že mezi nimi něco je... ale zmýlil se."Promiň Theo, ale já.. takhle to nepůjde, nemůžeme spolu nic mít. Otec by tě nejspíš zabil a navíc nějak chodím s Ginny a ani nevím jak. A navíc jsem na holky. Promiň, ale po světě pobíhá dost hezkých kluků, kteří by se do tebe beznadějně zamilovali. Ale je mezi nimi nejsem. Omlouvám se," vychrlil ze sebe a rychlostí blesku odběhl pryč.

Nechal za sebou pořádně vykolejeného chlapce, který neměl ani možnost cokoliv říct. Namítnout. Z očí se mu skutálela jedna velká slza. Ta že zřítila na zem a rozplynula se stejně jako naděje jednoho zlomeného chlapce. Zlomeného, raněného, nedávno ještě beznadějně zamilovaného... teď už ani to ne.