Temná stránka

18. kapitola - Mluv se mnou!

V následujících dnech po svém setkání s otcem se Harry snažil zastihnout Theodora. Chtěl nějak omluvit otcovo chování a zároveň se ujistit se, že je Theo v pořádku.

Jenže ať se snažil jak chtěl, mladý Zmijozel se mu vyhýbal.

U snídaně, u oběda, u večeře a také po většinu hodin, které sdíleli spolu. Párkrát zašel i do knihovny, protože tušil, že tam druhý chlapec často pobývá, ale ani tam neměl štěstí. Snažil se ho zastihnout, i když byl ve společnosti zmijozelských spolužáků a nějak s ním navázat konverzaci, ale on jim vždycky něco řekl a oni potom nechtěli nechat Harryho jít blíž.

Dokonce mu psal dopisy, v nichž apeloval na to, že by měl Theodor Harryho chránit, jako rozkaz od Pána zla, ale nedostalo se mu žádně odpovědi.

Harryho dokonce napadlo, že by mohl použít nějakou kletbu a přinutit Zmijozela s ním normálně komunikovat. Ale zamítnul to. Přece nebyl tak podlý, aby proklínal někoho koho... nejspíš miluje.

Hermiona si několikrát všimla Harryho neobvyklé zamyšlenosti a smutných pohledů. Zkoušela se ho na to zeptat, ale Harry nebyl schůdný ke slovu. Věděl, že jeho přátelé neschvalovali Theodora jako jeho přítele.

Harry byl frustrovaný! Zvykl si od začítku školního roku po večerech chodit do sklepení pod nejrůznějšími záminkami a vždy tam omylem narazil na Thea. Nebo na sebe narazili mezi hodinami, samozřejmě z dohledu ostatních Nebelvírů nebo Zmijozelů. A nebo se spárovali při praktických cvičeních v hodinách, vždy nějak nenápadně, jakože na sebe zbyli.

Dokonce si při jedné Historie s Binnsem vyměňovali psaníčka, ve kterých pomlouvali jiné spolužáky, nebo se bavili o jiných předmětech. Harry zjistil, že Theo má nejraději Přeměňovýní, i když to v hodinách moc nedává najevo. Ale prý má o tom spoustu knih a ve volném čase procvičuje i těžší kouzla.

Dopisování!

Harryho u oběda, před hodinou Kouzelných formulí napadlo, že by mohl v Kratikontově hodině, která následovala, poslat začarovaný lísteček.

A tak učinil.

V hodině Kouzelných formulí se jako obvykle posadil vedle Rona, který se na Hermionin rozkaz pokoušel dávat pozor, zatímco Harry si utrhl kousek pergamenu a začaroval ho tak, aby ho nemohla přečíst žádná nepovolená osoba.

Musím s tebou mluvit! Prosím! Je to naláhavé!

Když měl napsáno, složil lístek a kouzlem ho přemístil před vysokého Zmijozela. Nebyl vyloženě tak moc vysoký, ale mezi ostatními nápadně vyčníval.

Theodor si ihned, jako vždy, všiml přeloženého pergamenu. Když rozpoznal Harryho písmo, opatrně ho rozložil a přečetl. Harry si nebyl jistý, jak se ohledně toho Zmijozel cítí, protože měl ve tváři nerozpoznatelnou masku. Theodor nedal najevo, že by se dělo něco neobvyklého, smuchlal lístek a strčil do kapsy. Ani se na původce psaní nepodíval.

Harry měl chuť za ním jít a osobně mu říct, co si o té ignoranci myslí! Jak si ho může dovolit jen tak ignorovat? Po tom, co se mezi nimi stalo? Po tom, jak ho zachránil od Raddla a temné stránky? Po tom, co se Harry probudil vedle něj na lůžku na ošetřovně? Po tom, co Harrymu ukázal své city? Vždyť ho dokonce políbil!

Ano, Theo ho políbil a on se zachoval jako troll! A pak neuděl nic proti tomu, aby ho Voldemort téměř zabil!

Když nad tím přemýšlel z druhé strany, tak měl Zmijozel plné právo Harryho nenávidět. Mohl ho nenávidět? Proto s ním odmítal mluvit?