Temná stránka

12. kapitola - To je přepadení!

... omdlel.

"Sakra," zanadával Harry a sklonil se nad Nottem. Přemýšlel, co by měl asi tak udělat. "Tak jak se normálně probouzí lidi? Jé, už to mám!" zajásal chlapec a pozdvihl ruku.

PLESK!! udeřila jeho ruka zmijozelovu tvář, až mu málem vyrazila zuby. Už se chystal ho plesknout i z druhé strany, když v tom se otevřely oči ležícího chlapce, které se několikrát zvětšily, když ho uviděly.

"Ehm, Harry?" zeptal se, když se chlapec k ničemu neměl.

"Ano?"

"Co se tu u Salazarovy buřinky stalo? A proč tady... ležím?" pozdvihl obočí, zatímco se díval stojícímu chlapci do očí.

"No ty jsi omdlel," odpověděl po krátkém zaváhání tázaný.

"A to vysvětluje mou tvář, která mě pálí jak kráva?"

"To máš z toho, jak jsem se tě pokoušel probudit," prohlížel si Nottovu fialovou tvář.

"Raději se ani nebudu ptát, jak ses mě pokoušel probudit," komentoval nevrle. Nastala chvíle ticha, kdy si ti dva koukali vzájemně do očí. "Vůbec se svému otci nepodobáš," poznamenal po chvíli detailního zkoumání Harryho tváře.

"Mám změněnou podobu. Co myslíš, že by řekli lidé, kdybych vypadal jako samotný lord -" nedořekl to, protože někdo rozrazil dveře a v nich se objevili Ron s Hermionou za sebou. Ronovi se při tom pohledu rozpálila tvář do ruda, takže vypadal jako dusící se slepice.

Harry totiž stál nad ležícím Nottem, který měl fialovou tvář a měl pootevřené rty. Harry, sklánějící se nad ním, měl také pootevřené rty a oči ve stejné úrovni jako chlapec pod ním. Dohromady to vypadalo, jakoby se Harry chystal políbit Zmijozela.

"HARRY! OKAMŽITĚ OD NĚJ USTUP!" zahřměl rozzuřený Ron. Harry se ho samozřejmě lekl a o krok uskočil, až se Slythy, schovávající se v jeho hábitu málem také lekl. "CO SI JAKO MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ, TY ZMIJOZELSKÁ KRYSO?!" zařval nyní na chudáka Notta, který se posadil a vyjeveně koukal na Rona.

"Hele Rone, to není jeho chyba, ale moje," chtěl situaci zachránit Harry. Akorát absolutně netušil jak. "Vyjel jsem po něm. Byl to... V-vol- prostě Pán zla, který na mě poslal před nástupem vyslal nějaké kouzlo, aby jsem vyjel po prvním, kterého uvidím. A ten první byl tadyhle Nott, který chtěl vědět, kdo tu sedí a tak jsi nás našel takhle," dovysvětlil trpělivě.

"Takže je to vina Ty-víš- koho a ne tebe," svedl to podle jej na toho, koho pochopil, že to byl.

"No..." zaváhal Harry, protože obviňovat otce se mu vážně nechtělo. Ale měl na výběr? "Tak nějak no."

"Půjdeme, Harry," ozvala se Hermiona.

"Jistě," souhlasil, i když neochotně zelenooký chlapec. Ještě než, odešel, naznačil Zmiozelskému chlapci ústy: V Bradavicích! a trochu se zmučeně pousmál.

Hermiona ho s Ronem vedla do nějakého kupé až na konec vlaku. Nejspíš chyběl jen on, protože se tam mačkali Ginny, Nevil, Lenka, Dean, Seamus a když se ještě přidali on s Ronem a Hermionou, tak mohli být rádi, že se jim do plic dostal nějaký vzduch.

"Tak jste ho našli," zavýskla Ginny a vrhla se přes všechny Harrymu kolem krku, "moc jsi mi chyběl, lásko," dala mu drobnou pusu a trošku se zčervenala.

"Eh, ahojky Ginny. Taky jsi mi chyběla," vysoukal ze sebe.

Odkdy s ní chodím? tázal se sám sebe v duchu. Sakra, vždyť to je už půl roku a já na to úplně zapomněl. Nejraději by si omlátil hlavu o nějakou pořádně tvrdou stěnu.