Temná stránka

20. kapitola - Ovládnutí

Ráno přišlo dříve než by si mladý Nebelvír přál, a když otevřel oči, viděl zpoza okna pronikat první paprsky. Tušil, může být kolem půl sedmé a ostatní spolužáci nejspíše budou minimálně další hodinku spát.

Jenže paprsky pronikaly do pokoje pod jiným úhlem než obvykle a odrážely se od zelených barev. Zmijozelsky zelených barev. Najednou Harrymu došlo, co se minulou noc událo, a jak se dostal do zmijizelské ložnice. A čí jsou ty paže omotané okolo jeho pasu.

S úsměvem se otočil na druhý bok a zadíval se na spícího chlapce. Měl tak krásné rysy, když spal. Koutky úst měl lehce pozvednuté vzhůru, jakoby se mu zdál hezký sen. Harryho napadlo, jestli se takhle usmíval i jakoukoliv jinou noc, když spí v posteli sám. Nebo spával někdy i s někým jiným? Harryho píchlo na hrudi. Opravdu by mu vadilo, kdyby Theo sdílel postel s nikým jiným, i kdyby nebyli spolu? Jsou vlastně spolu? Nikdy si neřekli, jak na tom jsou, jenom si řekli tak mezi řečí, že se mají rádi, ale vůbec se i tom nebavili.

Měli by si o tom však promluvit? Přece spolu už podruhé skončili v posteli. Poprvé to bylo na ošetřovně poté, co měl incident s Tobiasem a Theo u něj strávil celou noc a nějak se dostal na Harryho lůžko. Avšak byli oba oblečení.

I teď byli oblečení. Ani je nenapadlo, že by to mohlo být i jinak. Zatím byl jejich vztah pouze na citové bázi a Harry ani nepřemýšlel nad tím, že by se mezi nimi mohli stát něco víc. Už teď měl spoustu věcí, nad kterými přemýšlel. A bohatě mu to stačilo.

Harryho napadlo, že by se možná měl vrátit do Nebelvírské věže, zatímco jeho spolužáci spí, aby nepojali podezření, že třeba, nedej Merline, nespal ve své posteli. A kdyby přemýšleli nad tím, kde svou noc strávil, mohli by se přiblížit pravdě a Harry ani nechtěl přemýšlet nad tím, co by ti zbrklí Nebelvíři mohli udělat.

Opatrně ze sebe sundal cizí paže a potichu slezl z postele. Když se převlékl do svého oblečení, složil Theodorovo pyžamo na kraj postele a rozhlédl se po pokoji, jestli je už někdo ze Zmijozelů vzhůru. Všichni ještě spali a někteří o tom dávali hlasitě vědět.

Než vyšel s pokoje, vrhl na sebe lehká maskovací kouzla, aby si jej nějaká zmijozelská ranní ptáčata nevšimla a nenápadně vyšel z hadího doupěte.

Namísto toho si to zamířil do lvího doupěte.

Když došel do ložnice nebelvírských šestáků, všichni chlapci ještě spali. V duchu se zaradoval, že si nikdo nejspíš nevšiml jeho nepřítomnosti, odložil si hábit a posadil se s učebnici Obrany na postel. Kdyby se někdo ptal, tak jim může říct, že se vzbudil dřív a učí se. Alespoň ho nebudou podezírat, že spal někde jinde.

Trochu se však bál jejich reakcí na včerejší téma u večeře. Poslední Ronova slova, než Harry odešel, byla, že má ještě spoustu co vysvětlovat. Černovlasý chlapec však doufal, že se z toho vyspí a nebude se tolik dožadovat odpovědí, a nebude nadávat na Thea. Harry neměl rád, když někdo o něm mluvil nehezky a když ho urážel, hlavně Ron měl v oblibě Harryho přítele nazývat krysou. Avšak Harry nikdy neměl to srdce ho proklít.

Zrovna když Harry četl pasáž o vedlejších účincích obranných kouzel, zaslechl z vedlejší postele bručivé zvuky. Vypadalo to, že se zrzek probouzel.

"Ty jsi tady, Harry?" ozvalo se.

Harry se snažil udržet vážnou tvář a spolužáka neproklít. Copak nevidí, že je přímo před ním? Vypadá snad jako nějaký přelud?

"Ano, Rone, jsem tady. Tvé pozorovací schopnosti jsou přímo úchvatné," řekl s úšklebkem, tak zmijozelské.

Ron nenápadně zrudnul. Nikdy se mu on Harryho takového zacházení nedostalo, ale přisuzoval to tomu, že tráví až moc času s jinými kolejemi. "Jen jsem si všimnul, že jsi večer nebyl v posteli, tak jsem myslel..."