Temná stránka

15. kapitola - Profesor Rasdle?

...o tři týdnu později...

Zrovna mířil z hodiny lektvarů, když jej zastavil známý hlas. "Harry Jamesi Pottetre," černovlasý chlapec potlačil zavrčení nad jeho jménem, "okamžitě zastav nebo tě vlasnoručně uškrtím."

Harry raději zastavil, i přesto že věděl, že by mu jeho kamarádka neublížila.

"Merline, Hermiono, už jsem ti asi milionkrát říkal, že před tebou nic zásadního neskrývám. Nechápu, jak si můžeš myslet opak, když jste moji přátelé." Hermiona mezitím naštvaně popošla ke stojící mu chlapci, takže byli od sebe sotva pár cemtimetrů.

"LŽEŠ MI! TY, můj nejlepší KAMARÁD!"

"Sakra, běž kousek dál, prskáš mi do obličeje, Hermi," lamentoval Harry ve snaze dostat svoji kamarádku od sebe. Takhle naposlady byla naštvaná, když těsně před NKÚ zjistila, že on ani Ron nic neumí. Tehdy si z ní utaholal i Snape, který ji slyšel přes celý hrad.

Mladá Nebelvírka ale nehodlala přestat. "Jestli sis jako myslel, že to před NÁMI UTAJÍŠ, TAK TO JSEŠ SATSAKRA na OMYLU!"

"Jasně jsem ti-"

"ŘÍKAL, ŽE pře námi NIC NETAJÍŠ? ALE TAJÍŠ A JÁ TO VÍM. Zabouchl ses do ZMIJOZELA!" křičela mu skoro hysterická Hermiona do obličeje. Harry zbledl na odstín šedi, takže dost dobře kontrastoval se zdí za sebou. Jak to mohla Svatý Mordrede vědět? Vždyť to ví jen Slythy a ani samotný Theo to neví.

"Zmi-zmijozel? N-ne, nějak sis musela pomý-pomýlit informace..." vykoktal ze sebe tiše a koukal všude možně jen ne na svoji kamarádku. Tím jí v jejím faktu ještě více utvrdil.

"Takže je to pravda. A to se nestydíš, Pottere, rozejít se s Ronovou sestrou jen kvůli své platonické lásce k ubohé zmijozelské kryse," syčela na něj tiše jako jedovatá ještěrka.

"Nevíš, o čem mluvíš, Grangerová," oplatil své kamarádce její nevraživý tón i oslovení. Myslel to vážně. Sice nechtěl přijít o kamarádku, ale už od prázdnin mu bylo jasné, že to v případě nouze musí nastat. Pro svoji rodinu by byl schopen obětovat všechno, i kdyby to znamenalo vzdát se toho nejdražšího, co měl. A ona právě byla na stopě rozluštění záhady, kterou oplýval. Ještě jednou se zhluboka nedechl, než promluvil: "Jestli chceš zachovat naše přátelství, zapomeneš to, co jsi zjistila a nebudeš se v tom dále vrtat. Jestli ti to ale připadá jako bezcenná věc, klidně si tu informaci bez okolků roznes po škole. Neříkám, že mi je to jedno, ale jen nechci... aby to dopadlo špatně." Sklonil hlavu, otočil se k ní zády a rychlým krokem zanechal Hermionu samotnou a vyvedenou z míry. Po chvíli se rozešla najít Rona, protože mu musela sdělit své obavy.

. . .

"Ssslythere, okamžžitě vylezzz nebo přísssahám Sssalazzzarovi, žže ti to tentokrát jen tak neprojde. Ssslythy..." syčel Harry ten večer v tmavých chodbách sklepení. Hledal ho snad úplně všude, kam jen jeho zdivočelá mysl v této chvíli sahala, ale nebyl schopný ho najít.

Musel s ním naléhavě mluvit a utřídit si tím myšlenky, dříve než někoho pod návalem pocitů zabije. Občas vážně chtěl utopit své schopnosti v Temži a vybíjet si své emoce bez ublížení druhým.

Najedou za sebou uslyšel vtíravý hlas, až jej skoro zamrazilo, avšak pokusil se to nedat najevo. "Ale copak nám pan Potter pohledává po chodbách sklepení? Snad nehledá svého oblíbeného hada?" Tobias Raddle ho psychicky šikanoval od jeho první hodiny Obrany proti Černé magii, i když chlapec nehodlal dávat nic najevo a jeho ochránce rezignoval.

"Jen se procházím po tajemném sklepení, pane profesore. Copak je to Nebelvírským studentům zakázáno?" pozvedl tvrdě obočí na profesora.