Temná stránka

21. kapitola - Po večerce

Nedlouho po Harryho "udobření" s Nebelvíry přišel Prasinkový víkend a většina studentů využila posledního krásného počasí, aby na chvíli vypadli z Bradavického hradu od všeho toho učení.

Harry byl však domluvený s Theodorem, že se davům studentů vyhnou a udělají si den pouze pro sebe. V Tajemné komnatě. Černovlasý Nebelvír se tam ještě v pátek zašel podívat, jestli měl jeho otec pravdu, a jestli se tam opravdu nachází plně vybavené pokoje Salazara Zmojizela. A nemýli se! Harry byl ohromen, kolik toho zůstalo po těch letech v pořádku. Zbavil se nahromaděných centimetrů prachu a se spokojeným úsměvem opustil tmavě zelené pokoje. Plánoval vzít Thea do salónku, kde se nacházela poholná křesílka a pohovka. Podařilo se mu také zprovoznit krb, i když přesně nechápal, jak v podzemí může fungovat.

Další den u snídaně stroze sdělil Ronovi a Hermioně, že s nimi do Prasinek nepůjde a celý den se bude poflakovat po hradě, tak aby ho kdyžtak nehledali, kdyby přišli dříve. Hermiona s tím měla trochu problém, tvrdila, že by byla ráda, aby strávili všichni tři jeden den jako kamarádi. Ron ji po Harryho zoufalém pohledu dokázal uklidnit tím, že jí koupí jakoukoliv knihu si bude přát.

Po snídani spěchal do dívčí umývarny ve druhém patře, kde se měl setkat s Theodorem. Ten měl o místě jejich setkání zezačátku pochyby, ale nakonec souhlasil. Domluvili se, že bude nejlepší, kdyby tam došli každý zvlášť, aby se vyhli případným otázkám, kdyby je někdo viděl jít spolu do dívčí umývárny.

Jediný, kdo si je poté dobíral, byla Ufňukaná Uršula. Chichotala se však jen do té doby, dokud ji Harry neobdařil tím nejhrozivějším pohledem, který převzal od otce. V těle Harryho Pottera to nemělo efekt, jaký to mělo mít, ale na odstrašení a umlčení Uršuly to stačilo.

Poté sešli po schodech dolů, do Komnaty, prošli kolem mrtvého Baziliška, který Theodora vyděsil tak, že odmítal jít dál, dokud ho Harry nechytil za ruku a nedotáhl ho k soše Salazara Zmijozela. Tam zašeptal slova pro otevření v hadím jazyce a spolu prošli do úzké chodby. Hned za druhými dveřmi byl útulný salónek, který pro ně Harry uklidil.

Poté, co se posadili do křesílek u krbu, který příjemně hřál, začali si povídat.

Řešili přemíru úkolů. Pomlouvali nebelvírské i zmijozelské spolužáky. Uvažovali nad tím, co by mohlo být v přístím týdnu na oběd. Rozebírali Harryho letní pobyt u Voldemorta a zavzpomínali na šílenou Bellatrix. Také mluvili o probíhající válce, která vypadala poměrně nerozhodně. Harry však byl přesvědčen, že to temná strana vyhraje, i kdyby museli čekat, až Harry dostuduje.

Také se bavili o svých zájmech. O famfrpálu a kdo by mohl vyhrát. O Přeměňování, které je Bradavicích vyučováno podle Theodora na velice základní rovině a neškodilo by, kdyby se probíralo z více úhlů.

Harry celé minuty naslouchal vyprávění o komplexnosti transfigurace. Nerozuměl sice ani polovině, ale líbilo se mu, jak se do toho Theodor vžil a jak každý detail popisuje s takovou samozřejmostí. A přitom mává rukama do všech směrů, jak při tom naznačuje určité procesy.

Harry myslel, že snad ani nikdy nebyl šťastnější.

Ani jim nechyběl oběd. Ani večeře. Ani si nevšimli, jak kdesi v dáli zapadlo slunce za obzor a většina studentů se přemístila do společenských místností.

Bylo to, jako by mezi nimi a okolním světem byla nepropustná zeď.

Když je hlad konečně vyprovodil z Komnaty, studenti už uléhali do svých postelí, unaveni po náročném dni.

A jelikož ve Velké síni nezbylo ani zrnko od večeře, museli za skřítky do kuchyně, kde obdrželi spoustu jídla. Jakoby věděli, že celý den nic nejedli.