Temná stránka

7.kapitola - Nálady

"Jé, Harry, nevšiml jsem si tě. Ty už jsi vzhůru? Jak vidím, tak ti Lucius ukázal cestu," pousmál se na něj, což na jeho obličeji vypadalo trochu nepatřičně.

"J-jistě, pomohl mi. Bez něj bych ještě bloudil hradem," řekl a stále se snažil zamaskovat překvapení z toho, že jeho nově nalezený otec je... zrůda a vraždící maniak.

"Aha, měl jsem myslet na to, že neznáš cestu. Příště s tebou někoho pošlu, ale hlavně mi to musíš připomenout," prohlásil s náznakem vtipnosti v hlase. A sklerotik, přidal Harry svého seznamu.

"Jistě, otče."

"Také tě dnes představím svým nejvěrnějším, aby nebyly zbytečné neshody, kdyby jste se potkali."

"Jistě, otče," odpověděl podruhé s kamennou tváří.

"Luciusi," otočil se na jmenovaného, "můžeš jít, ale nikomu o mém synu neříkej. Přeji si, aby to bylo překvapení."

"Jistě, Můj pane," odpověděl a vyšel z místnosti.

"Posaď se, Harry," pokynul rukou Pán zla na křeslo naproti jemu.

"Jistě, otče," pousmál se na něj chlapec, protože ho to provokování začalo bavit. Ale bohužel by to nebyl on, kdyby nezpomněl nemyslet na následky, zvláště v případě lorda Voldemorta. Ten se momentálně snažil z jeho chování uklidnit, jelikož Uklidňující lektvar evidentně nezabíral.

"Tak... no... líbí se ti tvá nová podoba?" začal po chvilce uvažování, protože vůbec netušil, jak se má chovat ke svému synovi.

"Jistě, otče."

Bohužel to byl ten moment, kdy jeho otci došla trpělivost.

"Tak dost," bouchnul do stolu. "Tohle ti teda trpět nehodlám! Tuhle drzost si nechej pro někoho jiného. Já jsem tvůj otec sakra, tak se podle toho laskvě chovej a přestaň se chovat jako pětiletej parchant! Já (ukázal na sebe) tu jsem ten, kdo má právo rozkazovat a dělat si, co chce! A ty (ukázal na Harryho) tu jseš ten, kdo má poslouchat a ani neceknout křivý slovo, pokud nejsi vyzván! Rozumíš?!" nutno podotknout, že po celou dobu, kdy si namáhal hlasivky, jeho oči nebezpečně žhnuly.

"Ano, rozumím," rozhodl se Harry pro kompromis, už jen kvůli očím jeho otce. Nechtěl ho naštval ještě více. 'A zasranej cholerik,' pomyslel si hořce. Těžce ho, pro něj z neznámého důvodu, bodlo u srdce z těch slov.

"Takže odznova," rozhodl se Pán zla po pár nádechách a výdechách. "Jak se ti líbí tvá nová podoba?"

"Je... hezká. Pro mě sice trochu nezvyk, ale časem si zvyknu." Odpověděl po chvilce přemýšlení.

"To jsem rád. A jak jsi se vyspal?"

Harry na něj div oči nevykulil. 'Před chvílí tu po mně křičel a najednou ho zajímá, jak jsem se vyspal? Svět se asi opravdu musel zbláznit.'