Temná stránka

Prolog - Strýc Vernon

S trhnutím se probudil. Už zase ten sen. Zdál se mu už od toho dne, co se to stalo. Jedinou noc neměl klidnou.

Zdálo se mu o něm.

Za sedm dní bude mít šestnáct a to znamená, že dostane hromadu dopisů od svých přátel. Budou mu přát k narozeninám, ale také mu říkat, aby se nevinil z kmotrovy smrti, že má ještě je a podobně. Od začátku prázdnin mu dopisů přišlo hodně, ale zatím si jich přečetl jen pár. Psali mu, aby byl rozumný a litovali ho. Nesnáší když ho někdo lituje! Připadá si tak slabý a zranitelný. Jak má sakra porazit Voldemorta, když bude slabý?! Vždyť ho teď hlídají na každém kroku a pochybuje, že ho nechají se mu postavit. Sami ho mají za slabého, ale on to tak nenechá. Bude se učit a bude dobrý! Vždyť mu několikrát říkali, jak je silný kouzelník a hodně toho dokáže. Musí se stavit na Příčnou. Sám. Nikoho za zadkem, aby si náhodou neublížil.

Přece si nepřeje, aby kvůli němu umřel někdo další, vždyť už kvůli němu umřel tolik lidí: rodiče, Cedrik... a Sirius. Musí to zastavit, opustit přátele a učit se. I když se mu to vůbec nelíbí, nemá na výběr.

Právě si něco uvědomil... proč se celé prázdniny trápí za něco, co neudělal? Vždyť on Siriuse nezabil, to ta kráva Belatrix Lestengerová.

"Já jsem takovej idiot!" Zamyslel se nahlas. "Já to nebyl, ale ona. Jak ji nesnáším! Pomstím tě Siriusi, slibuji. NEDÁM SE!" Poslední dvě slova odhodláním zakřičel a teď jen čekal až přijde jeho nenáviděný strýc a...
Najednou se rozrazily dveře, div nevyletěly z pantů. Moc dobře to nevypadalo, protože strýc byl v obličeji rudý vzteky. Ale chlapec se ho nebál. 'Nebál jsem se Voldemorta, a toho vycpanýho mudlu se taky neleknu.'

"Ty zasranej spratku!" Harrymu málem praskly ušní bubínky. "My tě tu živíme, necháváme tě tu a ty se vyřváváš jak na lesy?! Tak to teda ne. Za tohle.. týden bez snídaně a večeře! Ještě jednou a půjdeš z domu!" S tím odešel, teď už spokojeně.

Zato Chlapec, který přežil by ho nejraději zabil. 'Sakra, už myslím jako Voldemort!' zarazil se.

Ani se nenadál a znovu se rozrazily dveře. V nich stál s pusou od čokolády usklibajcí se strýc. 'Že by si něco zapomněl?'

"A malém jsem zapomněl, týden žádný vycházky."

To neměl říkat, ani netušil, jak moc ho naštval. Vernon ho sledoval, protože chtel vědět jeho reakci.

Harry zavřel oči. Jakmile je otevřel, už nebyly smaragdové, ale temně zelené. Strýc si toho všiml, bral to jako nějaký žert snažit se ho vystrašit.

Najednou se rozbilo okno, z čehož ten mudla otevřel pusu, aby něco řekl, ale nezmohl se na slovo. Chlapec měl zatemněnou mysl... zatemněnou nenávistí. Nic necítil, jen potěšení z bolesti toho prasete, která měla teprve následovat.

Najednou se strýc začal na zemi zmítat a křičet jako při kletbě Cruciatus.

V tom přiběhli z kuchyně teta Petúnie a Dudley, kteří se na ně vyděšeně dívali.

"Co to... děláš, Harry? Přestaň, vždyť ho zabiješ!" snažila se ho Petunie přemluvit mezi vzlyky. Chlapec si ho přál opravdu zabít. Ani nevěděl, odkud jeho hněv pramenil.

"Neboj, nezabiju ho," řekl jí chladným hlasem. Na chvíli se zvlyky ztišily. "Ale možná bude trochu... jak bych to správně popsal... ehm... už to mám... mimo," pousmál se.

Oba dva na něj vrhli nechápavé pohledy. Harry se nad tím jen chladné zasmál, přičemž je zamrazilo.

Při tom chladném a nenávistném smíchu ho neviditelná síla odhodila dozadu, kde si rozřezal záda od střepů.

Poslední co viděl, než upadl do bezvědomí, byl zmatený pohled Pošuka Moodyho.