Karma // h.s. (CZECH TRANSLATION)

ONE

„Ahoj, Mandy," ječí Dylan a jde ke mně. Zakopává a padá, což mě rozesmívá.

„Ahoj." Usmívám se a držím pro něj náruč otevřenou, vezme mé ruce, aby mě k sobě přitáhnul. „Nešikovný, že?"

„Huh. Jo," koktá a škrábe se na krku. „Sedíš se mnou?" usměje se na mě plaše.

„Jistě." Usměju se zpátky a jdu přímo k naší školní jídelně. Klopýtnu zpátky, když něčí silná paže vrazí do mého slabého ramene. Dylan mě chytí včas.

„Dívej se, kam jdeš," říká kluk. Znala jsem ho jako Harryho ze „super" dětské party. O, můj Bože, to je takové klišé. Propadám se hanbou pod jeho tvrdým pohledem.

„Promiň," mumlám.

„Odprejskni," říká drsně a nechává mě oněmělou. Co to, kurva? Musí být takový čurák? Dylan vypadá, jako kdyby si nevšiml toho, co se stalo. Rozumím mu, udělala bych tu samou věc, protože nikdo si nechce zahrávat s těmito kluky. Sleduji, jak Harry jde k partě studentů a chytne holku kolem pasu, hladově ji líbá. Páni. Být zastrašující musí být super. Přeju si, abych byla ta holka.

„Přeju si, abych mohla být jako super děti," zlobím se. Dylan přikyvuje, souhlasí se mnou. Sedneme si ke stolu a vytáhneme si sendviče.

„Ahoj, lidi," řekne nám Harryho holka. Dylan se dívá na mě a já se dívám na ni v šoku. Tihle lidi se nepřibližují k ostatním studentům. Proč, kurva, s námi mluví?

„Ahoj," já a Dylan říkáme zároveň.

„Chtěla jsem vás pozvat na Harryho párty. Přijdete?" říká, hraje si se svými černými vlasy a třepetá řasami.

„Vlastně musíme-," začne Dylan.

„Jistě. Kde to je?" umlčím ho, usmívám se na ni falešně. Vypadá ohromená, pak se rychle vzpamatuje.

„Super," piští. „Je to na Jeffersonově ulici 12B. Buďte tam ve dvanáct."

„Ale máme školu do dvanácti," poznamenám.

„Ou, nebuď hloupá. Ve dvanáct v noci." Opouští nás, kymácí boky a jde přímo ke skupině. Způsob, jak to, kurva, chodí, Amando. Samozřejmě, je to po půlnoci. Plácnu se do tváře.

„Nemáš rozum? Podívej se na ně. Dělají si z nás srandu," šeptá Dylan hlasitě.

„Nemyslím si, Dylane," kňučím. „Ale nikdy předtím jsme na párty nebyli a super holka nás pozvala. Tak proč, sakra, ne?" ptám se. Je to pravda, předtím jsme na párty nebyli. Není to tak, že jsme šprti a nemáme nic kromě učiva. Nechodíme na párty, protože nemáme čas nebo správnou chvíli. S mou alkoholickou matkou a hrubým Dylanovým bráchou jsme neměli šanci.

„Na druhou stranu, necháváš mě tady samotnou na devět strašidelných měsíců."

Co budu bez něj dělat?

„Dobře. Mám tě vyzvednout?" pokládá otázku.

„Ano, to by bylo. Potřebuji najít šaty."

„Proč?" ptá se Dylan.

„Protože jdeme na párty," říkám zřetelně.

„Nepotřebuješ si kupovat šaty. Obleč si úzké džíny a bílý vršek. Ten outfit na tobě vypadá ohromně." Z jeho poznámky se červenám. Hádám, že má pravdu.

Nepotřebuji se oblékat.

~•~

„Mio, můžeš mi, prosím, dát tvůj makeupový set?" ptám se mé sousedky. Nemám makeupový set, protože jsem nikdy neměla potřebu ho používat. Chci zapůsobit na lidi vzhledem, možná bych si mohla udělat nějaké přátele.