Karma // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTEEN

Nevěřícně sleduji, jak mu Harry uštědřuje několik ran přímo do obličeje. Tyčí se nad tím klukem, jakmile ten kluk zápasí na podlaze, drží si zlomený nos. Všichni mluví a chodí okolo mě, křičí a volají, ale nic nevidím. Dylan se mnou třepe, snaží se upoutat zpátky mou pozornost. Říká věci, ale nic neslyším. Jediná věc, kterou vím, je, že se mě harry zastal.

„Harry!" křičím, neopovažuji se jít blíže k němu. „Prosím, udělejte něco!" dívám se na kluky, ale jenom sledují boj. Čuráci. Jídelna se více plní lidmi a já začínám panikařit. Potřebuji dostat Harryho odsud, než přijdou učitelé.

„Kolikrát jsem ti řekl, abys ji nechal?" bručí Harry a znovu mlátí toho kluka. Ten kluk sebou škube a vydává nelidské zvuky, začínám k němu cítit lítost. Běžím k Harrymu, ale Dylan mě drží, tlačí mě k sobě. Všechno se děje tak rychle. Kroutím se, snažím se uvolnit, ale jeho stisk je pevný.

„Prosím! Zastavte ho!" prosím skupinu kluků. Jeden z nich se na mě usmívá, nachází tuhle celou situaci zábavnou a další – Ronan běží k Harrymu, snaží se ho dostat z toho bastarda. Harryho pěsti se setkávají znovu a znovu s jeho zkrváceným obličejem, ale Ronan omotává paže okolo Harryho ramen a tlačí ho od něj. Harry vstává a jeho hruď se pohybuje rychle nahoru a dolů.

„Jestli někdo z vás řekne slovo o téhle holce, tak vás, kurva, zabiju," vrčí, dívá se na své „kamarády". Začínají se mi třást ruce, když dav odchází; pozornost všech je na mně.

Dívá se skrze dav a jeho oči se zužují, přičemž mě zahlédne. Nebudu lhát: děsí mě. Jde ke mně.

„Jdi od ní pryč," syčí, dívá se na Dylana, který má pořád paže omotané kolem mě. Dylan spouští ruce podél těla. Celá tahle situace mě dělá neklidnou. Po tomhle mě bude Dylan pravděpodobně nenávidět.

Harry něžně omotává ruku okolo mého zápěstí, vede mě k branám univerzity. Jak může být tak rozzuřený a zároveň se může chovat tak něžně?

Otevírá dveře od auta a oba nastupujeme. Tisíc otázek mi běží hlavou, ale neodvažuji se na ně zeptat. Proč by dělal pro mě něco takového?

„Jestli tě bude zase někdo urážet, řekni mi."

Ty. Ty mě urážíš celou dobu, chci křičet. Ale zůstávám tiše a přikyvuji.

„Děkuji," mumlám tiše. Dívá se na mě a pak zpátky na cestu. Můj pohled padá na jeho ruce na volantu a skoro lapám po dechu: kůže na jeho kloubech je roztržená a opuchlá, jeho prsty jsou v barvě modré. Dívám se pryč. Jeho dýchání je rychlé. Jeho mobil zvoní a nadává, vytahuje ho ven z kapsy.

„Co," vypálí. „Proč? Dobře! Budu tam za patnáct minut. Vysadím tě u mě."

„Nevrátíš se?" ptám se.

„Přijedu za hodinu," vydechuje, otáčí volantem.

~•~

Čekám na Harryho, až se vrátí, dvě hodiny. Prohledala jsem všechny jeho věci k ničemu. A tak kurevsky se teď nudím. Zapnu si jeho laptop a otevřu si facebook, abych napsala kamarádům. Dylanovo jméno vyskakuje na obrazovce.

co to, sakra, bylo?proč se tě zastal?

fakt nevím. Vydechuji a píšu.

kde tě odvezl?

domů.

je to tak komplikované. co když se do tebe zamiloval?

Mé srdce zrychluje, když tohle čtu. Harry mě nikdy nebude milovat. V žádném případě, bez šance.

haha, v žádném případě. nenávidí mě a ty to víš.

jsem tak zmatený

já taky, Dylane, já taky.

ale bude lepší, když se k němu nebudeš přibližovat, není dobrý

nevím, mám ho opravdu ráda. není tak špatný, hádám.

jsi normální?!?!?!

co se stalo, stalo se, nemůžeme změnit minulost. ale bránil mě, takže nebudu o něm mluvit špatně.

jsi šílená.

Začala jsem s Anne mluvit o dnešku, přičemž se Harry doklopýtal přes dveře. Sleduji ho bez výrazu na své tváři, přičemž padá a leží na betonu.

„Harry-..." Snažím se ho odsunout, ale nehýbe se.

„To je tak vtipné." Směje se Harry, zavírá oči.

„Co?"

„Ten fakt, že jsem tě sem vzal, abychom šukali, ale my nešukáme," říká a směje se. Nevím, co je na tom tak směšného.

„Mimochodem jsem lhal."

Cože. Opakuji si jeho slova znovu a znovu, snažím se jim porozumět. Beru sklenici studené vody a házím to na něj. Rychle stojí na nohách, shlíží na mě s naštvaným výrazem.

„Co to, kurva, je?" ječí, máchá rukama před mým obličejem, aby získal mou pozornost.

„Byla dobrá?" ptám se přes zatnuté zuby a slzy jsou připravené padat každou minutou. Vypadá zaskočeně mými slovy, protože jeho rysy změknou.

„Ne," mumlá a shlíží. Ou, teď se hanbí.

„Odcházím," mumlám a jdu kolem něj, ale chytá mé zápěstí. Kroutím rukou, jako by mě jeho dotek pálil.

„Co, kurva, ode mě chceš?" ječí mi do tváře. Opravdová otázka je „co ode mě chce?"

„Vypadni," syčím.

„Dávej si pozor na jazyk!" zatíná pěsti.

„Pokračuj, uhoď mě."

Zavírá oči a zhluboka dýchá, aby se uklidnil, hádám.

„Odejdi. Kurva, vypadni z mého domu!"

↓↓↓↓↓↓↓↓↓
Co asi bude s jejich dohodou?:)

Edited