Karma // h.s. (CZECH TRANSLATION)

EPILOG

Harry

Když se probouzím, není vedle mě, ale nepanikařím, protože nikdy není. Obracím se a zapínám mobil.

Čtyři ráno. Mačkám si polštář proti hlavě, znovu usínám.

~•~

Sedm. Pravděpodobně se prochází po bytě.

„Amando?" volám na ni, představuji si její malý obrys v mé kuchyni. Není v kuchyni. Možná koupelna? Koupelna je taky prázdná. A tehdy začínám panikařit. Běžím do ložnice, hledám její tašku s oblečením, kterou nechala vedle šatníku, končím velmi zklamaný, když si uvědomuji, že odešla. Kde mohla jít?

Než si uvědomím, co dělám, mé prsty vytáčí její číslo. Robotický hlas opakuje po dvacáté, že číslo, na které volám, teď není dostupné. Vytáčím Nathanovo číslo.

„Harry?" jeho hlas je chraptivý.

„Ahoj, Nathane. Víš, kde je Amanda?" nemyslím si, že je s ním, ale vždycky je tady možnost. Koneckonců se bavíme o Amandě.

„Ne, nevím. Proč?"

„Byla u mě a pak šla domů a teď ji nemůžu najít." Nezapomínám naznačit, že byla se mnou, ale přeskakuji detaily o jejím zmizení, abych se neztrapnil.

Nepotřebuje to vědět.

„Počkej. Byla u tebe? Myslel jsem si, že jste se nenáviděli."

„No, ne a nikdy jsme se nenenáviděli."

„Pravděpodobně je u své matky."

„Dobře. Zjistím to." Zavěšuji. Otevírám ledničku a hledám něco na jídlo; můj žaludek mě zabíjí. Kurva, lednička je prázdná. Měl bych jít nakoupit. Ale pro teď se rozhoduji vzít si kousek včerejší pizzy a spěchám ven z bytu.

Na cestě k Amandině matce obdržím hromadu hovorů z práce. Fakt nejsem v náladě na tyhle jejich hovna.

„Co?" vypálím, mačkám zelené tlačítko.

„Přijdeš dneska?"

„Ne, prosím, Amando, řekni panu Robinsonovi, že nebudu schopný dnes přijít," odpovídám klidně i přes svou zvyšující se náladu.

„Amando?" ptá se otravný hlas na druhé straně linky a mé nohy navazují kontakt s brzdou.

„Co?"

„Řekl jsi Amando. Jsem Daisy."

Cože?

„Jo, já vím." Fakt jsem řekl Amando?

„Proč jsi mě tak oslovil?"

„Prostě řekni panu Robinsonovi, co jsem řekl." Odbývám její slušnost.

„Bude naštvaný."

„Ne, nebude. Nikdy jsem nezameškal," říkám a zavěšuji, než může odpovědět.

~•~

„A kdo jsi?" uráží mě Amandina alkoholická mata. Smrdí jako whiskey a levné cigarety. Fuj. Je těžké tomu uvěřit, že tahle nechutná žena je matka mé nevinné Amandy.

„Jsem... já." Jsem někdo, kdo s ní spí denně. „Jsem její kamarád."

„Nevím, kde je. Pravděpodobně je se svým manželem Ryanem."

Cítím, jak se mi krev žene do mozku ze zmínky jeho jména.

„Dobře," říkám a nasedám do auta, neprobírám tohle téma s touhle ženou. Vím, že Amanda k němu nešla, nemohli jít k němu. Cítím prázdnotu a zdevastování, přičemž otevírám dveře svého prázdného apartmánu.