Karma // h.s. (CZECH TRANSLATION)

NINE

Strašně mě bolí hlava. Kousky oblečení, které mi Ryan dal, abych si je oblékla na naše dnešní rande, jsou odhalující a nepohodlné. Nevím, co mám dělat nebo budu dělat.

„Mandy, jsi připravena?" ptá se mě Claire a vchází do mého pokoje.

„Ještě ne," funím. Sedá si na mou postel, zírá na mě se smutným výrazem.

„Seš jistá, že si chceš vzít toho chlápka?"

„Nemám jinou možnost. Potřebujeme peníze, které nám může dát," vyklopím.

„Já vím. Nemůže je dát jim? A pak byste mu to mohli vrátit později...?" navrhuje Claire.

„Vzpomeň si: lidé pro tebe nic neudělají, pokud jim to nějak nevrátíš."

„Mluvíš jako stará žena," pokouší se mi zvednout náladu. Skvělý pokus. Na odpověď nic neříkám, místo toho si přetáhnu šaty přes hlavu. Claire mi pomáhá je zapnout a já jí tiše děkuji.

Pořád mám závratě z mé návštěvy Harryho domu. Je blázen. Co ode mě chce? Říkají, že chlapi zapomínají po jedné noci, Harry je očekávání.

Po přečísnutí vlasů, jdu dolů, abych se setkala s mým budoucím manželem. Neobtěžovala jsem si dělat makeup. Jeho obličej se rozzářil, když mě viděl dívat se dolů. Nemůžu vystát uctívání v jeho obličeji a záblesk světla v jeho očích, když se na mě podívá, jak přežiju roky s ním? Jeho ruce na mém těle, jeho rty na mých rtech, stahuje se mi žaludek.

„Ahoj, Amando." Líbá mi hřbet ruky. Klopýtnu, když mě k němu přitáhne, rychle líbá mou tvář.

„A-ahoj," koktám. Svírá mou ruku a vede mě ven z domu.

„Jak ses měla?" ptá se mě Ryan, jde ke svému autu.

„Dobře."

Přikyvuje a otevírá mi dveře auta. Děkuji mu a nasedám, dělá to samé.

„Líbí se ti ty šaty?" ptá se nervózně, startuje auto.

„Ano, děkuji," mumlám.

„Jsem rád, že se ti líbí," říká, věnuje, mi nakřáplý úsměv. Je nervózní? Ale proč?

Když zastavujeme na semaforu, Ryan otáčí tělo trochu ke mně. Dívám se na něj, neopovažuji se nic říct. Začínám zuřivě vrtět prsty, když jeho ruka naváže něžný kontakt s mou tváří. Nechá jeho prst loudat se po mých rtech, když jeho ruka jemně hladí mou tvář.

„Vypadáš jako zlato," šeptá. „Moje zlato."

Hrbím se pod jeho slovy, ale nevšímá si toho.

„Ostříháš si pro mě vlasy?" ptá se pomalu, jako bych byla dítě.

„Proč?"

„Protože chci, abys vypadala o několik let starší."

Dech se mi zadrhává v krku. Amando, mysli na peníze, myslí na mámu.

„Jistě." Falešně se usmívám a jeho obličej je jasnější.

„Jen je moc nezkracuj, dobře?" přesunuje ruku z mého obličeje na volant, pomalu se rozjíždějí.

„Dobře," mumlám.

„Vezmu tě zítra do krásného salónu." Dívá se na hodinky a pak zpátky na mě. „Erm, ve tři."

Přikyvuji. Potřebuji říct Harrymu, že nebudu schopna jet zítra na univerzitu.