SEVENTEEN

3.6K 155 7
                                    

Když jsem se vzbudila, Ryan nebyl vedle mě, cítila jsem se klidně. Ryanova lednička je plná nějakými různými druhy mořských plodů. Nevím, jak je uvařit, takže jsem použila internet a podívala jsem se na to. Po několika minutách vaření krevet, jsem se rozhodla, že nachystám večeři. Prostřela jsem stůl, umyla jsem nádobí a uklidila jsem jeho už čistý byt jen proto, že jsem se nudila. Je něco, co by měly manželky dělat?

Zapnula jsem si telefon od doby, co jsem ho dva dny nepoužila a hned jsem dostala 5 zpráv od Harry.

-od Harry-
Amando, šel jsem k tobě a tvoje máma byla opilá, řekla, že neodešla. Co to znamená? A kde jsi?

Zadržovala jsem dech a otevřela jsem další zprávu.

-od Harry-
Kde jsi?

A další.

-od Harry-
Prosím, zlato, zvedni to.

-od Harry-
Amando, prosím, přijď ke mně, přísahám, že nebudu na tebe hrubý. Nebudu se tě ani dotýkat, jen, prosím, přijď, takže budu vědět, kde jsi.

-od Harry-
Jsem tak kurevsky nasraný! Kde, kurva, jsi?!

Ta poslední zpráva je pro Harryho tak typická. Dostání těch všech zpráv mě přimělo uvědomit si, jak mi teď moc chybí. Chci ho vedle sebe, ne mít sex nebo nějaké fyzické věci, ale prostě cítit jeho přítomnost. Chci, aby mě objímal a řekl mi, že je tady, i když to řekl jen proto, abych se cítila lépe. Miluji ho. Nemám ponětí, co mě přimělo se do něj zamilovat.

Vždycky jsem si myslela, že Harry byl divný člověk s divnými přáteli a měla jsem přirozený důvod si to myslet, protože mě podceňoval před celou jídelnou, řekl Nathanovi, že jsem s ním spala a vydíral mě, že všem ukáže tu fotku, ačkoli jsem věděla, že by to neudělal. Pak si připomínám to mazlení, jak se o mě staral, bránil mě, byl tady pro mě a dokázal, že jsem se cítila krásně. Čím více o tom přemýšlím, tím více mi chybí.

Otevírám zprávy a píšu mu. Vím, že toho budu litovat.

-pro Harry-
Ahoj, Harry. Jsem v pořádku, děkuji.

Co jiného bych měla napsat? Není co jiného říct. Mé ruce se začínají třást, když jeho jméno svítí na obrazovce. Nadechuji se a vydechuji zhluboka, než zmáčknu zelené tlačítko.

„Amando? Díky bohu, že jsi v pořádku!" křičí do mobilu. Slzy lechtají mé oči, když cítím, že se usmívá: vsadím se, že jeho ďolíčky jsou venku a jeho oči září. Oh, dala bych všechno za to, abych ho teď mohla vidět.

„Ahoj, Harry." Usmívám se, když to nemůže vidět.

„Kde jsi?"

„U kamaráda," mumlám.

„Kterého kamaráda?"

„To ti nemůžu říct."

„Jsi u Nathana? Přísahám Bohů... Co tam, sakra, děláš? Jedu pro tebe."

Usmívám se nad jeho žárlivostí.

„Ne, nejsem. Uklidni se."

„Dobře." Dýchá, „Nebudu se tě ptát, kde jsi, dobře?"

Čekám, až něco řekne.

„Prosím, přijď zítra ke mně."

„Nemůžu."

„Proč? Prosím."

„Můžu přijít ve středu." Zítra máme seznamování s Ryanovými rodiči.

Karma // h.s. (CZECH TRANSLATION)Kde žijí příběhy. Začni objevovat