Tyto dny byly tak těžké. Každou noc jsem Ryana odstrčila, takže se mě nedotýkal. Snažila jsem se několika způsoby; dala jsem mu tabletky, takže usnul, přinutila jsem ho jít se mnou běhat ve tři ráno, tudíž se unavil a o nic se nesnažil, přinutila jsem ho jít navštívit rodiče a dokonce jsem pozvala mou alkoholickou matku. Po včerejšku, co jsem mu dala prášky, jsme společně sledovali film, dotýkal se mě a snažil se mě vysvléct. Přitlačila jsem ho a sedla jsem si na něj obkročmo, několik sekund, než usnul a ztratil vědomí.
Nevím, co dál dělat, než mi vynadá za mé chování.
Dneska jdu na univerzitu. Chodba je prázdná a hádám, že přednášky už začaly. Zhluboka se nadechnu, než otevřu dveře. Nenávidím chodit pozdě na přednášky, protože vejdeš a všichni na tebe čumí. Ugh.
Profesor nic neříká a jen mi naznačuje, abych se posadila. Vydávám se do rohu a sedám si.
„Ahoj," šeptá kluk se zrzavými vlasy, mává na mě.
„Ahoj." Věnuji mi úsměv. Kdo to je?
Fakt mě nezajímá profesorova přednáška o studentech v Austrálii, takže jen sedím a kreslím si nějaké scénky.
„Pst! Amando," slyším někoho šeptat. Hledám a zrzavý kluk na mě kouká. Natahuje ruku a podává mi kousek papírku.
„Ten kluk vzadu," šeptá a já přikyvuji. Otáčím se a vidím ho. Je tak krásný.
Neztrať se po přednášce je na papírku. Znovu se otáčím a věnuji mu úsměv, usmívá se, odhaluje ďolíčky a shlíží na zápisník.
„Máte nějaké otázky?" ptá se profesor.
„Z čeho přesně bude zkouška?" zvedá holka ruku nahoru.
„Zkoušení bude zadáno jako esej. Budou to tři otázky. Budete muset napsat esej o zadaném tématu a zároveň odpovědět na otázky," vysvětluje. „Další otázky?"
Nikdo neodpovídá.„Dobře, děkuji. Uvidíme se příští týden."
Místnost se vyprazdňuje, házím zápisník do tašky a čekám, až mě Harry překvapí.
„Amando," slyším ho říkat. Harryho modrá košile doslova útočí na mé hormony.
Omotávám paže okolo jeho krku a přitahuji si jej blíže. Mé plíce se naplňují jeho drahou kolínskou, přičemž zhluboka dýchám, pohřbívám obličej do jeho hrudi. Jeho velké ruce objímají můj pas.
„Pojďme pryč," říká a pouští mou ruku, když vycházíme z místnosti. Bolí mě to, abych byla upřímná. Po celou tu dobu je pořád potěšen, že je se mnou viděn.
Jakmile jsme venku, Harry se rozhlíží, než udělá malý krok ke mně.
Nemiluje mě. Lhal celou dobu, aby se dostal do mých kalhotek.
„Dovol mi tě odvézt domů," šeptá mi do ucha. Pro něj je to všechno o sexu.
„Nemůžu. Manžel chce, abych byla doma ve tři," říkám, i když Ryanovi nevadí, že přijdu později.
„Co budete dělat?" ptá se a mračí se.
„Co tím myslíš?"
„Jsi blbá? Co s ním budeš dělat," zvedá hlas.
„Ne! Ty jsi blbý! Setkáme se s jeho rodiči."
„Už jsi... s ním znovu spala?" jeho oči prosí.
„Ne, nespala."
Omotává ruce kolem mého pasu a vášnivě mě líbá. Odtahuji se a jdu od něj pryč. Nechci jeho společnost.
~•~
„Bonjour, Amando," zdraví mě Ryanova matka.
„Dobrý den, paní Youngová," odpovídám. Nádvoří jejich domů, kde teď sedíme, je tak krásné; kytky jsou omotané kolem sloupů a květiny září pokaždé, když slunce osvítí jejich okvětní lístky.
„Kotě," Ryan šeptá do mého ucha, naklání se. Skoro vyskakuji v křesílku, když cítím jeho horký dech na své kůži.
„Huh?" mumlám.
„Jdeme hrát golf, chcete jít s námi?" dívá se na svou matku a zpátky na mě.
„Ne, děkujeme. Máme se o čem bavit s tvou ženou." Jeho matka mu věnuje falešný úsměv.
Ryan políbí mé rty a odchází, nechává mě tam s tou čarodějnicí.
„Poslouchej." Mé oči se rozšíří, když její falešný tón se změní do naštvaného. „Vím, co děláš s tím klukem."
„Jakým klukem?"
„Ou, nehraj blbou! Viděla jsem tě ho líbat před školou. A jestli nepřestaneš, řeknu Ryanovi, že ho podvádíš a věř mi, že to pro tvého milovaného nebude dobré," vyhrožuje.
~•~
Nechci, aby se Harry kvůli mně zranil: kvůli někomu, o koho se nezajímá, kvůli nějaké fyzické zábavě.
Zablokovala a smazala jsem si jeho číslo, takže by mě nenašel. Nemůžu ho už milovat, ale stejně budu. Jsem tak patetická osoba.
Vždycky jsem se snažila udělat věci lepší, ale vždycky se mi vymkly kontrole, takže jsem s tím, kurva, skončila.
A pak si vzpomínám na Minnesotu. Chybí mi to město. Dala bych všechno za to, abych tam znovu žila, ale nebylo by to jako dřív, bez babičky.
Chybí mi mé dětství; ty bezstrastné dny, letohrádek, který jsme vlastnily, a přátelé, který jsem si udělala. Když nejhorší možná věc, co se mohla stát, byl konec léta a možná špatné známky. Vzpomínám si na prodání toho letohrádku, kvůli dluhům, které má matka udělala. Vzpomínám si, že jsem si mohla vybrečet oči. Pamatuji si, jak jsem se schovala v suterénu, takže mě rodiče nemohli dostat z toho domu.
***
Jsem zpátky!!:) Chyběla jsem někomu?Amanda zase lítá v průšvihu, myslíte, že se přestane s Harrym vídat?
Moc byste mě potěšili zpětnou odpovědí, že tady ještě někdo zůstal. :))Edited
ČTEŠ
Karma // h.s. (CZECH TRANSLATION)
Fanfiction„Prosím, jen mě tady nechej zůstat. Nemám kam jinam jít," škemrám na jeho prahu u dveří. „Proč bych měl?" prská. Cítím se tak malá, tak osamělá a chladná pod jeho intenzivním pohledem. „Udělám cokoli. Prosím, Harry," vzlykám. „Odejdi. Nic od tebe ne...