Karma // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FIVE

Těžce se mi otvírají oči, když se snažím pohnout nohama, cítím se celá bolavá a vyčerpaná. Na přikrývce je flek od krve, ale vyčistila jsem to, bude se o to zajímat. Harry stále leží vedle mě, poklidně chrápe. Přeji si, aby byl takový v reálném životě; klidný a rozkošný. Přeji si, aby mě nechal tady zůstat bez zneužívání mého těla pro jeho potěšení. Přeji si, abych měla jiný život.

Skenuji místnost, hledám svoje oblečení, po vzpomenutí si, že jsem ho nechala v jídelně. Pomalu jdu do jídelny. Harry se přetočí, ale nevzbudí se. Beru oblečení, oblékám se tak rychle, jak můžu. Nechci se dívat do jeho očí, když se vzbudí. Cítím se tak zahanbená.

Naštěstí, když dorazím, máma není doma. Nevím, proč jsem ho nechala mě využít pro ubytování, když jsem věděla, že bych se eventuálně vrátila domů. Myslím, že jsem to chtěla. Ugh.

Potřebuji se nachystat do školy. Nechci jít, chci ležet celý měsíc v posteli a vybrečet si oči. Je to hanba. Tvá babička by na tebe byla pyšná – prolomí mé podvědomí. Babička. Tak moc mi chybí. Byla jediná rodina, kterou jsem měla. Chci si položit hlavu na její kolena a brečet, jak by hladila mé vlasy malýma rukama, říkala by mi, že to bude v pořádku. Všechno bude v pořádku. Chci se vrátit domů. Zpátky do Minnesoty. Tohle není domov. Domov je tam, kde máš rodinu, kde někdo na tebe čeká, až se vrátíš ze školy, takže můžete začít jíst večeři společně. Chci se vrátit zpátky a začít nový život. Žádný Ryan, žádná máma, žádný chybějící táta, žádný Harry. Slzy smáčí mé tváře a rychle je otírám. Odejdu a nevrátím se. Jednoho dne.

Natáhla jsem si mé nové roztrhané skinny džíny a podívala jsem se do zrcadla. O kurva... Vypadám jako žena? Oči jsou krvavé, řasenka rozmazaná a tváře zrudlé. Viditelná cesta kolem mého krku. Už nejsem ta nevinná dívka. Sebral mi to.

Po opláchnutí obličeje si začínám nanášet řasenku, něco, co nikdy nedělám. Vypadá to dobře. Přetáhnu si přes hlavu svetr a jdu do školy. Nechci vidět Harryho, z většiny proto, že nemám tušení, jak na mě bude reagovat, ale vím, že tam bude. Řekne to někomu? Bude si ze mě někdo dělat srandu? Začínají se mi třást ruce. Vsadím se, že řekne. Včera jsem o tom nepřemýšlela, když do mě strkal péro. Mé tváře začínají hořet a slzy se mi hrnou zpátky. Nebreč, nebreč, Amando.

„Mandy!" ječí Dylan a jde ke mně. Vypadá tak roztomile ve větším triku. „Volal jsem ti stokrát! Kde jsi, sakra, byla?" zvedá hlas a pevně mě objímá.

Nedostávám šanci obejmout ho zpátky, když odstoupí.

„Volala jsem ti minulý večer, vzpomínáš?" skřehotám a shlížím. Měla bych mu to říct? Bude mi rozumět? Ne, samozřejmě nebude. Krátce přikyvuje.

„Máma přivedla domů chlapa na večeři a řekla mi, že si ho musím vzít," vysvětluji, jako kdyby to byla příčina. Jeho oči se rozšířily. 

„A utekla jsem. Neměla jsem kde zůstat, volala jsem ti."

„Kde jsi zůstala?"

„U Mii," lžu a on přikyvuje.

„Je mi tak líto, že je teď pro tebe všechno tak těžké," říká jemně.

„Mně taky, Dylane. Mně taky," mumlám.

„Zeměpis, že?" ptá se, upozorňuje na mou další hodinu. Přikyvuji a jdeme odlišnými směry.

~•~

Zeměpis utekl opravdu rychle a jdu do školní jídelny, kde bych se měla předpokládaně sejít s Dylanem. Kluci se na mě tu a tam dívají. Čím více čumí, tím více paranoidní jsem. Řekl jim to Harry? Když vejdu do jídelny, pár zelených očí přistane na mně. Dívám se na něj a rychle se otočím pryč. Sedám si na lavičku, čekám na Dylana.

„Ahoj." Překvapil mě jemný hlas. Otočím se. Do tučňáků! To je Nathan Stewart! Řekl mi ahoj! Fuckity fuck! Dost! Cože? Je to Harryho kámoš. Proč se ke mně přiblížil? Sakra. Harry mu to řekl. Pravděpodobně mu řekl, že jsem byla lehká děvka.

„Ahoj," odpovídám po minutě zírání na něj.

„Můžu s tebou sedět?" ptá se nervózně. Kývnu.

„Jsem Nathan," představuje se. Všichni vědí, kdo jsi. Cítím všechny oči holek na mně.

„Jsem Amanda." Vynucuji úsměv.

„Já vím." Pokrčí rameny. On ví, cože?!

„Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit," říká a mé nohy se začínají třást.

„Mluv," odpovídám chladnokrevně. Nechtěla jsem ho takhle zasáhnout. Váhá, než promluví.

„Můžu tě vzít ven?"

„To je ono?" ptám se a uchechtnu se. Harry mu nic neřekl.

„Erm, ano."

Aw, pravděpodobně si myslel, že jsem si ho dobírala.

„Omlouvám se za... to," omlouvám se.

„To je v pohodě. Takže?"

Ou, čeká na mou odpověď. Když otvírám pusu, abych promluvila, hluboký hlas mě přerušuje.

„Ou, Nathane, tady jsi."    

↓↓↓↓↓↓↓
Ou, hodně napínavý konec.:D No, zajímalo by mě, za co by byla jako její babička na ni pyšná, ale tak dobré, no.:D 

Napráská to Harry na ni Nathanovi nebo ne? :)

Edited