Karma // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FIFTEEN

„Dobré ráno." Vzbudí mě Harryho chraplavý hlas. Cože, ráno!

„Dobré ráno." Protírám si oči hřbetem ruky. Harry leží vedle mě a jeho ruka je na mém břichu. Pak mě realita zasáhne; vzbudila jsem se vedle Harryho, poprvé! A jeho zasraná ruka je na mém břichu!

Rychle se posadím, beru si deku s sebou. Harryho nahé tělo přichází na obdiv a dívám se bokem, než má pusa začne slintat nad tím pohledem.

„Co se děje?" teď je úplně vzhůru. Proboha... jeho ranní hlas.

„Nic," koktám, rozhlížím se.

„Jdu pozdě."

Harry se převrací a bere mobil.

„Je pět," zívá, tře si oči hřbety rukou. Je tak rozkošný.

„Dobře," mumlám. Beru Harryho triko z podlahy, oblékám si ho a přikrývám jeho nahé tělo přikrývkou.

„Kam jdeš?"

„Budu v obýváku."

„Ne, pojď sem," naléhá a já poslouchám, ne proto, že bych se ho bála nebo něco, ale proto, že chci.

Rozevírá náruč a přitahuje si mě k sobě. Chytá mě to nepřipravenou a padám na jeho hruď.

„Au," kňučí, drží se za břicho.

„O můj Bože! Omlouvám se."

Jeho oči se pevně zavírají a já začínám panikařit.

„To je v pořádku. Pojď sem."

Váhám, než se natisknu na jeho tělo. Pokládám si hlavu na jeho hruď a hluboce inhaluji jeho vůni.

~•~

„Nevím, Dylane. Je mi ze všeho blbě." vydechuji, upíjím z koly.

„Já vím. Zítra jedu do Minnesoty, abych si vyzvednul věci od táty. Chceš jet se mnou?"

O můj bože! Mé srdce se zastavilo, když řekl Minnesota! Domov! Nejoblíbenější místo na světě...

„Uh." Někdo zakašlal, přerušil naši konverzaci. „Můžu sedět s vámi?" zeptal se Nathan a díval se na nás.

„Nathane!" vstávám a omotávám páží kolem něj. Vypadá zaskočeně mou nečekanou akcí, ale rychle to zakrývá a omotává pravou ruku kolem mého pasu.

Vypadá tak kurevsky dobře; vyčesal si vlasy nahoru, což dělá jeho čelo větší. Jeho dlouhé černé sako perfektně obtahuje jeho ramena.

Nathan si sedá vedle mě.

„Kde jsi byl?" ptám se ho s úsměvem.

„Byl jsem u dědy, byl trochu nemocný a navštívil jsem ho." Krčí rameny.

„Mandy, pojedeš se mnou zítra?" ptá se Dylan, začíná být netrpělivý. Hází si knížky do černého batohu.

„Nevím. Řeknu ti večer," sypu ze sebe. Harry, ta dohoda, Ryan a všechno. To není vhodné pro výlet.

„Kam jedete?" ptá se Nathan, když Dylan mizí v davu, tiše mumlající: „Dobře."

„Do Minnesoty."

„Proč?"

„Jede si vyzvednout věci od jeho táty a já ho budu doprovázet, protože je můj nejlepší kamarád a moc miluji Minnesotu." Rozhlížím se a Harryho vysoká silueta upoutává mé oči. Dívám se dolů.

„Pojedeš zítra?"

„Ne," nutím se to slovo ven.

„Proč?"

„Mám co dělat," lžu.

„Můžu jet s tebou, jestli chceš." Krčí rameny. Mé oči se doslova kurevsky rozšiřují.

„Vážně?! Kdy?"

„Nevím, kdy chceš."

Nathanův úsměv se zvětšuje, když pokládá ruku na mou, motýlci vybuchují v mém břichu.

Odtahuji ruku, přičemž vidím Harryho intenzivní pohled na naše dotýkající se ruce. Nathan vypadá uraženě, ale nic neříká.

„Musím jít." Beru batoh a vycházím z jídelny.

~•~

„Harry...,"vydechuji, přičemž se vracím na zem. Přikrývá mé nahé tělo přikrývkou a mačká mě k němu.

„Hmm?" mumlá.

„Chci jet zítra do Minnestoy."

Pokládám ruku na jeho hruď, kreslím malé kolečka na jeho opálené kůži.

„Takže?" odkašlává si.

„Takže potřebuji den volna." Vlastně zním tak zatraceně vtipně.

„Rozhodně ne."

„Prosím? Vynahradím ti to."

Sex je všechno, co chce.

„Řekl jsem ne," vrčí a vstávám z postele, přetahuji si Harryho triko přes hlavu.

„S kým jedeš?"

„Chtěla jsem jet s Dylanem."

Znovu kroutí hlavou a já zuřím. Je tak otravný.

„Kam jdeš?" hlučný bastard.

„Do pekla!" prskám.

„Neopovažuj se se mnou takhle mluvit," zvedá hlas a vstává, taky si natahuje boxerky. Snažím se ignorovat jeho nahé tělo, ale je to téměř nemožné.

„Nezapomněl jsem na držení Nathanovy ruky."

„Nezapomněla jsem na to, že jsi spal s jinou holkou," vypálila jsem zpátky. Mé podvědomí mi klepe na rameno.

„Nejsme spolu."

„Přesně tohle myslím. Nejsme, kurva, spolu a pořád to děláš. Nejsem tvůj majetek." Budu mu patřit, jestli on bude patřit mně.

„Jsi moje na týden," říká, na tváři se mu vytahuje drzý úšklebek.

„Dobře! Začnu s ním spát hned, až skončím s tebou." Nenávidím ho, nenávidím ho tak moc. Doufám, že jeho city jsou zraněné.

„Ne, nebudeš," říká skrz zaťaté zuby, jeho čelist je pevná. „Protože budeš škemrat, abych s tebou spal hned, až naše malá dohoda skončí. Nebude tě šukat tak tvrdě, jako já. Neudělá tě. Budeš brečet na mém prahu."

Dech se mi zasekl v krku, přičemž dělá krok blíže krok ke mně. Stane se to všechno takhle? Bojím se, že můj život pojede dolů z kopce. Bere můj pás, přitahuje si mě k sobě a umísťuje rty na můj krk.

„Amando, můžu zařídit, aby ses cítila ztraceně dobře, víš to, že?" šeptá proti mému krku, posílá mi chvění po páteři.

„Ah," vydechuji, přičemž nasává mou kůži do pusy. Cítím jeho úšklebem proti svému krku.

„Jsi moje, Amando." Vydechuje a já vím, že má pravdu.