Karma // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWO

„Mandy! Ryan se chce s tebou seznámit," mámin hlas zní skrze náš malý dům. Odložila jsem knihu a poznačila jsem si uklizení v pokoji. Váhám, než sejdu dolů. Můžu se potýkat s máminou závislostí na alkoholu, ale to, že domů přivádí muže, je vrchol.

„Ahoj, Amando," říká muž, prohlíží si mě nahoru a dolů s odporným úsměvem na tváři.

„Dobrý den, pane," reaguji klidně.

„Amando, kde jsou tvé způsoby? Buď milá," nadává máma. Je jasně opilá. Někdy ji tak moc nenávidím. No, měla jsi mě naučit nějakým způsobům místo pití ve tvém životě. Přikývnu a sednu si ke stolu. Máma mi na talíř nandává brambory a pokládá ho přede mě.

„Takže, Amando, máš devatenáct, mám pravdu?" ptá se, hraje si s vidličkou.

„Ano, pane," odpovídám.

„Nemusíš mě oslovovat „pane". Máme mezi sebou sedm let." Samolibě se uculoval. Věděla jsem, že nebyl „pán" a hovno, měla jsem nutkání vložit rozestup, abych ho tak oslovovala. 

„Takže studuješ ekonomiku, že?"

„Ano, studuji," říkám. Matka vstává a odchází, nechává mě samotnou s tímhle pedofilem.

„Takže, Amando." Odmlčí se. „Máš přítele?"

Trapně kašlu.

„Pane, nemůžete se mě ptát na tak osobní otázku," říkám skrz zaťaté zuby.

„Řekl jsem, abys mi neříkala „pane"!" syčí. Ucuknu a dívám se na něj s rozšířenýma očima. Zírá dolů a zatíná pěsti, pevně svírá vidličku.

„Budeš moje. Brzy, hodně brzy. Takže se lépe chovej a buď hodná holka. Tímhle přístupem se nikam nedostaneš," vrká. Co? Jeho? Je atraktivní, může dostat každou holku, kterou chce, takže co chce ode mě? O, můj Bože, je sociopat. Máma vybíhá ze svého pokoje a stojí přede mnou.

„Co se stalo?" ptá se s jasným znepokojením v očích podlitými krví.

„Říká, že velmi brzy budu jeho. Mami, co to, sakra, znamená?" ječím, stojím, když židle, na které jsem seděla, padá na zem s hlasitým kraválem.

„Budeš jeho manželka," informuje mě matka, rozzuřuje mě ještě více.

„Co, kurva? Ptal se mě někdo na můj názor? Sotva jsem toho chlapa poznala."

„Amando, pojď sem," naléhá máma a já se nutím. Bere mou ruku a vede mě do chodby.

„Musíš mu dát šanci," šeptá hlasitě.

„Co? Myslíš to vážně?" křičím, máchám rukama ve vzduchu. Jsem tak zasraně naštvaná. Nepoznávám tu ženu, která stojí přede mnou.

„Řítím se do dluhů a ty to víš! Říkala jsi, že budeš pracovat, ale vidíš, tvá pitomá práce nic nezaplatí!"

Páni. Alkohol ji změnil, nebyla taková.

„Běž pracovat, mami! Přestaň pít. Ruinuješ naše životy!" syčím. Slzy spadnou každou minutou.

„Nepotřebuji práci! Vezmeš si ho a on dá ty peníze, které potřebuji! Jinak si vezmou náš dům. Budeme bezdomovci. To chceš?"

„Už tě nepoznávám. Doslova jsi mě jemu prodala!" vzlykám hystericky a běžím k předním dveřím. Potřebuji vypadnout. Potřebuji vypadnout z téhle zasrané díry.

„Amando!" křičí Ryan.

„Neboj, vrátí se," říká máma, když zavírám dveře. Jakmile vyjdu ven, vidím drahé zaparkované auto přes ulici. Musí být pedofilovo auto. Páni, kus hovna. Co se, do prdele, stalo mé matce? Nemůžu tomu uvěřit. Má máma, má vlastní máma mě zradila.

V podstatě mě mu prodala. Vítr dělá vynikající husí kůži na mé kůži. Klepu na Miiny dveře a čekám patnáct minut, potom si vzpomenu, že odletěla do Francie s rodiči. S roztřesenýma rukama vytahuji z kapsy mobil a vytáčím Dylanovo číslo.

„Ahoj, Mandy! Jsem u mých prarodičů. Zavolám ti později, ok? Miluji tě," říká, nedává mi šanci promluvit.

„Dylane, počkej-." Položil to. Nesu mé těžké nohy do Jeffersonova parku a sedám si na lavičku, nechávám horké slzy máčet můj obličej. Co jsem udělala, že jsem si tohle zasloužila? Můj život by byl lepší, pokud by matka nepodvedla tátu a ten by nás nenechal samotné. Byla jsem na ni naštvaná roky a pořád jsem. Ale to nic nemění. Někdy musíme odpustit a nechat to jít. Hodněkrát jsem jí to hodila do tváře, ale zestárlo to? Chci říct, my všichni děláme chyby. My všichni to někdy zvoráme. Ta jediná věc, které nerozumím je skutečnost, že jsem nikdy neudělala chybu, ale vždycky za něco zaplatím. Vždycky jsem byla zodpovědná za chyby někoho jiného. Vždycky jsem si procházela tou sračkou, protože někdo udělal chybu, která ovlivnila směr mého života. Táta, matka, kamarádi. Život není fér. Mia má perfektní rodinu, sedí si s nimi v kavárně ve Francii, baví se o jejich budoucnostech. Zatímco já sedím na špinavé lavičce, s mrznoucím zadkem a se vším sama.

„Máme hosta, Miku." Hlas vyrušil mé myšlenky. Rozhlédla jsem se, abych byla pozdravena třemi ožralými píchači, jdou ke mně. Ruce a nohy se mi třepou, tentokrát ne ze zimy, ale ze strachu. Čistého strachu.

Něž si uvědomím, co dělám, utíkám. Běží za mnou. Cesta mě vede ke známé ulici. Harryho ulici. Běžím k jeho dveřím a opakovaně klepu. Opilí kluci nejsou nikde k vidění. Konečně se dveře otevřou.    

↓↓↓↓↓↓↓↓↓
Tak co si myslíte o Ryanovi a o Amandině matce? :D A taky by mě zajímalo, co si myslíte, že se stane v dalším díle, kde znovu bude Harry.:) Pěkný víkend! ;P

Edited