DIABOLIK LOVERS

PROLOG

Poslední prázdniny s mými přáteli a rodinou. Nevěřila bych, že jen kvůli jednomu namyšlenému upírovi se změní celý můj život.

Všechno to začalo v den, kdy jsem slavila své šestnácté narozeniny. Všichni se skvěle bavily. Jak moje dvě kamarádky Daphne a Avrora tak Dashan a Shun moji přátelé z dětství. Dokonce i strýc Valtor vypadal, že má dobrou náladu.

Jenom můj otec vypadal ustaraně. Dělalo mi to starosti a večer po oslavě jsem nemohla z té nevědomosti usnout.

Ráno když jsem se probudila, bylo asi sedm ráno a já jsem spěchala na snídani. Nikdo v jídelně naštěstí nebyl. Většinou, když je sobota spí, až do deváté hodiny, a pak si stěžují, že na ně nic nezbylo.

Náš šesti patrový rodinný dům na konci města byl veliký, ale já nikdy nevěděla, čím se zabavit. Po několika minutách za mnou přišel sluha, že se mnou chce můj otec mluvit. Nevěděla jsem, o co jde a včera ten jeho ustaraný výraz mě trochu trápil. Můj otec se moc často neusmíval. Nemám žádné sourozence a matka odešla v den, kdy jsem se narodila.

Jelikož je můj otec vysoce postavený politik, skoro nikdy jsem ho neviděla. Vychovával mě pouze strýc.

Zamířila jsem přímo k jeho pracovně a pořád přemýšlela nad tím, co ode mě potřebuje takhle z rána.

Můj otec seděl za psacím stolem a poručil mi, abych si sedla. „Jako vysoce postavení šlechtici máme určité povinnosti," začal trochu chladně svůj projev. „I když vím, jak je to těžké musíš se řídit určitými pravidly."

Byla jsem trochu zmatená, protože jsem neměla ponětí, o co mu vlastně jde.

„Od zítra budeš bydlet u šesti synů poslance Sakamaki a jednoho z nich si za dva roky vezmeš." Tak tohle jsem fakt nečekala. Proboha jak jako vezmu? Ani jednoho z nich neznám, a už si mám jednoho z nich vzít! To jako vážně?

„Jak jistě víš, jejich rodina jsou upíři, takže jistě chápeš, že se z tebe mohou kdykoliv napít krve," teď zněl jako by cítil strach a lítost. Přece jenom jsem jeho jediná dcera a pomyšlení, že mě posílá, k šesti upírům pro něj musela být těžká. I když my jsme nestárnoucí, takže taky nějaké schopnosti mám.

Balím si poslední kufr a přemýšlím nad tím, jak ještě včera byla ,,normální" holka s nejasnou budoucností.

Za několik minut přišel náš sluha George, který vzal oba moje kufry a řekl: „Za 15 minut na vás bude auto čekat před domem."

„Děkuji Georgi," rychle jsem odpověděla.

Do tašky přes rameno jsem si ještě dala rozečtenou knížku (v kufru jsem měla dalších osm nepřečtených), vzala si boty a šla se podívat do knihovny, jestli mě nějaká knížka zaujme, protože už jsem zmíněnou knížku dočítala.

Pro čtení jsem byla známá, byla jsem chytrá a hodně jsem se učila, aby se se mnou otec mohl chlubit. Vzala jsem z knihovny dvě knížky a šla před dům.

Žádné dlouhé loučení nebylo, protože za prvé všichni ještě spali, a za druhé jsem se rozloučila včera. Nesnáším loučení, takže to byla celkem úleva.

Sedla jsem si do auta. Na letiště jsme jeli asi dvacet minut, pak jsem nastoupila do letadla a snažila se usnout. Byla jsem vyčerpaná. Ne fyzicky, spíše psychicky, ale i tak jsem nemohla usnout.

Zajímalo by mě jestli ti upíři ví, že jsem čarodějnice.