DIABOLIK LOVERS

10 kapitola

NA OBRÁZKU JANE

„Ta tvoje hloupost je tak úžasná. Nepoznáš ani, že Shu lže," pořád se usmíval. Zřejmě čekal na mojí reakci.

„Já nevím, o co ti jde."

„Měla by ses jít vykoupat, kdyby toho na tebe bylo moc, už bys k tomu neměla příležitost," dořekl a odešel.

***

Sedla jsem si do napuštěné vany a začala přemýšlet nad tím, co asi myslel. O co mu asi jde? Shu mi lže? Proč mi to najednou nemyslí?! Od té doby, co jsem tady, jsem se hodně změnila, už ani nevím, co je v mých silách, a co ne. Co se vlastně Shuovi stalo? A proč Subarovi záleží na tom, abych nebyla se Shuem? Subaru a Shu se chovají divně.

***

Po koupeli jsme šla zpátky do pokoje. Na židli u stolu seděl Shu, ale já si ho nevšímala.

„Co jsem ti udělal?" zeptal se po chvíli Shu.

„Proč bys mi měl něco udělat?"

„Chováš se ke mně tak chladně. A ještě jsi mi neodpověděla."

Nechápala jsem to. Nejdříve se mi vyhýbá a teď mi vyčítá, že se k němu chovám chladně? Z mého přemýšlení mě vytrhl Shu. Dal mi svoje ruce kolem mého pasu a cítila jsme na vlavě jeho bradu.

„Shu, můžu se tě na něco zeptat?"

„Na co?"

„Lhal jsi mi?" chtěla jsem zjistit, jestli měl Subaru pravdu nebo ne.

„Proč bych ti měl lhát?" začal mi šeptat do ouška.

„Je divné, že s nepamatuješ, kdo tě napadl."

„To ti řekl Subaru, abys o mě začala pochybovat?" zasmál se Shu.

„Mohl bys mě, prosím, pustit, mačkáš mě moc silně."

On si mě otočil a namáčkla se na mě ještě víc. „Nemůžu dýchat."

„To není můj problém," zase se zasmál.

Napadla mě jediná věc jak se z toho dostat: „Pořád platí tvoje nabídka?"

„Takže souhlasíš?" zeptal se svůdně.

„Nejsem si jistá. Chtěla bych odtud pryč, ale nechci opustit Yui a ani Jane."

„A co kvůli mně?"

„Co kvůli tobě?"

„Nechtěla bys odejít se mnou, kvůli mně?" nevěděla jsem, co mu mám odpovědět. „Nemůžeš odpovědět?"

„Promiň," zašeptala jsme skoro neslyšitelně.

On to, ale nejspíš slyšel a zakousl se mi do krku. Když se odtáhl, odešel, ale ještě předtím řekl: „ Promiň."

Co je to s ním? Má snad rozdvojenou osobnost nebo co?

Šla jsme do zahrady. Vnímala jsme jenom světlo úplňku a vůni růží. Všechno kolem mi jinak bylo jedno. Ani jsme si nevšimla kamínky, než jsme o něj zakopla.

Spadla jsme na zem a posadila se.

„Říkal jsem ti, že lže," ozval se nade mnou hlas. Zvedla jsme hlavu a uviděla Subarua.

„Jak jsi to mohl vědět? Nebyl jsi tam, když ho někdo napadl."

„A co když jsi viděla, co jsi vidět chtěla? Co když se to všechno stalo úplně jinak."

„Jak se to podle tebe stalo?"

„Co když se s někým pral?" čekal na mojí reakci.

„S kým a proč?"

„Kvůli tobě."

„S kým by se kvůli mně popral?"

Došel až ke mně a podal mi ruku. Já jsem se díky němu postavila a chtěla jsem odejít. „Nevěř všemu, co vidíš!" zavolal na mě, než jsem vešla do domu.

***

„Elen, počkej na mě, prosím," otočila jsme se a viděla, jak za mnou běží Jane.

„Co potřebuješ?" zeptala jsme se jí, když ke mně doběhla.

„Ty doučuješ Yui z chemie a dějepisu a ona tebe z angličtiny a matematiky?" kývla jsme na souhlas a ona pokračovala: „Můžu se učit s vámi?"

„Když to Yui nebude vadit, tak klidně."

„Yui už kývla."

„Tak si vezmi učebnice a přijď do obýváku tak za deset minut," ona přikývla a vydala se zpět do svého pokoje.

Ve svém pokoji jsme si vzala angličtinu, matematiku, zeměpis, jeden sešit na psaní poznámek a šla směr obývák.

Yui už na mě čekala. Na stole měla položenou učebnici dějepisu, chemie, biologie a několik propisek, tužek a zvýrazňovačů. Na gauči měla položený blok.

Za pár minut přišla i Jane s učebnici dějepisu, chemie a angličtiny.

„Takže můžeme začít?" zeptala se Jane.

„Pokud nikdo není proti," ozvala se Yui.

***

Po asi dvou hodinách učení jsme to ukončili. Jak Jane řekla: „Nic se nemá přehánět."

Odnesla jsme si věci do pokoje a šla se převléknout. Hned potom jsem lehla do postele a usnula.