DIABOLIK LOVERS

4 kapitola

Konečně sobota. Už jsem se nemohla dočkat. Mohla jsem si alespoň trochu přispat a úkoly mohli počkat.

Je šest hodin ráno a slunce začalo vycházet a do mého pokoje začaly proudit paprsky slunce. Zatáhla jsem závěsyma šla si lehnout byla jsem hrozně unavená. Nemohla jsem usnout a tak jsem se šla projít. Nevěděla jsem, kam bych měla jít, takže jsem chodila jen tak po sídle.

Asi po půl hodině mě to přestalo bavit, takže jsem zamířila zpátky do pokoje.

Lehla jsem si a snažila se usnout. Otevřela jsem oči a dívala se přímo do modrých očí, které mě pozorovaly.

„Jak dlouho už tady jsi?" zeptala jsem se ho.

„Pár minut," odpověděl, aniž by ze mě spustil oči.

Chvíli jsme si navzájem dívali do očí, ale pak se najednou zvedl a zamířil ke mně.

Chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě.

„Shu, co to děláš?" zeptala jsem se ho a snažila se vyprostit z jeho sevření.

„Jednou budeš moje," řekl a zakousl se mi do krku.

Oči se mi pomalu zavíraly a celé tělo sláblo.

***

Probudila jsem se a dívala se přímo do tváře spícímu Shuovi.

Jednu ruku měl pod hlavou a druhou mě držel za pas. Tlak mi okamžitě stoupl a já se snažila potichu odstrčit Shuovu ruku a opatrně vstát, abych ho nevzbudila.

Vzala jsem si ručník a čisté věci a potichu vyšla z pokoje směr ke koupelně. Byla jsem ráda, že jsem ho nevzbudila.

Napustila jsem si vanu a prohlížela si svojí ránu od jeho kousnutí na krku. Rána nebyla hluboká, ale krev z ní pořád tekla. Namočila jsem si ubrousek do vody a snažila jsem se umýt tu krev, co mi stékala po krku.

Zalepila jsem si ránu náplastí, ale najednou jsem uslyšela šplouchnutí, otočila jsem se a uviděla, jak ve vaně leží Shu. Naštěstí byl oblečený.

„Co tady děláš?" skoro hystericky se ho zeptám.

„Koupu se. Nevidíš?" dodá ospalým tónem.

„V tom případě tě nebudu rušit," beru si věci a odcházím.

„Pojď sem na chvíli."

Jdu směrem k němu, ale držím si dostatečný odstup.

„Hm... Bojíš se mě?" zeptá se dost odhodlaně.

„Ne,"odpovím mu odhodlaně.

„Tak to dokaž a pojď blíž," řekne skoro šibalsky.

Položím věci na zem a jdu k němu blíž. Když už jsem dost blízko, chytne mě za ruku a já spadnu do vany.

Začervenám se a snažím se na něj nedívat.

„Krásně voníš," řekl po chvíli a přitáhl si mě k sobě blíž. „Máš tak krásnou bílou kůži a úžasné vlasy."

Dívám se na něj trochu nechápavě.

Rukama mě líská po vlasech a dívá se na mě takovým zvídavým pohledem.

„Dovol mi se napít," dívám se na něj jako blázen. Celou dobu ze mě pije, aniž by se mě zeptal a najednou se mě ptá.

„Copak? Máš snad strach?"

„Ne, ale nesnáším to," řeknu dost sebejistě.

Pevně mě chytne za vlasy a zakousne se do mého krku.

„Shu, prosím, přestaň. Už jsi si dnes, vzal dost."

Přestane a vstane se mnou v náručí z vany a položí mě na pult před zrcadlo.

Zvedne mi hlavu a políbí mě.

Po chvilce zmizí, já slezu z pultu a jdu se konečně vykoupat.

Osuším se, převléknu se a jdu do pokoje.

Jsem tak unavená, že jsem si lehla a hned jsem usnula.

[[[Konečně jsem se dokopala k tomu, abych napsala další část. Doufám, že se bude líbit. A hodně Vám děkuju, že čtete mojí povídku."[[[