DIABOLIK LOVERS

13 kapitola

NA OBRÁZKU MISAKI. 

!!! VAROVÁNÍ: POZMĚNILA JSME ŠKOLSTVÍ, TAKŽE SE NEDIVTE, ŽE JSME SE ÚPLNĚ ZBLÁZNILA. ŠKOLNÍ ROK JE ROZDĚLEN NA TŘI OBDOBÍ. NA KONCI KAŽDÉHO SE POSÍLÁ VYSVĚDČENÍ DOMŮ RODIČŮM, ABY HO STUDENTI „OMYLEM NEZTRATILI." JEDNO OBDOBÍ TRVÁ TŘI MĚSÍCE. PO SKONČENÍ PRVNÍHO A DRUHÉHO OBDOBÍ, MAJÍ STUDENTI DVA TÝDNY VOLNO. PO SKONČENÍ TŘETÍHO OBDOBÍ, MAJÍ STUDENTI DVA MĚSÍCE VOLNO. KDYBY TO NĚKDO CHTĚL POČÍTAT, VYCHÁZÍ TO PŘESNĚ NA DVANÁCT MĚSÍCŮ. DĚKUJI ZA POCHOPENÍ A NEJSEM BLÁZEN!!!

Udělala jsem si ještě jednu kávu, protože jsem jí potřebovala. Sny o minulosti. Temná atmosféra. Duch mrtvé ženy. Její hlas. Nečekaná návštěva strýce. Příjezd succuby. Proč mám takový pocit, že všechny tyhle věci mají něco společného. Otce se zeptat nemůžu, řekl by mi, že na zvláštní pocity nemá čas. Bratři o černé magii nic neví. K žádným magickým knihám nemám přístup. Taky mám okovy, takže nemůžu použít svojí vlastní magii, a succubě nevěřím.

Šla jsme do svého pokoje a přemýšlela, čím bych měla začít. Až teď jsem si, ale vzpomněla. Zvířecí ochránce, věc, bez které se čarodějnice nebo čarodějníci neobejdou. A to samí platí o kouzelné rodinné knize, kterou má nejmladší z rodiny.

Ale tyhle věci jsem teď použít nemohla, kdyby mě někdo viděl, otec by mě zabil.

Sedla jsem k počítači a začala něco o tomhle úkazu hledat. Nic. Jaké velké překvapení. Zase jsem počítač zavřela a vypila si kávu.

Možná, kdybych strážce použila v spánkovém režimu, nic by se nestalo. Ale to se nevzbudím, dokud nebudu hotová a čas tam i tedy se pořád mění. Je to riskantní, ale musím to zkusit. Ale ne dneska. Pozítří je pátek, takže bych se nemusela tolik bát, že zaspím.

***

Druhý den ve škole:

Konečně jsme si vylepšovala známky z matematiky. Ze čtyřek se staly jedničky a já už alespoň trochu chápala, co nám učitel vysvětluje. S angličtinou to ale bylo horší. Sice se ze čtyřek staly dvojky, ale pořád jsem nechápala, o čem nám učitelka povídá.

Laito ve škole nebyl už tak tři týdny, ale nevypadalo to, že by to někoho překvapovalo.

Jane byla ve stejném ročníku jako já, ale ona byla ve třídě 1-B. Blížil se konec prvního období (viz varování nahoře), a za necelý dva dny se mělo posílat domů vysvědčení. Byla jsem na tom dobře. Ze všeho jedničky, jenom z angličtiny za dvě. Velké překvapení, že jsme nakonec dostala jedničku za matematiky.

Zatočila se mi hlava a já se musela chytit nejbližší zdi, abych neupadla. Šla jsme na střechu, kde vím, že je lavička a čerstvý vzduch by mi taky mohl pomoct. Konečně jsem tam došla a posadila se na dřevěnou lavičku, natřenou na černo. Dýchala jsme čerstvý vzduch a doufala, že mi to trochu pomůže. A vážně, ani ne za pět minut, už mi bylo dobře a mohla se vrátit na vyučování. Právě začínala poslední osmá hodina. Měli jsme dějepis a ten mi dost šel. Ale přizpůsobit své tempo lidem dá někdy dost zabrat.

***

„Já se tak bojím, co dostanu," Jane byla úplně zoufalá.

„Nemusíš se bát, Jane-chan, myslím, že to dopadne dobře. A i kdyby ne, tak teď se učíme všichni společně, takže to další období to dorovnáš," snažila se Yui trochu potěšit Jane.

„Ty to nechápeš, Yui. Moje máma je ředitelka a kleplo by jí, kdybych měla špatné známky."

„Odkud vlastně si Jane-chan?" Yui byla v téhle době dost zvědavá. Nevědomost je tak úžasná.

„Z Okayami."

„A ty Elen-chan?"

„Taky, ale každá z nás bydlela, v jiné časti, i když na školu jsme chodily stejnou. Víš na té škole je ředitelka právě její matka."

„To je úžasné."

„A výborně jste tu všechny," všechny jsme se najednou otočili. Stál tam Reiji. „Přijela další šlechtična. Měli byste se s ní jít seznámit."

Nevěřila jsem, koho vidím a Jane tomu nejspíš taky nevěřila. V obýváku seděla dívka s modrými vlasy a hnědými oči. Misaki, siréna. Žena, která láká muže na svůj zpěv.

„Misaki, tohle je Yui, Jane a Elen," řekl Reiji. „Holky, tohle je Misaki, další šlechtična, která tady bude bydlet.

Misaki bydlela v pokoje vedle mě, naproti pokoji Jane. Její pokoj byl světle modrý, asi tak stejně jako koupelna. „Elen, ráda tě zase vidím. Je to dlouho co?"

„Taky tě ráda vidím Misaki. A neviděly jsme od té doby, co mě sem poslal otec."

„Jo. Chyběla jsi mi. Bez tebe byla ve městě pěkná nuda. Ale ty se jak vidím, moc nenudíš co?"

„Radši bych to vyměnila za domácí vězení, než abych tady byla. Můj otec byl tentokrát hodně krutý."

„Můj taky. I když moje matka brečela, když jsem odjížděla." Její matka byla asi jediná z našich rodičů, která by sem svoje dítě nepustila.

„Měla by sis vybalit, já se musím jít připravit do školy. Zítra je poslední den, než skončí první období."

„Já zítra do školy ještě nepůjdu. Nastoupím až na nové období."

Misaki byla moje kamarádka od doby, co jsme se s Jane neshodly. Ten rok se zrovna přestěhovaly z Evropy. Byla sice o dva roky starší, ale i tak jsem si s ní rozuměla nejvíc ze všech. Misaki byla vždycky dobrá na sporty a měla ráda adrenalin. Chodila na několik bojových kroužků. Myslím si, že by mohla zmrzačit i upíra. Nikdy nepoužívala své schopnosti sirény. Nezneužívala je a nesnášela je.

Připravila jsme si věci na druhý den a přemýšlela, jestli bych to s Cordelií měla říct Misaki nebo ne. Ona by o tom mohla něco vědět, ale nechci riskovat. I když je to moje kamarádka.