DIABOLIK LOVERS

16 kapitola

Kolem mě byla tma. Jenom tma a krev. Kolem sebe jsem slyšela cizí hlasy. Pořád dokola šeptaly slova: jezero, zámek, louka, propast, vesnice, rodina Sakamaki, upíři, obětní nevěsty, vysoce postavené šlechtičny z Okayami, nesmrtelné bytosti, tři ženy, šest chlapců, Karl Heinz.

***

Vzbudila jsem se. Byl to zvláštní sen. Oblékla jsme se a šla do zahrady. Měsíc byl už skoro v úplňku, každý den byl větší a větší, a pak zase menší a menší. Cyklus měsíce je jednoduchý a slunce ještě jednodušší. Zahrada byla jako vždy krásná. Šla jsem směrem k lavičce a k fontáně, ale něco mě zastavilo. Na podstavci, u lavičky seděl Shu. Došla jsem až k němu a pozorovala ho. V měsíčním světle, vypadal úžasně.

Byla jsem u něj tak blízko, ale on pořád nic nedělal. Jenom seděl, se zavřenými oči a poslouchal v sluchátkách hudbu. „Dívat se na někoho, jak odpočívá, není moc spravedlivé. Nemyslíš?" konečně promluvil. A dokonce otevřel i oči.

„Nevím. Ty jsi to do nedávna dělal pořád ne? Nevím, na co si tedy ztěžuješ."

„Neřekl jsem, že se mi to nelíbí. Alespoň budu vědět, že dobrovolně neutečeš s nikým jiným," na slovo dobrovolně dal veliký důraz.

„To nemůžeš vědět, nikdy jsme neřekla, že nechci odtud pryč. Vlastně to ani nemůžeš vědět. Ještě jsem ti neodpověděla."

„Odpověděla. Řekla jsi, že bys kvůli mně neutekla, takže by to stejně nemělo smysl," byl tak znuděný. Chytil mě a zakousl se mi do šíje.

„Shu!" volala jsem na něj, ale on mě zřejmě neposlouchal. „Shu, to bolí."

„Dělám to tak, aby to bolelo. Jsi taková děvka. Každému tak jednoduše dávat krev a ještě se tvářit, že tě to vzrušuje. Je to jako kdybys mě pozvala." Tentokrát se mi zakousl do zápěstí a pokračoval v pití mé krve.

„Nech mě jít, prosím."

„Jenom to řekni. Řekni, že se to ti líbí, a já budu sát tak dlouho, jak budeš chtít."

„Co to povídáš. Proč by se mi to mělo líbit?"zase se zakousl a už mě vůbec neposlouchal. „Jak bych mohla utéct a někým, kdo nerespektuje moje city a je mu všechno úplně jedno." ." On si toho, ale nevšímal a sál s chutí dál.

Ani nevím jak, ale ocitla jsme se ve svém pokoji. Seděla jsem na Shuovi, který mi pořád sál krev. Po chvíli se odtáhl a divil se: „Jak jsme se sem dostali?"

Nechápavě jsem se na něj dívala: „To jsi nebyl ty?"

„Kdybych byl, tak bych o tom musel vědět. Jsem hrozně unavený."

Lehl si a usnul. Byla jsem taky unavená, takže jsem si lehla vedle něj a také usnula. Probudil mě až hodně známý hlas: „Ale snad se naše Bitch-chan nezamilovala do Shua," otevřela jsem oči a viděla na posteli sedícího Laita. „Shu si to nejspíš taky užil." Pořád jsem nechápala, co tím myslí. Až pak jsem si všimla. Byla jsem jenom ve spodním prádle a vedle mě ležel Shu. „Tolik krve, kolik dáváš Shuovi, bys měla dávat i ostatním. A to i svou lásku."

„Mohl by si, prosím, opustit můj pokoj. Chci se obléknout."

„Takže já musím jít ven a Shu může zůstat? Jsi vážně nespravedlivá, Bitch-chan."

„Pokud sis ještě nevšiml, tak Shu spí, a já ho nebudu budit. Pokud toužíš tolik po spravedlnosti, tak ho vzbuď a oba odtud vypadněte."

„To je dobré. Nebudu vás rušit. Ale zítra budu spát s tebou já. Dobře?" začal se smát svůdně Laito a odešel.

„Je otravný co?" zeptal se Shu. Teprve teď jsem si všimla, že nemá sluchátka. 

„Takže ty jsi celou dobu vzhůru? Tak to je bezva. Teď už můžeš odejít."

„To je moc únavné a navíc se můžeš převléct tady. Mě to nevadí."

„Tobě možná ne, ale mě jo, takže kdybys byl té dobroty a odešel?"

„A ty nechceš vědět, proč si svlečená?" zčervenala jsem a zakryla se víc dekou.

„Docela by mě to zajímalo."

„Je otrava ti to povídat, jestli chceš, můžeme to zkusit znova."

„Zkusit znova? Co tím myslíš?"

„Ty si to nepamatuješ? Tak to je asi lepší. No nic já už budu muset jít." Vstal a odešel. Zkusit znova? Nepamatuji se? Užil si to? Doufám, že to není, to co si myslím.