DIABOLIK LOVERS

26 kapitola

„Měla jsi mi to říct už dávno."

„Co jsem ti měla říct už dávno?"

„Když to řeknu, riskuješ, že mě někdo uslyšíš."

„Jak si se o tom dověděl?"

„To bych ti prozradil, jak vím, že si vezmeš zrovna mě."

„Jak dlouho to víš?"

„Pár dní před tím než si přijela. Teď už ti, ale můžu říct, že to vím, protože to ví i Yui. Měla si štěstí, že všichni byli ve škole."

On to věděl celou dobu. Hrál se mnou to divadlo. Ví všechno, dokonce i to, co nevím já. A moje jediné tajemství bylo, co jsem zač. Nevím, jestli mě víc děsí, že ví, co jsem a stejně se mnou byl nebo, že ví úplně všechno.

„Hrál si, že se mnou chceš utéct nebo jsi to myslel vážně?"

„To je teď důležité?" konečně jsme upoutala jeho pozornost od mojí krve. Dívala jsem se na něj, že to myslím vážně. „Nehrál jsem to. Než jsi přijela, měl jsem v plánu si s tebou hrát, ale pak se všechno změnilo."

„Ví o tom i ostatní?"

„Ne. Jenom já. Ale podrobnosti ti řeknu, až budu určitě vědět, že nás nikdo neposlouchá," kousl mě do zápěstí a já sykla bolestí.

„Shu, to bolí."

„Já vím, že to bolí. To mi nemusíš říkat. Až si tě vezmu, budeš prosit o to, abych ti pil krev."

„Ještě nevíš, jestli si tě vezmu já. Nechtěla jsem s tebou ani utéct, tak proč bych si tě měla vzít."

„Víš, neřekl jsem ti to proto, aby sis mě vzala dobrovolně. Abys mě milovala a nechtěla nikoho jiného. Teď mi, ale nedáváš moc na výběr."

„Chceš mě k tomu přinutit?"

On mě ale místo odpovědi políbil. Dokonalé. Jeho rty byly dokonalé, všechno na něm bylo dokonalé. Tak proč pořád váhám? Ztratila jsem hodně vzpomínek na dětství, mám jenom úryvky. Možná to s tím má něco společného, ale nedokážu se na to soustředit. On mě nenechá. Vzrušuje mě a zjevně to ví, ale já nechci, aby si myslel, že má nade mnou úplnou kontrolu. Chtěla bych s ním být, ale co bych proto měla obětovat? Co mám přesně dělat?

„Ptáš se jak? Řeknu ti to. Chci, abych byl jediný, kdo tě dokáže svou přítomností vzrušovat. Chci, abys mě milovala a nikdy nechtěla, abych odešel. Chtěla mě a žádného jiného muže. Ale pokud se tak nestane, budu tě nucen přinutit."

Z jeho slov jsme nemohla ani mluvit. Zároveň měl pravdu, ale i přesto se mýlil. Něco nebylo v pořádku, to co mi řekl teď jsem už někde slyšela, ale nevím kde. Stejný pocit jako když mě Ruki chytil za ruku. Věděla jsme, že mi to něco říká, ale nevěděla jsme co. Nevěděla jsem, co říct, takže jsem položila svojí hlavu na jeho hruď a zavřela oči.

„Jsi unavená?"

„Trochu. Měla bych si jít lehnout." Vstala jsem, ale on byl rychlejší a v náruči mě odnesl až do mého pokoje. Položil mě na postel a lehl si vedle mě.

„Budu tady s tebou, aby nikoho nenapadlo si pro tebe dojít."

„Jsi sobecký." Zavřela jsem oči a usnula. Nebála jsme se, že se něco stane. On tady byl a cítila jsem ochranu. Poprvé v životě jsem se cítila v bezpečí.