DIABOLIK LOVERS

19 kapitola

Ruki mi udělal něco k jídlu. Je to úžasný kuchař. „Je to úžasné."

„Je dobré slyšet, že čarodějnici chutná moje jídlo."

„Jsi taky toho názoru, že čarodějnice jsou nebezpečné a způsobily v dějinách nejvíce škod?"

„Nevím. Zatím jsem žádnou nepotkal, aby mi to řekla."

„Řekl jsi, že nejdříve mi řekneš svůj příběh ty a pak já."

„Tak dobře. Ale bylo by lepší, kdybych začal až v pokoji. Bude jednodušší ti o tom povědět."

„Ty jsi byl jako člověk šlechtic?" zajímalo mě to. Takové chování mají většinou šlechticové.

„Býval jsem, ale to je na dlouho, ale můžu začít s tím." Kývla jsem a on pokračoval. „Když jsem byl malý, můj otec byl hodně bohatý a byl šlechticem. Byl jsem jediný syn svých rodičů. Žil jsem jako rozmazlený jedináček, který vždycky dostal, to co chce. Ale pak se to změnilo. Otec zbankrotoval. Od té doby to šlo čím dál tím z kopce. Matka utekla. Nemohla už snést ten tlak. Napsala mi na rozloučenou dopis, ve kterém napsala, že mě miluje, ale musí odejít. Utekla jednou v noci s naším komorním. Ostatní sloužící ještě předtím než jsme zbankrotovali, říkali, že měli milostný vztah už asi dva roky po mém narození. Otcovi to zlomilo srdce. Zbankrotoval, jeho žena měla milostný vztah s komorním a nakonec utekla. Nesnesl to a oběsil se." Odmlčel se.

„To je mi líto. Neměla jsem se ptát, promiň, je to moje vina. Vím jaké to je, když matka uteče s milencem."

„Tvoje matka utekla s milencem?"

„Bylo to pár dní po mém narození. Sbalila si věci a utekla se svým milencem. Původně si všichni mysleli, že jsem dcera jejího milence, ale očistilo mě to, že jsem zdědila po otci čarodějné schopnosti. Jinak bych nejspíš byla v sirotčinci."

„Vypadá to, že jsme na tom stejně. Byla tvoje matka člověk nebo taky čarodějnice?"

„Nebyla ani jedno. Byla to čistokrevná upírka. Myslím, že její otec byl démon, ale to nevím jistě."

„Ty jsi taky upírka?" kývla jsem hlavou, že nejsem a snědla poslední sousto z talíře.

Jeho pokoj byl krásný. Hezčí jsme ještě neviděla. Všechno ladilo a bylo tady plno knih. „Máš rád knihy?"

„Mám. Čtu hodně, proto některé knihy čtu dvakrát nebo třikrát."

„Máme toho hodně společného. I když já jednu knihu čtu jenom jednou a pak přečtu další. Dvakrát čtu jenom knihy, které se mi líbí, nebo u kterých jsem zapomněla děj."

Sedla jsem si na postel. Pozorovala jsem jeho pokoj a všimla si fotografie u zrcadla. „To jsou tvoji rodiče?"

On nic neřekl, jenom sklopil fotku, aby se na ní nemohl nikdo dívat. „Je to spíš symbolika toho, že minulosti neutečeš. Pronásleduje tě všude."

Rychle jsme přešla na jiné téma: „Co jsi mi chtěl povědět tady v pokoji."

Sedl si ke mně na postel a začal: „Začnu radši od začátku. Po tom, co se otec oběsil, neměl jsem nikoho. Děti na ulici se smáli, protože bývalý šlechtic skončil takhle. Potom mě vzali nějací lidé do sirotčince. Dali mi jídlo a nové oblečení, ale hráli si s námi. Mlátili nás a nadávali. Mnoho dětí, takové týrání nesnesly a radši se sami zabili nebo utekli. Ale vždycky je přivedly zpátky a potrestaly. Nebo je posílaly za peníze šlechticům jako domácí zvířátka. Všechno bylo hrozné. Ale bylo tam přece jenom něco dobrého. Potkal jsem tam Koua, Yumu a Azusu. Všichni už jsme měli dost toho týrání, takže jsme utekli. Ale stejně nás chytili. Koua postřelili a bez Karla Heinze by to nepřežil. Ale potrestaný jsem byl," zase se odmlčel. „Chci ti ukázat, co mi udělali. Ne proto, abys mě litovala, ale proto, abys věděla, čeho jsou lidé schopní. A Sakamaki se chovají úplně stejně jako tenkrát ti lidé." Sundal si košili od uniformy. Nejdříve jsem nechápala, ale pak jsem si všimla. Na zádech měl jizvy. Nebyly zahojené.

„Tohle ti udělaly, protože jsi utekl?"

„Přesně tohle a to se jednou může stát i tobě, pokud se nebudeš od těch upírů držet dál."

„Pořád nechápu, proč mě tak varuješ. Můžeš mě zavřít a být si jistý, že nemůžu utéct. Místo toho mě varuješ a snažíš se mě chránit. Vážně tě nechápu."

„Možná, protože už jsme se potkali." Něco ve mně nadskočilo leknutím. My jsme se přece poprvé viděli v tom domě. Nikde jinde. Zase mě začala bolet hlava. Zavřela jsem oči a usnula.