DIABOLIK LOVERS

VÁNOČNÍ SPECIÁL 2

Otevřela si oči a všimla si na budíku, že jsou dvě minuty po tom, co mi měl zazvonit.

„Zatracený krám," řekla jsem si sama pro sebe.

„Neměla bys být tak napnutá. Vždyť jsou Vánoce." Otočím hlavu na pravou stranu a vidím, že vedle mě leží Shu."

„Co tady děláš?"

„Díval jsem se na tebe, jak spíš. Jsi ve spánku roztomilá."

„Takže to ty jsem mi vypnul budík?"

„Možná."

Měla bych už jít, musím ještě dodělat jídlo. Vstanu, ale Shu mě chytne za ruku a přitáhne k sobě.

„Shu, musím dodělat jídlo. Pusť mě, prosím."

Najednou se ocitnu pod ním.

„Shu,..." chci něco říct, ale jeho polibek mě přeruší.

Za chvíli se ode mě odtrhne a řekne: „Měla bys to jít dodělat."

Hned jak zmizí, já vstanu, převléknu se a jdu do kuchyně. Cestou potkám Yui a společně jdeme do kuchyně.

Když jsme přišli ani jedna z nás nemohla uvěřit svým očím. Všechny pusinky a linecký bylo pryč.

„Takže můžeme začít od začátku." Yui jenom kývne a obě se dáme do práce. Zatímco Yui dělala rybí polévku, já plnila kremrole a pekla v troubě pusky a linecký.

Kremrolí bylo třicet lineckého čtyři plechy a pusinek tři.

Pak jsme se obě vrhli na kapra. Pak jsem musela udělat takoyaki. Udělala jsem ho hodně, aby Ayato netvrdil, že jsem ho ošidila.

Pak jsem se vrhla na smažení obaleného kapra.

Na večer už jsme měli hotovo. Ještě stačilo prostřít stůl a všechno bylo hotový.

„Dobrá práce," pochválil nám Reiji a obě nás poslal se převléknout, protože jsme byli špinavé od krému a od strouhanky.

Vzala jsem si legíny na to černé šaty po kolena a černý náhrdelník. Yui si vzala červenou sukni s bílou košilí.

Když jsme sešli dolů, byly pod stromečkem dárky a nebylo jich málo. Trochu jsem na ně byla naštvaná za to, že mi vzali peníze a trochu se mi stýskalo po rodině, ale to mi dobrou náladu stejně nezkazilo. Bylo tam opravdu hodně dárků.

Sedli jsme si ke stolu a jedli slavnostní večeři.

Ale několik věcí mě udivilo a Yui vypadala taky zmateně.

Shu neměl v uších sluchátka a nespal, Ayato si zavázal správně kravatu, Kanato u sebe neměl svého medvídka, Laito si sundal klobouk, Subaru na sobě neměl potrhanou košili a Reiji se tvářil uvolněně.

Po polévce přišla na řadu ryba se salátem. Všichni vypadali šťastně.

Ayato si okamžitě zabral všechno takoyaki a nenechal k tomu nikoho přiblížit. Všem linecké i pusinky chutnali. Byla jsem docela ráda, i když by mě zajímalo, kam zmizeli ty ze včera.

Kremrole jsem ani skoro neviděla, jak rychle byly pryč.

Pak přišly na řadu dárky. Kanato vypadal nadšeně. Rozhodl se, že bude rozdávat dárky a za svým cílem by šel i přes mrtvoly.

Laito i Ayato vypadali ze svých dárků nadšeně.

Subaru vypadal taky šťastně.

„Nechceš jít ven na sníh?" zeptala se mě Yui a já souhlasila.

Vzali jsme si kabáty, a šli na zahradu. Všude tma a jenom měsíc svítí. Sníh nebyl ani tvrdý ani mokrý. Skvělý na koulování.

Najednou mě někdo ze zad trefil sněhovou koulí a já viděla u dveří stát Laita.

Vzala jsem si trochu sněhu do ruky a hotovou sněhovou kouli jsme hodila po Laitovi. Už na mě letěla další, ale já se vyhnula a sněhová koule zasáhla Yui.

„Podala jsem Yui sněhovou koulí jako omluvu a ona jí hodila po Laitovi.

„Dvě na jednoho to není moc spravedlivé," a než jsem se stihla otočit a zjistit, kdo to na nás mluví. Dostala jsem další sněhovou koulí do ramena.

Otočila jsem se a uviděla, jak kolem mě a Yui stojí Ayato, Kanato, Laito a Shu.

„A čtyři proti dvěma je spravedlivé?" zeptala jsem se.

Chvíli jsme po sobě házeli, ale pak jsme se vrátili dovnitř, protože jsme s Yui byly mokré od hlavy k patě.

Sundala jsem si věci a přemýšlela jsem nad tím, jestli byly Vánoce doma lepší než tady.

Jedno je, ale jisté. V tomhle domě nikdy není nuda.

Druhý Vánoční speciál je tady. Doufám, že se bude líbit a děkuji z hlasy a čtení. :-)