Příliš mnoho dní

2 dny do zájezdu

Emma se vzbudila zpocená. Zdál se jí hrozný sen. Nevěděla jaký, ale věděla, že byl strašný. Celá zadýchaná vstala z postele a ucítila chladnou podlahu jejího pokoje. Pomalu kráčela k šatníku. Šatník byl prázdný, většina oblečení byla totiž sbalená. Vybrala si outfit, který chytila jako první, což byly bílé šortky, modré tílko Roxy a modré Vans. Pomalu se oblékla a ucítila její oblíbený zelený čaj. Stál vedle její postele. Dotkla se horkého hrnku a napila se. Dnes nejde do školy, díky bohu. Zapnula svůj počítač, převlékla se do sportovního outfitu Nike a začala cvičit jógu. ,, Nádech, výdech." Emma zbožňovala jógu. Bylo to uvolnění. Relax. Po ukončení jógy se napila, vysprchovala se a převlékla se. Sešla dolů ze schodů a její maminka ji pozdravila. Její věčně zaměstnaný tatínek ji objemul a její sestra ji pozdravila lépe než obvykle. Emma se najedla Tiramisu a napila se kávy. Bosky přeběhla kuchyň a utíkala do pokoje. V pokoji jí zvonil telefon. Emma ho zvedla: ,, Ano?" ,, Tady Stella, ahoj. Zítra v 16:00 sraz. A vzkaz to i Sofii, sice bych ji to mela říct, ale je to hrozná Barbie." Emma se naštvala. Jóga ji má sice uklidnit, ale měla plné zuby těch sporů. ,, Víš co? NE! VYŘIĎTE SI TO SAMY! BUDETE SPOLU MĚSÍC, TAK SE PODLE TOHO ZAČNĚTE CHOVAT!!" Emma práskla s telefonem o postel. Hovor netípla, takže slyšela Stellu, jak se ptá, zda tam Emma je. Po pěti zvolání: ,, Emmo..." to Stella vzdala a hovor ukončila. Emma se musela posadit. Nikdy takhle na nikoho nevyjela. Ani na ty, se kterými se nebavila. Byla spíš klidný tip, ale tohle jí naštvalo. ,,Oni spolu jedou na měsíc na ostrov Tajemství, ale bavit se spolu neumí? Jak to tam spolu vydrží?'' pomyslela si Emma. Do pokoje přišla její sestra, Zoe. ,,Jsi v pohodě? Slyšeli jsme tě ječet, tak jestli se něco neděje.'',,Ne Zoe, neděje. Akorát pojedu se skupinkou holek, která se nemůže ani cítit!'' Zoe se zatvářila smutně. Její oční linky už nebyly tolik perfektní, jako obvykle. Vždy je měla bez jediné chyby, přesné. Její krásné oči dnes nezářily tolik, jako obvykle. ,,To znám. Vždyť jsem tam také jela, když mi bylo jako tobě.'',,Vážně? To si ani nepamatuji.'',,No jasně že si to tolik nepamatuješ, když byly prázdniny, a ty jsi byla na měsíc u babičky. Navíc jsi byla menší.'',,Cože? A kým jsi jela? A jak to bylo?'',,Ze začátku to bylo hrozné, jela jsem s holkami, které nestály za nic. Ale za týden už jsme se začali bavit a dodnes jsme nejlepší kamarádky.'',,Opravdu? Ale my jsme každá jiná. Úplně jiná.'',,O to lépe. Alespoň se každá vyznáte v jiných směrech a navzájem si pomůžete, každá v něčem, ne?'',,No to jo, ale vypadá to, že se nikdy neshodneme.'',,Ale no tak, Emm. Ty jsi přece rozený optimista. Tak jím nepřestávej být. Bude to dobré'',,Děkuju, Zoe. Budu doufat.''