Příliš mnoho dní

Jsme tu!

,,Prosím všechny cestující aby se připravili na přistání. Opakuji, prosím všechny cestující aby se připravili na přistání. Děkuji.'' Emma cítila, jak sebou cukla. A je to tu. Ode dneška za měsíc se bude moct spokojeně vrátit domů. Emma si pomalu balila věci a cítila nepříjemné mrazení na zádech. Zároveň cítila, jak se jí zapalují tváře strachem, vztekem... Zabalila si všechny potřebné věci a ještě naposledy se pohodlně uvelebila do křesla uvnitř letadla. Sledovala ostatní. Všichni se nějak nervózně vrtěli a Sofia jen tak koukala do prázdna. Stella se na ní zadívala. ,,Hele, nerada to říkám, ale měla by jsi se připravit. Za pár minut přistáváme.'' Sofia dělala že neslyší a ani sebou necukla. Stella vzdychla a vzdala to. ,,Přistáváme za 3, 2, 1...'' Emma ucítila, jak přistáli. Nervozita se rázem zvětšila ohnivou rychlostí. Už chtěla vstát, ale jako by jí něco tlačilo do sedadla. Sofia se konečně probrala a balila si své věci. Letadlo pomalu zastavovalo, a když už zastavilo zcela úplně, Emma si všimla, že Sofia má na nohou lodičky. Lodičky. LODIČKY. A nevšimla si toho jediná. Když letadlem procházela Lili, ušklíbla se. ,,Hele, ty lodičky jsou sice úchvatné, ale nejsem si jistá, jestli se ti v nich bude dobře chodit. Víš, po písečných dunách, v lese, nebo po skalách se s lodičkami nechodí.'' ,,S těmihle lodičkami'' vypískla Sofia ,,jsem přežila let ve vašem nepohodlném letadle. Přežila jsem s nimi i desetihodinovou módní přehlídku v Milaně. Myslím, že po tomhle už přežiju všechno.'' Lili se kupodivu neurazila. ,,No, jak myslíš. Varovala jsem tě. Ale doufám, že alespoň jeden pár tenisek jsi si vzala. A teď už prosím vyjděte ven.'' Emma popadla své batohy a ve svých pohodlných teniskách Nike doklopýtala až k východu letadla. Když vystoupila, ucítila pot po celém těle. Po dvou dnech v klimatizovaném letadle najednou ucítila, že není zvyklá na přílišné teplo. Její boty se zabořili do hladkého písku a její obličej ozářil teplý sluneční svit. Pomalu zvedala svůj kufr, ale přišlo jí, že v takovém horku to jde opravdu stěží. Najednou ucítila známou vůni. Jako by tu vůni znala celý život, přitom jí znala teprve den. ,,Počkej, já ti ten kufr odnesu, hotel je hned tady za rohem.'' Ten hlas jí okamžitě prozradil, kdo mluví. ,,Jo, jasně. Děkuju.'' Emma se začervenala. Podala Oliverovi kufr, ale radši se mu nepodívala do obličeje. Cítila jeho úsměv, ani ho nemusila vidět. ,,Ale no tak, dost! Už zase ty příšerné myšlenky!'' hněvala se na sebe. ,,Co jsi říkala?''. Teď už se podívat musela. Oliver se zasmál. ,,Nic důležitého.'' zašeptala Emma. ,, Počkej, Ole! Mě ho taky vezmi!'' Oliver obrátil oči v sloup. ,,Sofie počkej. Nejdřív vezmu ten Emmi.'' Sofia upustila svůj značkový kufr do pískových dun. ,,No to snad ne...'' zakřičela významně Sofia.  ,,No, a co by se ti hodilo víc teď? Umělé nehty nebo svaly?'' zařehtala se Stella. ,,No hahaha.'' zasmála se ironicky Sofia. Stella v klidu nadále nesla své čtyři kufry přes písečné duny. ,,No to tedy nevím, v jakém jsou stavu mé cupcakes. Vždyť se mi ta poleva rozpustí!'' zaklela Audrey. ,,V tomhle horku můj mozek nepracuje tak dobře.'' zoufala Janette. ,,To vidím, když mi nikdo z vás nepomůže!'',,Tak hele Sofie. ,,Co kdyby jsi zapojila taky svaly? Nebo třeba spolupráce? Ta ti nic neříká?'' Zamračila se Audrey. Sofia obrátila oči v sloup a zvedla kufry. Po pěti houpavých krocích zaúpěla. ,,JAU! Můj nehet se mi ulomil! A lodičky se mi boří do písku!'' ,,Co jsem ti říkala?'' zasmála se Lili. ,,Ale co mám teď dělat?'' ,,Sice mě štveš, ale tady, chytej.'' Stella zakroutila očima a hodila po Sofii tenisky. ,,Bože, vždyť ani nemají značku!'' ,,Tak mi je teda vrať!'',,Ne, já si je teda vezmu.'',,Ale budeš mi je muset vrátit.'',,S radostí.'' ušklíbla se Sofia a nazouvala si tenisky. ,,Tak pojďte, děvčata! Ubytujete se.'' Emma se zapotila ještě víc. Co když budou bydlet v nějakých chatrčích? Přece jen to byl školní výlet a pochybovala, že by jim přidělila nějaký luxusní hotel. Následovala Olivera, který nesl její tři kufry. Nohy se jí zabořovaly do horkého písku a voda byla čím dál tím potřebnější. Oliver se najednou zastavil a za ním i ostatní. Spokojeně vzdychl a Emminy kufry položil do písečných dun. ,,Jsme tu.'' ,,Ale já nic nevidím...'' Oliver popošel o pár kroků vedle, a najednou se před Emmou zjevil malý, avšak kouzelný hotel. Hotel byl celý ze dřeva, kromě pár skleněných doplňků. Na střeše bylo velké skleněné okno, přes které měl člověk šanci vidět v noci na hvězdy. Emma pomalu vešla dovnitř. Vešla do menšího vchodu, kam si měla děvčata uložit boty. Emma pomalu otevřela dveře a vešla do prosluněné kuchyně. Stála na prohřáté dřevěné podlaze. V pokoji stál sporák, kuchyňská linka, spousta nádobí... A samozřejmě velký jídelní stůl.  Vedle kuchyně, za dřevěnými dveřmi, stál obývací pokoj. Bylo tam několik pohodlných židlí, jeden velký stůl, knihovna, skříň s různými kartami... A také tam byla houpací síť. Emma milovala houpací sítě a vždy snila o houpací síti v jejím pokoji. Když děvčata vyšlapala schody, v druhém patře stálo 5 pokojů. Na každém pokoji byla cedulka se jménem. Emma měla svůj pokoj vedle Sofie, ta vedle Stelly, ta vedle Audrey a úplně vlevo měla svůj pokoj Janette. Emma pomalu otevřela dveře od pokoje. Ucítila lehkou tropickou vůni smíšenou s vůní slaného moře. Slunce prosvítalo celým pokojem. V pokoji stály dvě skříně, velký dřevěný stůl, na kterém leželo občerstvení v podobě kokosového mléka, vedle stolu ležela velká postel a na zdích byly pověšené obrazy ostrova Tajemství. Pokoj byl kouzelný, byl tajemný jako sám ostrov. Když Emma otevřela okno, nemohla uvěřit svým očím. Měla výhled přímo na prosluněnou pláž a na tyrkysové moře. Pláž byla prázdná, plná mušlí. ,,Tak jak se ti tu líbí?'' Emma se lekla. Otočila se a před jejími dveřmi stál Oliver. ,,Je to... nádherné.'' ,,A podívej se nad sebe.'' Zasmál se Oliver. ,,To se mi na hotelu líbí nejvíce.'' Emma se podívala nad sebe. Byla tam prosklená střecha, přes kterou bylo vidět na jasně modré nebe. Emma vytáhla fotoaparát. Vyfotila si prosklenou střechu a nervózně se uculila na Olivera. ,,Zavazadla jsem ti položil na postel. Kdyby cokoliv, dej vědět.'' Oliver se usmál a otočil se zády k Emmě. ,,PANEBOŽE!! OLIVERE! POJĎ SEM A TO OKAMŽITĚ.'' Emma se rázem vytrhla ze snění a uslyšela pronikavý řev Sofie. Oliver zakoulel očima a pomalu odešel z Emina pokoje. ,,Co je Sofie?''Sofie stála na posteli, celá vyděšená. ,,Co-to-jeee?'' Sofie ukazovala do rohu místnosti. ,,Ale co?'' řekl Oliver otráveně. ,,Pavoooouk.'' vzlykala Sofia. ,,Tohle?'' zasmál se Oliver z plných plic a pavouka vzal do dlaně. ,,To je jen neškodný pavouček. Měla by jsi si zvyknout, takových tu bude denně několik.'' Sofii se třpytily oči slzami. Pomalu se posadila na postel a vybalovala si věci. ,,No, pokusím se.'' pomalu se usmívala. ,,Výborně! Je tu dost místa na moje večerní workouty!'' zaječela radostně Stella. ,,WO-co?'' zašklebila se Janette. ,,Najdi si to na Wikipedii. Prostě na moje cvičení... To by jsi mohla vědět, když máš tolik diplomů za matematické soutěže, ne?'' ,,Je tu někde lednička? Moje cupcakes už moc dlouho v teple nevydrží.'' přerušila hádku Audrey. ,,Ale jistě. V kuchyni.'' odpověděl Oliver. ,,Co takhle se projít po pláži? Má někdo zájem?'' Všech pět dívek se přihlásilo. ,,No výborně, tak za 15 minut sraz dole.'' zasmál se Oliver. ,,Nemáte někdo Repelent?'' zeptala se Sofia.