Příliš mnoho dní

Den 12-Transportation

Ráno nebylo až tak teplé jako v předchozí dny. Foukal lehký větřík, který pobuřoval doposud klidné moře. Vlny do sebe neklidně narážely a poté zmizely zpět v moři, mezi miliony dalších vln. Palmy šuměly do rytmu a házely sebou do stran.

,,Právě teď je osm hodin. Do hodiny si musíte sbalit všechny věci a poté nasednete na lodičku. Vor vás jen tak tak unese, povezete s sebou hlavně jídlo a nic nepotřebného. Vezmete to okolo ostrůvku Gwins, což zabere zhruba půl hodiny. Až dorazíte na místo, budete se orientovat podle mapy, kterou máš, Olivere, ty. Cesta je dlouhá asi kilometr, musíte to zvládnout. Poté by jste měli narazit na malý domek ze dřeva, ve kterém budete bydlet. Až se ubytujete, zazvoníte na zvoneček, který se nachází na dveřích. Do minuty přijde pár lidí, kteří Vám nadále poradí co a jak. Vše jasné?" ,,Jak tě máme kontaktovat, když bude potřeba?" ,,Řeknete lidem z ostrova. Oni už budou vědět. Ale jsem si jistá, že mou pomoc nebudete potřebovat. A ještě něco, pozor na Huinkiristy. Moc se s nima nevybavujte. Mohli by být nebezpeční." ,,A jak dlouho tam budeme?" ,,Zhruba týden. Je to jen takové malé zpestření programu. Už si koukejte jít balit, nebo to nestihnete."

Všichni se rozlezli do jeskyně a začali s prací. Stella měla sbaleno jako první. Poté Oliver, Audrey, Emma, Janette a nakonec, "nečekaně", i Sofie. ,,Trvalo ti to dobrých dvacet minut. Měla bys s tím už něco dělat..." ,,Hele, dvacet minut je u mě rekord. Lepšího výsledku už schopná nejsem."

,,Tak jedeme lidi. Dejte mi zavazadla." Sofie podala Oliverovi tašku jako první. ,,Sofie, co to tam sakra táhneš?" ,,Důležité věci." usmála se Sofie a bez vyzvání nastoupila do loďky. Za necelých pět minut bylo vše naloženo a posádka již seděla v loďce. ,,Tak se mějte. A dejte na sebe pozor." usmála se Lili a odběhla do chatky.

---------------------------

,,Jak dlouho ještě?" ,,Ale no tak, Sofie, to už je snad po sté, co se ptáš. Ještě tak deset minut. To snad vydržíš, ne?" ,,Nevím, je tu děsná nuda. Proč jsem se jen nevymluvila na to, že je mi špatně? Nechápu, proč jsem vůbec jezdila." ,,Taky to nechápu."

,,Prý, že z nás budou nerozlučné kamarádky. Jsme v polovině zájezdu a stále se naše vztahy nezlepšily." pomyslela si Emma.

,,Jsem zvyklá na lepší lodě, ale co se dá dělat. Máte tu nějaké jídlo?" ,,Sofie, pochybuju, že tu něco bude, můžeme být vůbec rádi, že Lili toho trochu sehnala."

-------------------------

9:05

Day 11, 9:05

Tak už jsme dojeli na ten nový ostrov. Nevím, co od toho mám čekat. Určitě to bude velice namáhavé a možná i nebezpečné. Dost se bojím. Bude to jen týden, samozřejmě, ale... nějak se mi to nezdá. Oliver je dost nervózní a to už je co říct.

Emma zaklapla deník a nadechla se mořského vzduchu. ,,Bude dobře." uklidnila se a najednou sebou cukla. ,,Jsme tu."

Loď se zarazila o břeh ostrůvku, který byl úplně jiný než ten předchozí. Připadala si jako v džungli. Před nimi se rozléhal malinký prales, který byl vším, jen ne uspořádaným. Panoval zde obří nepořádek. ,,Děvčata, nevypadá to tu úplně nejbezpečněji. Nic by Vám hrozit nemělo, ale stejně se mějte na pozoru. Kdyby cokoliv, opravdu cokoliv, hned jděte za mnou. A další důležitá věc- všude choďte minimálně po dvou. Vím, mluvím jako vychovatelka ze základní školy, ale je to důležité. To je hlavně pro tebe, Emmo." přičemž se na Emmu šibalsky usmál. Ta se trochu začervenala a kývla na souhlas. ,,Rozkaz šéfe."

Pět plánovaných minut cesty pralesem se zvýšil na předlouhých patnáct. Patnáct minut jindy uteče jako voda, ale tohle trvalo snad věčnost. ,,No, je to namáhavější, než jsem čekal. Ještě, že jste si braly jen to nejpotřebnější. I když, Sofie... Sofie, jsi v pořádku?" ,,Ú-ú-úplně." zafuněla Sofie a sedla si na kámen v pustém pralese. ,,Ale no tak, Sofie, pohni. Ještě se musíme ubytovat a seznámit s okolím." ,,Proč jsme sem vlastně jezdili, když ti to tu připadá tak nebezpečné?" ,,Máma mě ujistila, že je tento ostrůvek velice bezpečný. Věřil jsem jí, samozřejmě. To jsem ale ještě neviděl tohle... tohle všechno." porozhlédl se Oliver okolo sebe. ,,Počkat, ticho-" ,,Co se děje-" ,,Pššt!" Stella se zarazila a urychleně se rozhlédla. ,,Stello, nejsi už unavená? Nemáš třeba halucinace? Nic tu není.." ,,Jsem si jistá že jsem něco zahlédla." ,,To se ti zdálo, nebo to byla nějaká zvířata... jsme přeci na ostrově." ,,Tohle nebylo zvíře." ,,Máš prostě přehnané reflexy, jdeme dál." ,,Fajn. Ale když tak jsem Vás varovala..." ,,Nemáme se čeho-"