Příliš mnoho dní

Den 11-Preparation

,,Tak zní můj plán." ,,Cože? A jaké nás čeká překvapení?" ,,To se dozvíte zítra." 

Bylo odpoledne, přesně tři hodiny, když se všichni sešli před jeskyní. Lili totiž vymyslela nový plán. 

,,Může mi to prosím někdo zopakovat?" zeptala se Stella. ,,Dnes musíte sehnat potravu. Co nejvíc potravy, pokud možno. Zítra Vás totiž čeká změna, jakési překvapení, které Vám bohužel nemohu prozradit." ,,Ale proč bychom si měli shánět potravu? To budeme snad někde, kde není nic k jídlu?" ,,To se brzy dozvíte. Nic víc už ode mě nevyzvídejte a nezkoušejte to ani na Olivera."

Všichni na sebe hleděli velice zmateně, když v tu Audrey prolomila ticho. ,,Tak to už abychom začali." 

----------------------------

,,Vždyť tu ale nic není!" zakřičela vyčerpaně Emma, když přitom zkoumala každý milimetr písečné pláže. Nic jiného, než jen čistý písek, však nebylo k nalezení.  Sofie si sedla na horký kámen, který byl prohřátý jasným sluncem na obloze. I přes překrásné počasí však nebyla nálada úplně veselá. Ani po hodině hledání nikdo nic nenašel. ,,Třeba děláme něco špatně. Třeba se nekoukáme úplně tak, jak bychom měli..." ,,Audrey, jsem si jistá, že jsem se podívala úplně všude, kam to jen jde." odpověděla podrážděně Stella. ,,Tohle je marné." zafňukala Sofie. Janette se zkoumavě zadívala na oblohu. ,,Dnes by to přitom mělo jít jako po másle, když je takové teplo." ,,Prostě máme smůlu." odpověděl na to Oliver. 

,,Tak jak jste na tom?" usmála se Lili. ,,Nic." zesmutněl Oliver. ,,Hmm..." zamyslela se Lili. ,,Víte co? Asi deset kilometrů odtud je takový malý obchůdek s potravinami. Sice jsem Vám o tom vůbec neměla říkat, byl to spíš takový nouzový plán, ale jídlo opravdu potřebujete." ,,Ale jak se tam dostaneme? Je to přeci jen deset kilometrů a už je pět hodin, to nestíháme..." ,,Poplujete na voru, bude to kratší a rychlejší než pěšky. Poplujete směrem k ostrovu Levandes, ale u Milliandrovy jeskyně zahnete doleva a jste tam. Víš kudy, viď, Olivere?" ,,Jistě. Tak pojďte holky, pomozte mi s tím vorem." Stella vstala a z druhé strany popadla vor. Když ho položili, postupně nasedlo všech šest pasažérů. ,,Řekni prodavači, že mu to potom dám. Určitě tě pozná, neboj se." ,,Ale vždyť mě nikdy neviděl..." ,,Rodinné fotografie, Olivere. Je to můj starý známý přítel. Tak už jeďte." 

------------------

Slunce stále svítilo opravdu jasně. Oliver vystoupil z voru a poté pomohl ostatním. ,,Stello, zvládneš ten vor uvázat?" ,,Jistě." 

,,Tak to je ten obchůdek." usmál se Oliver spokojeně. ,,No, je teda dost malý a vypadá i staře, ale aspoň něco." usmála se Sofie. Obchůdek jménem Meilleur stál přesně uprostřed malého ostrůvku, vedle Milliandrovy jeskyně. Byl malý, ošuntělý a dřevěný, sotva stál. Vevnitř seděl příjemný starý chlapík, který vypadal, že zná každé zákoutí tohoto ostrovu. ,,Dobrý den." řekli všichni sborově. ,,Dobrý, dobrý, no konečně po delší době nějací zákazníci." ,,Jak se Vám vede pane Wandersi?" ,,Jde to, ale dře to. Však to znáš. Málo zákazníků, co jsem také mohl čekat od ostrůvku. A co ty? Koukám, že už jsi pěkně vyrostl. A Vás také vítám, dámy. To jsou ta děvčata z té školy?" ,,Ano, to jsou ony. Emma, Sofie, Stella, Janette a Audrey." ,,Dobrý den slečny. To je snad poprvé, co se nám zde sešlo pět dívek. Jak spolu vycházíte?" ,,Jde to, ale dře to. Však to znáte." usmála se Stella.

I když byl tento obchůdek opravdu malinký, něco k mání se tu našlo. Prodával tu věci, které byli k dostání na tomto ostrově. Mořské plody, kokosy, ovoce a zelenina, různé ořechy atd... ,,A to tu není široko daleko žádné město?" ,,No, asi padesát kilometrů odtud je malé městečko, ale není na něm nic hezkého. Ostrovy mají své kouzlo, které jim nic a nikdo nevezme. Sice je to tu velice opuštěné a není zde žádný obchod, ale jen se podívejte: moře, pláž, slunce... co tu schází?" Audrey s Janette se na sebe usmály a zasněně se zadívali na zapadající slunce. ,,A jak často máte zákazníky pane Wandersi?" ,,Nu, asi jednou týdně. Avšak to záleží. Může to být klidně třikrát týdně, ale také jednou měsíčně. Mimochodem, Olivere, jak se má Lili?" ,,Skvěle." ,,Jak jinak." usmál se prodavač.

,,Vezmeme si všechno tohle." přičemž Audrey ukázala na tašku plnou mořských plodů, kokosového mléka, ovoce, zeleniny a vody. ,,Výborně. Že jste to vy, je to dárek." Oliver se zmateně podíval na pana Wanderse. ,,Tak to nepřichází v úvahu, vždyť toho máme hodně." ,,Ale no tak, příteli, nech to být. Pro mě má vaše návštěva mnohem větší hodnotu než peníze. Beztak tu toho mám až moc. Mějte se hezky a pozdravuj Lili." usmál se pan Wanders a zavřel dveře obchůdku. ,,Tak tedy hurá na vor." vykročila dopředu Stella. 

-----------------------------------

,,Tak tady jsou naše zásoby Lili." usmála se spokojeně Audrey. Lili se zadívala na hromadu a kývla hlavou. ,,Dobrá, to by šlo. Dnes by jste měli jít brzy spát, protože Vás zítra čeká náročný den. Tak dobrou noc a zítra v osm hodin sraz před jeskyní." 

,,Co nás čeká Olivere?" usmála se Emma. ,,To ti neřeknu ani kdyby jsi se na hlavu postavila." ,,Vážně?" zahihňala se Emma. Oliver se také zasmál a líbnul Emmu na tvář. 

Na obloze v tu noc zářilo mnoho hvězd-jako kdyby byla ušitá z té nejkrásnější látky a posetá diamanty. Látka, která však je neprodejná. Není ani hmatatelná. Jen pro oči dostupná-a přesto převelice žádaná.