Příliš mnoho dní

Food and water/Den 5 z 31

15:00

,,Už jsem tu holky!" Všech pět dívek se naráz otočilo za tím známým hlasem. ,,Olivere? Tady máš oheň!" Audrey tuto větu vykřikla velmi nadšeně.
Oliver se zasmál a poté začal šokovaně zírat na rozdělaný oheň. ,,Vy jste to vážně dokázaly?" Všechny dívky se rozesmály. ,,Ano Olivere. Vlastně, oheň tu rozdělala hlavně Stella. Je fakt šikovná." ,,Díky Janette, ale myslím si, že bez vaší pomoci bych to nedokázala. A navíc, každá z nás taky hlídala oheň." ,,To jsem rád, že jste si konečně pomohly. Teď Vám řeknu to, co Vás čeká dál." Sofie se napjatě narovnala. ,,Dnes si budete muset obstarat jídlo a pití. Není to nic jednoduchého. Ale obavám se že tou trochou stravy, kterou s sebou máte, se moc nenajíte."

Sofie s Emmou si vyměnily šokované pohledy. ,,Ale Olivere, co tady můžeme sehnat za jídlo?" ,,To už si musíte poradit samy. Zítra ráno za Vámi zase přijdu. Zatím se mějte!"

,,Tak fajn, to chce plán... Někdo bude muset získat vodu pomocí destilace. To budu dělat třeba já. Potřeby mi bude nosit Stella. Janette bude se Sofií chodit pro jídlo, a Audrey ho může připravit tak, abychom ho mohly jíst."

-----------------------------------

16:30

,,Janette, dej mi taky kousek toho tousta!",,Fajn Sofie,nejdřív ale musím vyhodit ten igelit. " Emma chvíli zamyšleně hleděla na Janette. Jak moc ráda by si dala toast. Už den a půl nejedla nic normálního. V tom jí něco napadlo.
,,Janette? Janette! Nevyhazuj prosím ten igelit. Rychle, dej mi ho." ,,Ale k čemu?"
,,Stello? Vykopej prosím díru. Tady v hlíně. Rychle. Ale ať je ta díra blízko jeskyně."
Stella se sice zašklebila, ale začala kopat. ,,Hlídejte ten igelit. Já zatím bežím pro kýbl a pro tři kameny."
,,Ona se zbláznila." udivila se Sofie.
,,Ne. Já vím jistě, co chce udělat." odpověděla s úsměvem na tváři Stella.

↑Zkopírováno z knížky: SAS příručka jak přežít-John Wiseman↑

-------------------------------

,,Tak fajn." Emma do vykopané díry položila kýbl. Nad díru rozložila igelit. Aby jí igelit nepadal, upevnila ho dvěma kameny z každé strany. Třetí kámen položila doprostřed igelitu, vytvořil se tedy tvar kornoutu (viz. obrázek). ,,Z hlíny by se měla do rána vypařit voda, zhruba jeden litr. Díky tomu, že jde igelit směrem dolů, se kapky skutálí přímo do misky. Voda už je tedy vyřešená, všimla jsem si, že každé z nás zbyla láhev vody. To by nám mělo do rána stačit." ,,Super, tak teď ještě to jídlo. Sofie, Janette, běžte nějaké hledat." ,,Ale já vůbec nevím co je a není jedlé." zafňukala Sofie. ,,Myslím, že jsem si s sebou vzala knížku, kde je to všechno napsané. Můžeme se řídit podle ní." ,,No vida, konečně se tvoje knihomolství vyplatilo, Janette." zasmála se Emma.

------------------------------

,,Píšou tady něco o tom, že máme ve skaliskách zkusit najít rybníčky. Možná prý vyhrabeme z písku v rybníčcích nějaké měkkýše. A taky tam možná žijí korýši." ,,Tak jdeme do jeskyně. Myslím si, že tam nějaké rybníčky budou."

-----------------------------

17:30

,,Janette? Janette!! Našla jsem jezírko." Janette rychle přiběhla k Sofii, aby se podívala. ,,Super, zkus odhrabat ten písek." Sofie zahrabala kousek pod vodu. ,,Nic." zareagovala smutně. ,,Musíš hlouběji."
O pár vteřin později Janette držela v ruce měkkýše. ,,Máš nějaké štěstí, ne?" ,,To myslím, že mi všichni."
,,Zkus na toho měkkýše nejdřív jemně zaťukat." poučovala Janette. ,,Hotovo." ,,Hele, uzavírá se. To znamená, že je měkkýš živý." ,,Super. Tak jdeme hledat dál."

-------------------------------

18:40

Po hodině hledání si Janette nesla celkem pět ulovených měkkýšů. Sofie v ruce nesla pár kuželnatek. ,,Musím uznat, že je vážně super, že jsi s sebou měla ten nůž Sofie. Díky němu jsme odřízli ty kuželnatky z kamene." ,,Jo, to jo. Pořádně držely, potvory! Ale to je dobře... aspoň víme, že jsou živé."

,,Holky? To je fajn, že jste zpátky! Podívejte se, co jsem našla!" Stella ukázala na humra, který už byl připravený v kýblu s vodou.
,,Stello? Myslím, že jsou tu vajíčka!" Janette už běžela k Emmě. ,,Super, to jsou želví vajíčka. Máme veliké štěstí, že tu jsou. Ty nás jistě zasytí.

,,Tak jo, jsem moc ráda, že toho máme tolik. Máme pět vajíček, jednoho humra, pět měkkýšů a tři kuželnatky. Všechno to dohromady budu vařit tak půl hodiny. Každá dostane jedno vajíčko, kousíček humra, jednoho měkkýše a půlku kuželnatky." Audrey se po proslovu spokojeně usmála a všechny suroviny si odnesla do kýble. ,,Holky? Můžu si od někoho z Vás vzít vodu na vaření?" ,,Jo, klidně si jí vezmi ode mě. Já mám ještě asi láhev a půl, tak si vezmi tu načatou." obětovala se Sofie. ,,Děkuju." Všichni na Sofii chvíli šokovaně hleděly. To bylo snad poprvé, co se Sofie obětovala a nebyla proti.

----------------------------------

,,Večeře je uvařená!" Všech pět dívek se nahrnulo okolo kýble s mořskými plody. ,,Mám tu nějakou mořskou sůl, tak kdyby si to některá z Vás chtěla okořenit..."

,,Teda Audrey? Musím tě pochválit. Lépe upravené mořské plody jsem snad ještě nikdy nejedla." ,,Díky Stello. Jsem na tyhle věci docela talent." ,,Ano, asi jako já na módu." zasmála se Sofie a Stella se zakuckala.
,,Holky, musím říct, že dneska to dopadlo vážně velmi dobře. Máme dostatek potravy a vodu budeme mít už zítra ráno. Jsem na nás pyšná." Všechny se naráz zasmály. ,,To je pravda Janette."

-----------------------------------

21:00

Slunce už pomalu začalo zapadat. Mořské vlny se pomalu mírnily.
---------------------
Emma si lehla na její místo vedle ohniště. Bylo vážně štěstí že ho vytvořily. Byl to jejich zdroj potravy. Možná, že se jí to tu začalo líbit. Jistě, byla to velká dřina a s dívkami se ještě tolik neshodla. Stále měla pocit, že to není dobrá parta. Ale dokázala se o sebe postarat. A to jí dělalo šťastnou. Když už se na obloze začaly objevovat i hvězdy, Emma začala usínat. Tenhle den byl až příliš dlouhý...